„Ostravsko je rodištěm talentů,“ říká bývalý trenér hokejového nároďáku Alois Hadamczik

Jak se říká, to nejlepší na konec. A tak i sedmé Setkání Patriotů MSK završilo vystoupení bývalého trenéra české hokejové reprezentace a někdejšího spoluvlastníka FC Baník Ostrava, Aloise Hadamczika.

Jako jediný ze čtyř řečníků toho měl na srdci více, než na co stačil čas, který byl doslova neúprosný. Proto jsme neváhali, bývalého trenéra jsme hned po jeho vystoupení v zábřežském Akordu vyzpovídali a dali mu tak prostor říct, co řečeno nebylo. Proč Hadamczik před dvěma lety rezignoval na post trenéra národního týmu? Jaké hráče si vypiplal? A věří, že má Baník ještě šanci na záchranu? To a mnohem více se dozvíte v rozhovoru Michaely Nedomové.

V roce 2014 jste ukončil kariéru reprezentačního trenéra v ledním hokeji – rezignoval jste. Nechybí vám to?

Chybí mi to. Jsem zvyklý bojovat proti soupeřům jako je Kanada nebo Amerika a najednou jsem ve vlastní zemi bojoval s médii. To bylo pro mě do té doby něco nezvyklého. Je to smutné, český národní tým čekal čtyři roky na olympijskou medaili, ale když nám média nedala klid, nešlo to. Jako trenér mám přeci právo nominovat hráče, jaké chci, nikdo mi do mého rozhodnutí nemá co mluvit. A přestože novináři mají zase právo na kritiku, nejde, aby nám chvíli před olympiádou házeli klacky pod nohy.

Jako trenér musíte být slušný, ale nekompromisní, a to už v základních otázkách.

Z jakého důvodu jste rezignoval?

Necítil jsem náklonnost ke mně z míst, odkud bych ji očekával. Nemám zapotřebí si nechat špinit jméno novináři. Čtou to hráči, má rodina, včetně mých dvou vnuků. Oba jsou v hokeji úspěšní, a než aby o svém dědovi četli takovou snůšku pomluv…

Uvažoval jste někdy o návratu k trénování?

Uvažuji o tom. Jakmile budu po zdravotní stránce v pořádku, rád bych se vrátil. Dávám prioritu dobrým týmům v hokejové extralize. Tak uvidíme, jak se všechno vyvine.

2016_10_06_rozhovor_alois_hadamczik_2

Během Setkání Patriotů MSK jste hodně mluvil o fotbalovém Baníku, který jste v minulosti spoluvlastnil. Co jste mu dal?

V první řadě je třeba zmínit, že za dobu mého působení v Baníku jsem od města nedostal ani korunu. Prodal jsem ho za 60 milionů, dalších 70 milionů jsem jim nechal na kontě. Mimo finance jsem jim nechal také všechny skvělé hráče, ani korunu dluhu a veškerý sportovní areál. Počítal jsem to a veškeré finance vychází zhruba na miliardu, kterou po mém odchodu rozebrali.

Jsem zvyklý bojovat proti soupeřům jako je Kanada nebo Amerika a najednou jsem ve vlastní zemi bojoval s médii. Kdybych začínal znovu, snažil bych se s nimi lépe vycházet.

Co se vám povedlo v době, kdy jste Baník ještě vlastnil?

Všechno. Přebudoval jsem celý tým, zabudoval jsem do týmu deset mladých hráčů jako například Baroše, Svěrkoše, Bystroně či Laštůvku a mnoho dalších. To je jedna věc, ta další bylo oddlužení klubu, vybudování nového sportovního centra. Bohužel přišla doba, kdy mi dali na výběr. Buď hokejový nároďák, nebo Baník. Obojí nešlo.

Baník se v několika posledních sezónách potýká s vážnými problémy. Neuvažoval jste někdy o jeho „záchraně“?
Před třemi lety jsem o tom uvažoval dost vážně, už jsem tam začínal i jezdit. Byl jsem domluvený s bývalým majitelem na 60% vlastnictví, ale sešlo z toho. Baník mi není lhostejný, můj bratr tam nechal život. Není tedy vyloučeno, že se o Baník budu ještě zajímat.

2016_10_06_rozhovor_alois_hadamczik_4

Myslíte si, že Baník ještě má šanci na záchranu?

Myslím si, že to je možné, ale půjde o dlouhodobý proces. Baník musí začít pracovat s mladými lidmi, vytvořit nadstandardní podmínky pro hráče a okolí. Ostravsko je rodištěm velmi dobrých talentů.

Vzpomínáte si na jednotlivé hráče, které jste takzvaně vypiplal?
Ano, vzpomínám. Ve fotbale je to Milan Baroš a v hokeji Martin Havlát. Oba jsem vedl snad od jejich 17 let, takže od juniorky. Na obou jsem nesmírně pracoval a oba se pak taky dostali do týmu A, ačkoli zprvu nebyli jeho kmenovými hráči.

Není vyloučeno, že se o Baník budu ještě zajímat.

Jak jste motivoval své hráče?
Jako trenér musíte být slušný, ale nekompromisní, a to už v základních otázkách – přijít včas na trénink, dodržovat životosprávu, uklízet si po sobě věci apod. Věci, které se podceňují, ale jsou základními parametry pro to, aby se člověk naučil chovat a vážil si věcí. Další věcí je pak samozřejmě sportovní stránka. Záleží také na povaze trenéra. Měl by umožnit seberealizaci hráčům, aby mohli rozvíjet své schopnosti.

Co vás baví na trénování?

Baví mě práce s lidmi. Rád spolu s týmem lidí vytvářím hodnoty – ve sportu mluvíme vlastně o vítězství. Dále je to formování hráčů a nakonec také emoce, bez nich to nejde.

2016_10_06_rozhovor_alois_hadamczik_1

Bylo vždy vaší jedinou ambicí být trenérem?

Vždycky mi byla nabízena pozice generálního manažera a chvíli jsem to taky dělal. Já ale tvrdím, že v podnikání jsem manažerem sám sobě, a tak podnikám tím, že trénuji. Naplňuje mě to.

Co pro vás bylo hnacím motorem během kariéry?

Měl jsem výborné základy doma, hlavně od bratra. Miluji sport, peníze jsou až na druhém místě. To znamená, že jsem vždy chtěl v první řadě vyhrát. Dělá mi strašnou radost, když mí hráči hrají výborně, dávají krásné přihrávky a góly.

Rád spolu s týmem lidí vytvářím hodnoty – ve sportu mluvíme vlastně o vítězství.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Za prvé dostat se do reprezentace. Dále dostat uznaní a vrátit se zpátky i přes tlak médií a uhrát medaile na světových turnajích.

Kdybyste měl možnost změny, co byste udělal jinak?

Měl jsem problémy s médii. Kdybych začínal znovu, snažil bych se s nimi lépe vycházet anebo bych si najal agenturu, která by si je určitou formou dovedla získat. Není příjemné přijít do kabiny, kde je dusno. I když hráči dobře vědí, že je to, co se píše, lež, jejich psychiku to stejně naruší.


Alois Hadamczik se narodil v roce 1952 v Kravařích na Opavsku. Je českým hokejovým trenérem a podnikatelem. Vlastnil FC Baník Ostrava, kterého se vzdal, aby mohl trénovat hokejový národní tým. S hokejem začínal v rodné Opavě a v roce 1984 získal trenérskou A licenci. Od roku 1984 až do roku 2000 byl trenérem Třince, poté následovalo Německo, Olomouc a Vítkovice. V letech 2006–2008 vedl poprvé českou hokejovou reprezentaci. Podruhé na lavičku národního týmu usedl v letech 2010–2014. Na post trenéra reprezentace rezignoval 24. února 2014 po sílící vlně kritiky z řad médií a veřejnosti. Jeho bratrem byl fotbalový trenér Evžen Hadamczik.

Autorské okénko: Na pana Hadamczika jsem se těšila ze všech nejvíce. Zprvu jsem si byla dost nejistá a nevěděla jsem, co od něho čekat. Po jeho vystoupení na Patriotech MSK ze mě zpola opadl strach, ale opravdu jen zpola. Dost často zdůrazňoval, že nemá rád novináře. Ale přece jen, nejsme bulvár, uklidňovala jsem se… Poté jsem byla velmi překvapena, jak ochotný pan Hadamczik byl. Velice milý a příjemný člověk. Jsem ráda, že jsem měla možnost poznat ho osobně a mohli jsme si popovídat. Doufám, že se pan Hadamczik brzy zotaví a bude se mu dařit!