„18 hodin denně na ledě? To už není má budoucnost,“ říká krasobruslař Tomáš Verner

Krasobruslař Tomáš Verner sice před třemi lety ukončil svou závodnickou kariéru, ze světa ledových ostří ale neodešel úplně. Vystupuje na exhibicích, vychovává své následovníky a letos je mimo to také ambasadorem Mistrovství Evropy v krasobruslení 2017, které se uskuteční ve dnech od 25. do 29. ledna v Ostravě. Co Verner od šampionátu očekává a máme podle něj nějaká želízka v ohni? Nejen na to se ptala naše redaktorka Michaela Nedomová. Spolu s mistrem Evropy z roku 2008 zavzpomínali také na jeho kariérní „axely“ i „pády“. Bylo právě vítězné ME tím nejsilnějším a nejkrásnějším Vernerovým zážitkem? Kdo byl v minulosti jeho duchovním mentorem a jak dnes díky jeho radám Tomáš přistupuje ke sportu i k životu? Odpovědi naleznete v dnešním interview.

Tome, před třemi lety jsi ukončil kariéru vrcholového krasobruslaře, čemu se nyní věnuješ?

Momentálně finišuji s přípravami na mistrovství Evropy, které se koná tady, v Ostravě. S tím souvisí i spolupráce se značkou Bandi, která nás obléká. Doufáme, že to nebude záležitost jen šampionátu, ale že se Bandimu zalíbíme i nadále, jako elegantní sport. Mimo jiné vrcholí i přípravy mých osobních projektů, které mám mimo krasobruslení, ale pořád ve sportovním odvětví. Dále trénuji, jezdím exhibiční vystoupení a plánuji si rok, který toho zahrnuje mnoho. Například, jak se budu starat o své svěřence, kam vyrazím na stáže a hlavně taky, jestli se budu zdržovat více doma nebo v zahraničí.

Jaké bude ME v Ostravě?

Báječné. Organizační výbor odmakal velký kus práce, aby přilákal diváky přímo do haly. Za velké finanční, ale i nefinanční pomoci Moravskoslezského kraje a statutárního města Ostrava a dalších partnerů se ME 2017 v Ostravě zapíše dobrým písmem do dějin krasobruslení.

ME v krasobruslení 2017 v Ostravě se zapíše dobrým písmem do dějin krasobruslení.

Jak se na něj těšíš?

Momentálně končíme poslední přípravy, a tak na těšení příliš času nezbývá. Ve středu 25. 1. se však mistrovství oficiálně otevře a na tento den se moc těším.

Co konkrétně obnáší funkce ambasadora ME?

Přiblížit lidem krasobruslení a šířit dobré jméno našeho sportu. Prováděl jsem několik desítek rozhovorů s našimi i zahraničními sportovci tak, aby je český divák mohl prostřednictvím FB lépe poznat. Jsem tváří šampionátu, naši sportovci jsou jeho duší a diváci v hale budou srdcem celého mistrovství.

Jaká želízka v ohni pro ČR můžeme vidět na ME v Ostravě?

Na prvním místě horkých želízek v ohni sedí želízka dvě, vlastně tři. Michal Březina v kategorii mužů patří jistě mezi medailové adepty. Na druhou stranu se poprvé na seniorské scéně představí úřadující juniorští mistři světa Anna Dušková a Martin Bidař. Rozdíl mezi juniorským a seniorským bruslením je sice zásadní, ale naši mladí mistři světa pracují usilovně a myslím, že v Ostravě budou mít šanci ukázat, že již nepatří pouze mezi juniorskou světovou elitu.

Jsem tváří šampionátu, naši sportovci jsou jeho duší a diváci v hale budou srdcem celého mistrovství.

Šampionát v Česku, tvá kariéra… Nechybí ti to?

Ne. Považuji se za soudného člověka. Když vidím, jak se náš sport posouvá, není možné, abych se postavil zpátky na led a soutěžil s mladšími kluky. To by dopadlo špatně. Na jednu stranu mě ale mrzí, že jsem se nikdy nedostal na domácí šampionát, ale na druhou, čím blíž domova jsem byl, tím větší tíhu zodpovědnosti jsem s sebou musel nést. Přestože teď pomáhám svým svěřencům oprostit se od téhle zodpovědnosti tak, aby se jim bruslilo svobodně, přiznávám, že i já jsem s tím měl potíže a čím dál jsem byl od domova, tím jednodušší to pro mne bylo.

Na ledě jsi ale docela často, kvůli své akademii a svým svěřencům, je to tak?

Ano, už dva roky vedu krasobruslařskou akademii Czech Skating Academy. Název je anglicky, protože máme přesah přes hranice. Občas si ze zahraničí taháme jak trenéry, tak závodníky. Byl bych rád, kdybych pro svou akademii našel stálý zimní stadion, kde bychom mohli fungovat celoročně. Není to ale nic lehkého. Momentálně se starám o dva závodníky jako asistent trenéra. Trenérská pozice by mi nezajistila takový příjem na celý rok, abych z toho mohl zaplatit své náklady i své další aktivity. Mám štěstí, že má bývalá trenérka, paní Kopřivová, se postavila jako šéftrenérka za tým. Trénujeme dva bratry – patnáct a sedmnáct let – ba jsou šikovní, talentovaní a nejlepší hned po Michalovi Březinovi, který se už dlouhá léta drží na výsluní.

Děláš toho spoustu. Jaká z těchto mnoha aktivit tě živí?

Exhibiční vystoupení. Do roka jich mám zhruba 40, možná i 50 po celém světě – Rusko, Japonsko, východní Evropa. Příjem za exhibiční vystoupení by mi na celý rok stačil. Po zbytek svého volného času bych si mohl sednout na gauč a nic nedělat. Nicméně člověk musí myslet dopředu. Nesedím na zadku a trénuji, věnuji se práci s olympijským výborem, dělám semináře, školím trenéry jak u nás, tak v zahraničí. Snažím se zůstat u sportu co nejdéle, ale ne zákonitě 18 hodin denně na ledě. To není má budoucnost.

V rámci svého povolání tedy poměrně hodně cestuješ, doma moc nepobudeš…

Ano, cestuji hodně. Mám 4 platné pasy – dva z toho nemají už volné stránky a zbylé dva se plní rychle. Dokonce mám právě dva doma a další dva jsou rozdané. Jeden čeká na sportovní vízum a druhý je na čínské ambasádě.

Když vidím, jak se náš sport posouvá, není možné, abych se postavil zpátky na led a soutěžil s mladšími kluky.

Oblíbil sis za dobu, co cestuješ, nějakou zemi?

Moje oblíbená destinace je Japonsko, a to hned z několika důvodů. Bruslení je tam hodně populární, chodí plné haly. To není ale ten jedinečný důvod. V Japonsku, když na ulici potkáš lidi, vidíš na nich, že k sobě mají úctu a respekt. I když někam pospíchají, tak do sebe nevráží, necpou se. To mi přijde moc hezké a u nás se to bohužel vytrácí.

A naopak?

Nelíbí se mi cestování přes americké hranice. I já, přestože jsem jakožto sportovec měl vyřízené všechny podklady včetně víza, jsem se tam občas cítil jako největší kriminálník.

Zbývá ti vůbec čas také na soukromý život?

Soukromý život momentálně moc neřeším. Závěr roku byl pro mě hektický, všechno se teď točí kolem příprav na ME v krasobruslení v Ostravě.

Tome, během své kariéry ses dostal na ME hned třináctkrát, jaké bylo to nejkrásnější?

Nejlepší byl rok 2007, kdy jsem na ME ve Varšavě získal stříbro. Rok předtím jsem skončil na desáté příčce a najednou jsem stál na bedně! Obrovský skok z desátého na druhé místo! Jel jsem tam jako obyčejný kluk s tím, že časem se třeba na stupně vítězů dostanu, ale tohle jsem nečekal. Hned po prvním programu jsem byl v čele. Neuvěřitelný pocit. Celý rok jsem dřel, celý tým makal, abych byl dobře připravený, a najednou jsme měli triumf na dosah. Nespal jsem, bál jsem se, abych o to první místo nepřišel… A taky že přišel. Ale když jsem dojel a zjistil jsem, že jsem nakonec druhý, tak to byl opravdu silný zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Krasobruslení je můj svět a pro mě je to velmi intimní záležitost.

Když se konalo ME tak blízko, v sousedním Polsku, přijeli tě podpořit rodiče?

Ne. Mám a vždycky jsem měl s našima dohodu, že nebudou chodit na závody, ani do haly. Nikdo z mých kamarádů, blízkých ani rodiny se na mě nechodil koukat, protože jsem si to nepřál. Krasobruslení je můj svět a pro mě je to velmi intimní záležitost. Jsem svým rodičům vděčný za všechno, díky nim bruslím, ale nechci je tam. Stresuje mě to a cítím velkou zodpovědnost, která mi brání ve volném krasobruslení. Měsíce mi trvalo, než jsem se rodičům o svých pocitech odhodlal říct.

A jaké mistrovství bylo naopak nejsmutnější?

Bohužel to byl rok 2008, kdy jsem na ME v Záhřebu získal zlatou medaili. Všechno bylo zaslouženě, právoplatně. Byl jsem novopečený mistr Evropy a před sebou jsem měl mistrovství světa. Chtěl jsem dokázat, že Evropa stále vévodí světu. Všechno bylo připraveno, abych MS vyhrál. Bohužel jsem zajel jednu ze svých nejhorších jízd. Po první jízdě jsem byl čtvrtý, ale věděl jsem, že ve volné jízdě všechny přeskáču, ale potom přišel problém. Propadl jsem se o patnáct míst. A nadcházely dva měsíce plné nechuti k životu. Až po letech jsem si uvědomil, co se stalo a proč. Byla to ode mne začátečnická chyba.

Co přesně se tedy stalo a proč?

Ve stručnosti. Neměl jsem v sobě dostatek pokory na to, abych pochopil, že ve sportu, stejně jako v životě, není nic dopředu dáno. Byl jsem výborně připraven na závod, byl jsem úřadující mistr Evropy, měl jsem báječnou formu a z toho jsem usoudil, že jediným cílem na nadcházejícím MS je zlatá medaile. Tento omyl už jsem nikdy nezopakoval a uvědomil jsem si, proč vlastně sportuji. Není to kvůli cenným kovům a slávě. Vždy jsem sportoval, protože jsem v pohybu viděl smysl a sport mě hlavně bavil. Tuto pravdu jsem si musel znovu uvědomit i za pomoci Dana Landy.

Závodíš tak, jak trénuješ.

Každý vrcholový sport je náročný jak po fyzické, tak psychické stránce. Měl jsi i nějakého kouče, který ti pomáhal vyrovnávat se s psychickým náporem?

Ano. Měl jsem hned dva. První byl doc. MUDr. Mgr.Radvan Bahbouh, Ph.D., nikoli kouč sportovců, ale kouč manažerů, a druhý byl Daniel Landa. Zažil jsem u nich dva různé přístupy, ale hlavní myšlenka zůstávala stejná. Základní změna nastane, až když prožijete, ale opravdu prožijete, cestu k cíli. Přišel jsem na to až po dlouhé době, kdy mě Daniel Landa vzal na začátku poslední olympijské sezóny, v září 2013, na týdenní mentální soustředění do Chorvatska. Bylo to báječné a dalo mi to více než týden intenzivního tréninku na ledě. Vrátil jsem se ve stejné formě, možná bych řekl i lepší. A v tu chvíli jsem si uvědomil, že každý den ve svém sportovním životě prožívám na plno a to mě naplňuje radostí. Důležité je si uvědomit: „Závodíš tak, jak trénuješ.“


Tomáš Verner se narodil před třiceti lety v Písku. Je bývalý český krasobruslař, desetinásobný vítěz mistrovství České republiky a trojnásobný účastník zimních olympijských her. V roce 2007 získal na ME v krasobruslení ve Varšavě stříbrnou medaili. A v tomtéž roce i v roce 2009 skončil na MS na čtvrtém místě. V roce 2008 dosáhl v chorvatském Záhřebu na svůj největší kariérní úspěch, když se stal mistrem Evropy. V roce 2011 si v na ME v Bernu vybruslil bronz. V roce 2014 oznámil ukončení své sportovní kariéry. Založil krasobruslařskou akademii Czech Skating Academy a vrhl se na trenérskou dráhu. Společně s Vlastou Kopřivovou v současnosti dohlíží na juniorské naděje českého krasobruslení, bratry Bělohradské. Je ambasadorem letošního ME v krasobruslení v Ostravě.

Autorské okénko: Jsem strašně ráda, že se u nás, v Ostravě, koná ME v krasobruslení, a ještě více mě těší, že jsem se díky tomu mohla setkat se svým kamarádem, Tomášem Vernerem. Vážím si toho, že si Tom na mě udělal čas i během shonu, který má právě kvůli chystanému ME. Sešli jsme se v příjemném prostředí, popovídali si o všem možném a doufám, že i vám se náš rozhovor líbil!

Fotografie: redakce, archiv respondenta