Aneb. Pohled na sportovní den očima redaktora Sokolské33, Lukáše Bencalíka.
V úterý sedm ráno mi zvonil budík a to byl signál, že bych měl vstát a vydat se směr koleje Poruba, kde probíhal sportovní den. S partičkou kamarádů jsme se rozhodli, že uděláme něco pro své zdraví a půjdeme si zahrát fotbal. Sraz byl v osm hodin u fotbalového hřiště a počasí přímo fotbalové. Celý tým až na brankáře se sešel po půl deváté, protože někteří spoluhráči se v pondělí předávkovali pivem. Během čekání na zbytek týmu jsem se rozhlížel co se děje na dalších sportovištích a v duchu jsem si říkal, proč jsem radši nešel na volejbal, když jsem viděl ty krásné volejbalistky, které prošly kolem.

Po další půl hodině nám bylo oznámeno rozlosování turnaje z čehož vyplývalo, že musíme vyhrát oba zápasy ve skupině, abychom postoupili mez čtyři nejlepší týmy. První zápas nás čekal až po desáté hodině a tak jsme si šli říct, co kdo bude hrát, protože vzniku našeho týmu předcházelo pouze pár teoretických hodin skládání sestavy u piva, avšak žádný praktický trénink.

Zhruba patnáct minut po desáté přišla naše chvíle a nás čekalo dvacet minut hrubého času proti celkem profesionálně vypadajícímu týmu v modrých dresech. Nastoupili jsme na hřiště (stále bez brankáře, který zaspal a dorazil až v jedenáct hodin) a podporováni pěti členným fanklubem jsme doufali ve vítězství. Naše doufání dostalo reálnější tvář po necelých deseti minutách, kdy jsme se po krásné akci a nádherném gólu špílmachra Pavla do vedení 1:0. Avšak naše radost trvala necelé dvě minuty, kdy se soupeři podařilo vyrovnat a o další tři minuty později dostat do vedení 2:1. Ač jsme se snažili sebe víc tak se nám nepodařilo vyrovnat. Zápas pro nás skončil se skóre 1:2 pro modré a se dvěma zraněnýma na naší straně.

Po prvním nepovedeném utkání jsme věděli, že nás čeká už jen jeden zápas a jdeme domů. Proto jsme se rozhodli, že do posledního utkání dáme vše, abychom se odvděčili výhrou našim fanouškům, kteří nás i přes značnou kocovinu přišli podpořit. Zápas začal něco málo po půl dvanácté a proti nám stál tým podobný tomu našemu. Soupeře jsme tlačili hned od začátku a naše snaha vyústila v krásný gól střelou z hranice vápna. Zbytek utkání jsme měli pod kontrolou a vyhráli ho 1:0. Splnili jsme aspoň slib fanouškům, ale náš cíl zůstal nesplněn, byť jsme se snažili ještě změnit pravidla turnaje, aby postupovali dva týmy ze skupiny a ne jeden, avšak bez úspěchu. Po tak velkém zklamání jsem už neměl sílu sledovat zbytek turnaje a radši jsem šel utopit žal v pivu, takže ani nevím, který tým ho vyhrál.

Text. Lukáš Bencalík.
Foto. Jiří Matoulek