3. Březen 2009 
webmaster Anketa o nejobtížnější předmět právě skončila. Vy jste si zvolili, že nejobtížnější předmět je Mikroekonomie B (34 % hlasů). Druhý nejobtížnější předmět je Matematika B (22 % hlasů) a třetí místo zaujala Matematika A (17 % hlasů). A co na to říkají garanti těchto předmětů?
Ing. Lenka Spáčilová, Ph.D., garantka předmětu Mikroekonomie B
V rámci Mikroekonomie B se vyučuje a studuje mikroekonomie na středně pokročilé úrovni, což je podobné jako u studia jazyků. Když nemáte dobré základy, tak se ve středně pokročilém kurzu trápíte. A srovnání s jazyky nabízí ještě další vysvětlení. Tak jako na jazyky i na ekonomii nebo matematiku je třeba mít určité nadání. Někdo se učí jazyky snadno a jinému to jde hůře. A s ekonomií je to stejné. Ale neházejme flintu do žita. Prostě nám v některých oblastech nebylo shůry dáno (v mém případě je to například zpěv nebo kreslení) a musíme vynaložit více úsilí, abychom to zvládli. Ale většina to zvládne, jak ukazují dlouhá léta výsledky zkoušek. A že nám připadá ekonomie nebo matematika obtížná? Kdyby byly jednoduché, asi by se za ně neudělovala Nobelova cena, i když za ekonomii to není ta původní.
Ing. Orlando Arencibia, Ph.D., garant předmětů Matematika A a Matematika B
Matematika bývá pro studenty všech univerzit všeobecně jedním z nejtěžších předmětů. Mnoho studentů má velké nedostatky v matematickém vzdělání ze střední školy. Ze svých dlouholetých pedagogických zkušeností však vím, že studenti, kteří se pravidelně na výuku matematiky během semestru připravují, využívají konzultačních hodin a podobně, tyto nedostatky většinou odstraní. Náplň předmětu byla v posledních letech několikrát korigována tak, aby byla co nejlépe použitelná v dalším studiu v jiných odborných předmětech.
text: Hana Šůstková
Související článek:
http://sokolska33.cz/2008/12/online/nejtezsi-predmet-na-ekf/
Ukládám ...
Kategorie 
Ja jsem chodila na matematiku na pocitaci co uci pan Fridrich. Ze stredni skoly jsem toho moc neumela, pak sem chodila na kurz, ale stejne sem se matiky moc bala. Matematika na pocitaci byla vyborna, hodne jsem se naucila, to opakovani latky na zacatku cviceni mi dalo nekdy vic nez prednaska. Priklady sme resily rucne i na pocitaci a ja sem pomalu zacala z matiky nemit takovy strach jako predtim. Taky nam pan Fridrich povidal, k cemu je to dobre aby jsme vedely, proc se nektere veci vubec ucime. Nakonec sem zvladala i ty pisemky a zkousku. Ted jsem slysela ze se tenhle predmet bude rusit, tak mi to prijde divne, ze se dobre veci maji rusit. Zajem studentu urcite bude, nas taky pan ucitel mohl vzit jenom tolik kolik se veslo na pocitace do tridy. O matice si porad myslim ze je to jeden z nejtezsich predmetu, ale uz se ji tolik nebojim.
Pro mě je tedy matematika to nejhorší, co mě mohlo potkat.MatematikuA jsem dělala natřikrát a z béčka mám za sebou už jeden pokus, sice ještě neopravený, ale tuším že neúspěšný. Myslím že jsem matematiku hodně podcenila na střední škole, navíc jsem teď v kombinované formě, takže bez cvičení a toje pro mě pohroma.
Pokud je pravda, že se tento předmět má zrušit a to někdy v blízké budoucnosti, začnu uvažovat o tom, že půjdu znovu do prváku.
Zatím mi ale nezbývá nic jiného než to nevzdávat!
Protože jsem autorem i učitelem kurzu Matematika na počítači, který slouží k výuce bakalářské matematiky (předměty Matematika A a B) s využitím kognitivních počítačových programů, jako je Maxima nebo MAW, dovolím si také osobní poznámku k této formě výuky matematiky.
Prožíváme revoluční přeměnu z industriální společnosti na společnost znalostní. Pro někoho je to možná jen novinářské klišé, ale já to vnímám i jako zásadní změnu paradigmatu našeho přístupu k informacím. To má zásadní dopad i na způsob výuky čehokoliv, matematiky nevyjímaje. Učitel přestává být hlavním zdrojem informací a stále více se stává rádcem, jak informace, které jsou všude kolem nás, získat a osvojit si. Dominantním výstupem vzdělávání také není pouze znalost, ale dovednost, tedy aplikovaná znalost, schopnost využít naše naučené poznatky v praktickém životě.
Výuka matematiky musí takovou změnou projít také. Je pravda, že v posledních letech byl tento předmět na školách všech stupňů oslabován, s tím však rostly obavy žáků a studentů z matematiky a neschopnost absolventů škol, a to nejen technických, pracovat s kvantitativními informacemi, logicky a kreativně myslet, systematicky a koncepčně pracovat. Protože i když se to nezná, k tomuto všemu vychovává matematika.
Zdá se, že v krizi matematiky jsme si sáhli na dno a situace se začíná pomalu obracet. Matematika je zmiňována mezi 5 základními pilíři evropské vzdělanosti (vedle mateřského jazyka, světového jazyka, počítačové a informační gramotnosti) a také poslední dva ministři školství, Liška i Kopicová, zdůrazňují nezastupitelnou roli matematiky ve všeobecném vzdělání a dokonce potřebu posílit výuku matematiky na školách všech stupňů.
Otázkou je, jak v novém světě matematiku učit. Je třeba klást důraz na dovednosti, proto to musí být matematika veskrze aplikovaná, matematika pro život a pro praxi. To na ekonomické fakultě platí dvojnásob. Zklamu asi slečnu Kateřinu G., ale zrušení výuky matematiky se opravdu nechystá. Chtěli bychom však postupně vytvořit takovou matematiku, která pro studenty nebude strašákem a komplikací ve studiu, ale skutečným pomocníkem. Nesmí jít o žádné konjunkturální snižování laťky obtížnosti. Já osobně jsem přesvědčen, že student, který projde střední školu a zvládne maturitu, musí být schopen zvládnout i bakalářskou matematiku. Musí mít však pro své studium matematiky motivaci, a ne k němu přistupovat se strachem, nechutí nebo dokonce s odporem.
Jak tedy matematiku učit, aby byla moderní, zajímavá a užitečná? Jednou z cest je využít při výuce počítačové technologie. Matematické programy jsou logickým pokračováním vývojové linie od počítadla přes logaritmické pravítko a kalkulačku. Bránit se takovému vývoji je hloupé a krátkozraké, to jsme viděli, když do našich škol před 30 roky přišly kalkulačky. Mnozí učitelé se ještě dlouho bránili a zakazovali studentům tuto techniku používat, ale v podstatě byli jen brzdou v nezadržitelném pokroku. Je pravda, že kalkulačky nám něco vzali – například dovednost ručních výpočtů – ale mnohé dovednosti jsme díky nim získali. A stejné je to dnes s počítači a matematickými programy.
Výuka matematiky s pomocí matematických počítačových programů není nic nového a převratného. Ve světě už tento trend běží minimálně 10 let a mnohé české i slovenské univerzity ho již zachytili. Máme tedy dost vzorů, podle kterých se můžeme učit. V poslední době navštívilo naši fakultu několik odborníků, kteří mají s výukou matematiky moderními metodami své pozitivní zkušenosti – například docent Mařík z Brna nebo profesorka Sain-Echaluce ze Zaragozy (Španělsko). Škoda, že jejich dopředu avízované přednášky zůstaly bez většího zájmu učitelské i studentské veřejnosti. Jako by na této fakultě jen málokoho zajímalo, jak se učí ve světě jeden z celofakultně povinných profilových předmětů.
Neobstojí ani ekonomický argument, že počítačové programy na výuku matematiky jsou drahé a pro naši fakultu nedostupné. Ani v zahraničí neutrácí zbytečně peníze za software a převážně používají open source řešení, která jsou zadarmo a navíc si je mohou zcela legálně stáhnout a nainstalovat i studenti. Dostupnost počítačů mezi studenty už také není limitujícím sociálním kritériem – vždyť nejlevnější netbooky jsou dnes na stejné cenové úrovni jako kalkulačky vyšší třídy.
A co argument, že výuka matematiky na počítači je lehčí, a proto méně kvalitnější? Nejlepší je, když budu citovat své vlastní studenty: „Kurz matematiky na počítači mi poskytnul nejen pohled na matematiku jako čísla na papírech, ale přiměl mě také zkoumat, proč se dané výpočty provádějí, k čemu mi budou, a vůbec jsem poznal jinou, netradiční a zábavnou formu vzdělávání, kterou zcela jistě doporučím budoucím studentům prvních ročníků.“ A ještě: „Moje původní očekávání byla, že počítač matematiku trošku oživí a možná zjednoduší. Pestřejší to určitě je. Díky jednoduchosti a přesnosti kreslení grafů v programu Maxima, jsem konečně, alespoň z malé části, porozuměla jejich významu, tedy chápu, co v nich mám hledat. Ale s jednoduchostí je to trošku jinak, než jsem si myslela. Fakt je, že něco jednodušší je, nemůžu však říci, že bychom se oproti ostatním studentům flákali.“
Snad jsou tyto hlasy dostatečným argumentem pro to, aby naše snažení inovovat matematiku v duchu nových trendů mohlo pokračovat a získalo i do dalších let dostatečnou podporu ze strany vedení naší fakulty, kolegů pedagogů a samozřejmě i studentů, pro které toto všechno děláme.