„V budoucnu bych chtěla vydat vlastní CD,“ přeje si Mariana Prachařová

Pochází ze známé herecké rodiny, a i přesto se vydala jinou cestou. Řeč je o mladé začínající zpěvačce Marianě Prachařové, kterou jsme zastihli na vánočním představení Mesiáš v kulturním domě Akord. Mariana se potýká se stejným problémem jako většina studentů třetích ročníků bakalářského studia, také ji letos čeká závěrečná práce a státnice. Co vlastně studuje a kolikátou kapitolu bakalářky už píše? Jaký je to pocit hrát po boku členů vlastní rodiny? A je hudba věc, které se chce Mariana věnovat v budoucnu? Odpovědi nejen na tyhle otázky najdete v dnešním interview Michaely Nedomové.

Mariano, vystupuješ v divadelním představení Mesiáš. Jakou roli v něm ztvárňuješ?

V představení moc nehraju, ale zpívám tam koledy. Díky tomu jsem zjistila, že se více cítím ve zpívání než v hraní. Beru to jako obrovskou zkušenost.

Na Vánocích mám ráda především to, že se sejde celá rodina. Užíváme si to a jsme rádi, že je nás hodně.

O čem celé představení je?

Můj táta, David Prachař, a Igor Chmela vypráví vtipným způsobem příběh narození Ježíška. Speciálně pro Mesiáše Roman Zach upravil české koledy do alternativního pojetí. A já vstupuji do příběhu zpěvem koled.

img_2109-1

Býváš nervózní před samotným představením?

Strašně. Myslela jsem si, že budu nervózní jen poprvé a že to bude jen lepší a lepší, ale přijde mi, že je to spíše horší a horší. (smích) Trému mívám vždycky, ale jakmile stoupnu na pódium, tak se už nedá nic dělat a lehce opadne. Doufám, že se to časem zlepší. Není vůbec příjemné nervovat se pokaždé…

V Mesiášovi hraje i tvůj táta, David Prachař, jak se ti hraje po jeho boku?

Bála jsem se toho, nevěděla jsem, jaké to bude. Ale musím říct, že je skvělé, že spolu trávíme čas i jinak. S Mesiášem jezdíme na zájezdy do různých měst.

Úplně všichni – já, máma i brácha – jsme si společně zahráli v seriálu Horákovi. Na divadelní scéně jsem ale zatím vystupovala jen po boku táty.

Zahrála sis někdy i po boku maminky, Dany Batulkové, nebo bratra, Jakuba Prachaře?

Ano, většinou v seriálech. Úplně všichni – já, máma i brácha – jsme si společně zahráli v seriále Horákovi. S mámou jsem poté hrála i v dalších seriálech, ale na divadelní scéně jsem zatím vystupovala jen po boku táty.

Zahrála sis také ve známém seriálu Ulice, konkrétně kadeřnici Sandru. Jak sis svou roli užívala?

Mně se hrálo strašně dobře. Hrála jsem v Ulici zápornou postavu, takovou mrchu, nebyla jsem tedy oblíbená. Potřebovali půlroční postavu, která jim v seriálu zamíchá kartami. Hrozně mě to bavilo, protože hrát záporné role je mnohem lepší a zábavnější než hrát ty hodné.

img_1997-1

Poslední dobou ses začala věnovat převážně hudbě. Je muzika tím pravým, čemu se chceš naplno věnovat v budoucnu?

Ráda bych, ale v Česku je to strašně těžké. Kdybych chtěla udělat svoji věc, musela bych nejprve sehnat někoho, jehož hudba se mi bude líbit, což je dost náročné. Nemám navíc zatím žádné zkušenosti, a o to je to obtížnější. Bylo by ale krásné, kdybych v budoucnu vydala své CD.

Nazpívala jsi se skupinou Hello píseň „S tebou“, ke kterému jste vydali také videoklip. Jak natáčení probíhalo?

I tohle byla náhoda. Franta Soukup mi volal, jestli bych si nechtěla poslechnout píseň, kterou s Ezym vymysleli. Sháněli zpěvačku, a tak jsem jela za nimi. Píseň mi pustili, mně se líbila a den nato jsme to nahráli. Videoklip jsme točili na Moravě, odkud pochází právě Ezy, a šlo nám to jedna radost. Za den jsme byli s natáčením hotovi. S kluky teď budu připravovat další písničku, tak jsem zvědavá, jestli to vyjde…

Vždycky jsem si zpívala doma, protože jsem stydlivá. Jednou mě zaslechla máma a donutila mě k hodinám zpěvu.

Jsi z ryze herecké rodiny, dostává se ti z její strany podpora, i když jdeš jiným směrem než ostatní?

Zpívám díky nim. Vždycky jsem si zpívala doma, protože jsem stydlivá. Nikdy jsem ani nepřemýšlela nad tím, jestli mi zpěv jde, nebo ne. Máma mě jednou doma zaslechla a řekla: „Fakt krásně zpíváš, nechtěla bys s tím něco dělat?“ a já jí hned odpověděla: „Ne, to je dobrý. Já si budu zpívat doma.“ Poté mě donutila k hodinám zpěvu. Zpívání mě začalo hodně bavit a shodou okolností táta sháněl do svého představení někoho, kdo bude zpívat, a tak jsem tady. Díky nim se věnuji tomu, co mě baví. Nakonec i oni jsou rádi, že ze mě není herečka, že jsem nešla na konzervatoř, ale na gymnázium.

Co vlastně studuješ?

Karlovu univerzitu – humanitní studia. Letos mě čeká bakalářka, tak doufám, že ji zvládnu. Už jsem si nechala zapsat téma, ale zatím to ještě neřeším, čeká mě ještě jedna důležitá zkouška.

img_2176-1

Ve vzduchu visí Vánoce, připravila ses na ně s předstihem, anebo jsi řešila dárky na poslední chvíli?

Nakoupeno mám už dávno. Byla jsem v Drážďanech, kam jezdím každoročně s kamarádkami. Tam toho vždycky seženu nejvíce.

Díky rodině se věnuji tomu, co mě baví. Nakonec i oni jsou rádi, že ze mě není herečka.

Co pro tebe Vánoce znamenají?

Vánoce mám hrozně ráda. Především to, že se sejde celá rodina. Je to unikátní, že slavíme Vánoce i s bráchou, Kubou, i když už má svou rodinu s Agátou. Ale užíváme si to, jsme rádi, že je nás hodně.


Mariana Prachařová je dvaadvacetiletá studentka Karlovy univerzity. Studuje humanitní studia a letos ji čeká bakalářská práce. Mariana pochází z herecké rodiny, nicméně nejde ve šlépějích svých rodičů, v budoucnu se chce věnovat hudbě. I přesto si zahrála v několika seriálech, jako například Horákovi, Ulice, Comeback nebo Trapasy. Letos v létě nazpívala společně se skupinou Hello píseň „S tebou“.

Autorské okénko: Poslední dobu mám štěstí na pozitivní a příjemné respondenty! Důkazem je i Mariana Prachařová, která přijala mou nabídku na rozhovor pro S33. Už dlouho jsem měla doma koupené lístky do divadla na představení Mesiáš a věděla jsem, že krom Davida Prachaře a Igora Chmely si v představení zahraje i Mariana. Dlouho jsem uvažovala, zda jí napsat, nebo ne. Nakonec jsem nesmírně ráda, že jsem se rozhodla správně. Setkání s Marianou bylo velice milé a přátelské. Mariana je strašně milá, krásná a skromná osoba a já doufám, že jsme se neviděly naposledy! Přeji ti jen to nejlepší – jak v osobním, tak v profesním životě, a držím ti palce, aby ti všechno vyšlo, jak si přeješ! Fandím ti!

Fotografie: Petra Nedomová