KRAKOW

Je to jedno z nejstarších měst v Polsku a nabízí mnoho zajímavostí, historických památek a taktéž sportovních atrakcí. Krakow byl až do roku 1596 hlavním městem Polska, jeho historické centrum leží na úpatí kopce Wawel, na levém břehu řeky Visly.

Krakov má úžasnou atmosféru, kterou vytváří nejen spojení překrásných památek s moderní architekturou, ale i příjemní obyvatelé a zvědaví turisté. Lidé v Krakově jsou velice milí, příjemní, ochotní poradit a co nás překvapilo, jsou velice dobře jazykově vybavení. Skoro každý uměl dobře anglicky anebo německy, avšak nebyl problém dohodnout se i česko – polsky.

Cesta z Ostravy do Krakova trvá přibližně čtyři hodiny vlakem. Záleží, či se jede přes Katovice nebo Osvietim. Můžete využít dvou přímých spojení (EC Comenius a rychlík Silesia), nebo cestu naplánovat s přestupy. Co se týče čistoty vlaků, polské jsou na tom daleko lépe než české. Jsou i daleko víc hlídané.

Vlak vás doveze do stanice Krakow Glowny. Přímo na nádraží je kromě mnoha obchůdků s občerstvením a kiosků i informační centrum, kde vám velmi ochotně – anglicky nebo německy poradí, jakým způsobem se nejlépe a co nejrychleji dostat kam potřebujete. Můžete si vzít plánek města, případně si sednout na chvíli na internet. Od nádraží je to jenom kousek do centra. V případě únavy, nebo těžkých zavazadel, můžete využít místní tramvaje. Jezdí každou chvíli, jsou čisté a spolehlivé. Jízdenky nejsou drahé, dokonce o něco málo levnější než v Ostravě. Určitě se vyplatí si je koupit, protože revizoři nikdy nespí (za tři dni pobytu jsme je střetli dvakrát).

Krakov nabízí široké možnosti ubytování. Od drahých luxusních hotelů v centru města, až po levné hostely, nebo priváty dál od centra. Jestliže si nepotrpíte na luxus a stačí vám příjemný a hlavně čistý pokoj, můžete sehnat ubytování i za 350Kč na noc i se snídaní. Doporučujeme hledat ubytování přes seriózní agentury, které po vás nevyžadují embosovanou platební kartu a otevření vašeho účtu, aby si mohli strhnout zálohu.

Po úspěšném ubytování a odpočinutí si po náročné cestě se můžete vydat poznávat krásy Krakova.

Historické centrum Krakowa bylo zapsané na listinu světového kulturního dědictví UNESCO roku 1978. Rynek Glowny, což je střed starého města, je třetím největším náměstím v Evropě. Každoročně ho navštěvují miliony turistů. Na dvě části ho rozděluje výrazná žlutohnědá budova se jménem Sukiennice. Kdysi se zde prodávalo maso, ovoce, zelenina, dnes jsou tady stánky s drahými šperky ze zlata, stříbra a jantaru. Dále zde najdete různé výrobky z kůže a dřeva a taktéž mnoho suvenýrů a dárkových předmětů. Strop budovy je zdobený historickými erby významných polských měst. Dominantou náměstí je gotický kostel, z červených cihel, bazilika Panny Marie. Královskou atmosféru navozují desítky kočárů zapřažených za koňmi a zvoucí k projížďce městem. Okolí náměstí je protkáno mnoha uličkami plnými obchodů, restaurací a cukráren s hezkými zahrádkami vhodnými k posezení při kávě nebo pivu.

Z hlavního náměstí se dostanete dlouhou ulicí jménem Grodzka na Wawel. Je to symbolické místo velkého významu pro všechny Poláky. Právě tam, na Wawelu stojí královský hrad a katedrála, která sloužila jako korunovační místo polských králů. Wawel obklopuje řeka Visla a pod kopcem najdete sochu draka, ke kterému se váže legenda o vzniku Krakowa.

Krakov je plný historických staveb, hlavně kostelů, muzeí a divadel. Procházku po městě zpříjemňují udržované parky a zahrady. Krakov je velice moderní město s několika velkými obchodními a zábavními centry. Nachází se zde i největší aquapark v Polsku s nejdelším tobogánem v Evropě.

Krakow je také zajímavý tím, že je v něm druhá nejstarší univerzita ve střední Evropě, je jen o 16 let mladší než Pražská. Tenkrát měla jen právnickou fakultu, dnes má fakult patnáct. Ze známých osobností zde studoval polský fyzik a astronom Mikuláš Koperník nebopapež Jan Pavel II.

Solné doly WIELICZKA

Solné doly ve Wieliczke právem patří mezi světové unikáty. Nacházejí se přibližně 10km na jihovýchod od Krakova. Pravidelně tam jezdí autobusy MHD a cesta trvá asi 30 minut. V solných dolech se těží sůl nepřetržitě od poloviny 13.století, až do současnosti. Komplex celého podzemí se skládá z více než tří set kilometrů chodeb, schodů a asi tří tisíc komor v hloubce od 64 až po 327metrů. Základní turistická trasa je zpřístupněna do hloubky 125metrů. Teplota v dole je po celý rok konstantní a pohybuje se okolo +14°C.

Nahoře u pokladen vám bude přidělený průvodce (doporučujeme polského, dá se mu dobře rozumět a anglicky a německy mluvící průvodci jsou o něco dražší). Prohlídka trvá přibližně dvě hodiny a vede přes dva kilometry chodeb, komor, kaplí, schodů a velkých sálů.

Komory jsou plné krásných uměleckých prací vytesaných z bloků soli. Najdete zde hlavně sochy svatých a patronů, ale také sochy králů a bojovníků, i nespočetné množství trpaslíků. Zajímavé jsou i různé animace horníků s koňmi, nebo ukázky strojů. Svojí krásou vám vyrazí dech obrovský sál, kaple svaté Kingy (patronky baníků), v jehož popředí je oltář, za ním socha svaté Kingy, celá ze soli a po stěnách různé obrazy a plastiky. Je zde k vidění i Poslední večeře podle obrazu Leonarda da Vinciho. Ze stropu visí obrovské, nádherné lustry s krystaly soli, které vypadají jako pravý křišťál. Některé podzemní sály jsou dnes využívány na různé kulturní i sportovní akce, nebo jako lázně a léčebny. V podzemí se nachází i galerie s obrazy, několik obchůdků se suvenýry a šperky, ale taky i restaurace s WiFi připojením na internet.

Na mě prohlídka udělala nesmírný dojem. Při představě kolik metrů zeminy je nad námi, mrazilo v zádech. Zajímavou perličkou na závěr, je hornický rychlovýtah. Ze 120metrů se v malé kabince dostanete nahoru za 6vteřin. Hlavně pro slabší povahy, je to adrenalinový zážitek J.

OSVĚTIM

Cestou zpět do Ostravy se můžete zastavit v Osvětimi. Prohlídka zabere celý den a určitě ve vás zanechá hluboký dojem. Jakoby se tam zastavil čas, z každého koutu dýchá minulost a osudy mnohých lidí. Je to místo, kde rukou nacistické mašinérie zahynulo více než 1 milion mužů, žen i dětí. Každý by měl na vlastní oči spatřit toto místo tragédie…

A NA ZÁVĚR…

Nejen studenti ocení, že v Polsku je daleko levněji než v ČR a výlet vás vyjde na slušné peníze. Ceny jsou opravdu přijatelné a služby přesto kvalitní. My jsme v Krakově byli tři dny, ale při jeho procházení jsme měli pocit, že by měsíc byl málo. Je zbytečné zde popisovat do detailu jeho krásy. Lepší je se zabalit a v tomto krásném jarním počasí vyrazit k našim severním sousedům.

Doplňující informace na: www.krakow.cz, www.kopalnia.pl

1. Přemýšlejte o tom, co fotíte
2. Dodržujte pravidlo třetin
3. Hlídejte si popředí a pozadí snímku
4. Hledejte linie
5. Foťte ve vhodném světle

Přemýšlejte o tom, co fotíte

Ještě než začnete komponovat samotný záběr, zastavte se. Máte chuť vyfotit krásné horské panorama, nebo plážovou scenerii? Zkuste se zamyslet, jestli nebude lepší vrátit se o krok zpět, popojít nebo se otočit. Dejte si pár sekund, ve kterých si promyslíte, jak provedete ostatní kroky.  Vytvořte si „v hlavě“ obrázek vaší výsledné fotografie a snažte se v krajině vyhledat prvky, které vystihnou váš záměr. Už jenom tento krok vylepší vaše fotografie. Rozhodnout se můžete mezi vyobrazením pouhé části (detailu) objektu či pro jeho zachycení v širokém kontextu.

Pravidlo třetin

Mnoho amatérský fotografů dělá tu chybu, že nejdůležitější objekt svého zájmu umístí doprostřed snímku. Nemusí to být vždy špatně, pokud se nám jedná o symetrii (jak si ukážeme na fotografiích sbíhajících linií), ale například při krajinářské fotografii to může působit rušivě.  Pravidlo třetin, neboli takzvaný „zlatý řez“ se používalo už v renesančním malířství. Toto pravidlo nám říká, že nejdůležitější objekty na fotografii by měly být umístěny v 1/3 snímku, nebo v průsečících. Nejde o to vypočítat, kde se tyto linie nacházejí, ale měli bychom umístit hlavní objekt kousek od středu. Na tomto obrázku můžeme vidět praktické uplatnění pravidla třetin. Nejdůležitější objekty jako budova a linie mostu jsou umístěny ve třetinách snímku a malá budova v pozadí je umístěna v průsečíku třetin.

Popředí a pozadí

Další velká chyba, která se na fotografiích objevuje, je rušící pozadí nebo popředí. V této části musíme ze záběru odstranit vše, co tam nepatří. Dobrá fotografie, která upoutá pozornost, je jednoznačná.

U tohoto snímku, který by mohl být působivý, je popředí velice rušivé. Samotné střechy domů a vegetace jsou useknuté nebo zasahují do obrázku jakoby navíc.

Jak to napravit? Změňte stanoviště, nebo použijte přiblížení. Další chybou na snímku je umístění kopce, který je přímo uprostřed. Nicméně vynechat popředí úplně by byla chyba. Dodává to snímku hloubku.

Na této fotografii popředí vytváří prostorovost scenérie.

Další důležitou složkou snímku je pozadí. Tady platí rada: odstraňte z pozadí vše, co tam nechcete mít. Toho můžete snadno dosáhnout rozostřením pozadí.

Linie

Poslední kompoziční tip je jednoduchý: hledejte linie. Obzvláště sbíhající linie utvoří působivou fotografii. Linie vede náš zrak k něčemu, na co chceme upozornit, nebo také do dáli. U takto symetrických fotografií si můžete dovolit porušit pravidlo třetin a směřovat linie do středu snímku.

Světlo

Světlo a kompozice spolu souvisí. Světlo je to, co tvoří obraz. I když bude vaše vize a prostředí pro fotografii sebelepší, bez vhodného světla s tím neuděláte nic. Jaké osvětlení ale zvolit?

Zaleží, jak velký kontrast požadujete. Pokud chcete kontrastní snímek krajiny, je nejvhodnější sluneční světlo po východu nebo před západem slunce. Jeho boční směr utváří plastickou krajinu a stíny už nejsou tak tvrdé a kontrastní, jako v poledním světle. Při portrétu je zase zapotřebí měkké světlo, které nedá vyniknout nedostatkům tváře. Toho dosáhnete, pokud bude světelný zdroj velký. Pomůže třeba zatažená obloha nebo studiový deštník. O osvětlení by se toho dalo napsat hodně a cokoliv krátké je neúplné, proto uvádím na závěr odkaz na výborné stránky Romana Pihana. Tam je problematika světla a fotografie podrobně vysvětlena.

Text: Tomáš Plesník

Náš výlet do zákulisí Národního Divadla v Ostravě začal na poradě.  Pak bylo zapotřebí jednoho kratšího telefonátu a už jsme byli dohodnutí. Přijdeme na zkoušku. Ve čtvrtek ráno v 9 hodin u Divadla Jiřího Myrona.

Tak a je čtvrtek. Máme něco málo před 9. hodinou a já už vyzvedávám kolegu, našeho fotografa, před divadlem. Jdeme zadním vchodem, přes vrátnici. Nerada tudy chodím, čekala jsem, kdy nás zastaví s tím, co tam vlastně chceme.  Když jsme tedy celí zpocení prošli vrátnicí a našli zkušebnu, rozjelo se pro nás divadelní představení „Zkouška naostro“.

„Začínáme v 9“, sdělila mi tehdy do telefonu Pavlína Kafková, jedna z hereček inscenace. A musím uznat, že časová disciplína v této skupině vážně funguje. V 9 už byli všichni herci na místě a režisér, kterého jsme poznali hned na první pohled, už seděl na své židli s usměvavým výrazem na tváři.

Když do místnosti vešli všichni herci a zavřely se za nimi dveře, zkušební místnost se rázem proměnila v jiný svět. Jak jinak popsat ten pocit, který jsem cítila od začátku této zkoušky. Má pomyslná ochranná bublina náhle zmizela a bez starostí, jen s myšlenkami na hru a co se bude dít dál, jsem seděla v místnosti, kde bylo místo jen pro pohodu.

Režisér dal pokyn. Začínáme od začátku. První scéna. Na prknech, která znamenají svět, se střetávají dvě ikony. Které zase svět jako takový ovládají. Čert a Sv. Petr.  Na první pohled však nekonfliktní dvojice. S úsměvem a vstřícnými gesty vůči sobě. Ale vážně jsou takovými partnery, za které je v prvních vteřinách máme? Děj ukáže víc.

Bezchybné první podání od Tomáše Jirmana jako Sv. Petra a Veroniky Forejtové jako Čerta nás upoutalo a řekla bych, že to snad nemělo chybu! Ale tady se liší pohled nás, laiků, a pohled profesionála, tedy režiséra Ondreje Spišáka. Ten do toho vstoupil, herci spolu s ním vytvořili malý kruh a přijímali pokyny. V podstatě jen kývali hlavou a pak?  Při té samé scéně, najednou vše vypadalo jinak, daleko, daleko líp. Herci byli otevřenější, energičtější, důvěryhodnější.

Labyrint v podání Vladimíra Poláka, který se dostává na řadu ve své zkoušce, je mužem velmi znechuceným, životem vlečeným, který nemá nic a chtěl by vše a nejlépe zadarmo. A to je příležitost pro Čerta. A tak možná dojde k dohodě.  To už ovšem opět vstupuje režisér a se vší vervou se snaží hercům říct, jak si to představuje.  „Musíš tie emócie nechať viac prúdiť! On chce všetko a keď to mať nebude tak bude úplně na***ý.  Z toho môže zošalieť závisťou. Floutek jeden!“  – Nevěřili byste, co taková věta dokáže udělat s hereckým výkonem. Po druhé zkoušce jsem neměla co vytknout!

Příběh jako takový vám prozradit nechci. Ale můžete si být jisti, že se možná poznáte v jednom nebo i více hříchů, které ve hře uvidíte.  Pýcha, Lakomství, Chlípnost, Lenost, Hněv, Závist, Hrdost či Obžerství. To jsou postavy i hříchy, které se na scéně objevují. A tomu všemu velí Čert.  Na chvíli to na jevišti vypadá jako na přehlídkovém molu, které se rychle mění na zasedání Čertovského Parlamentu, z kterého následně vychází hvězdy Hollywoodu. Že si tuto kombinaci moc nedokážete představit? Když jsem tuto scénu viděla, chvíli jsem vyloženě „zírala“ s otevřenou pusou. Pak jsem se lekla tak, že se mnou poskočila i židlička a nakonec jsem se smála tak, že minimálně měsíc nemusím posilovat břišní svaly!

Hra je o boji dobra a zla, o boji nebe s peklem, o boji mezi lidskou chamtivostí a dobrosrdečností. V podstatě celá hra je aktuální, i když pochází z dob baroka. Týká se každého z nás a donutí nás podívat se na naše chování z jiného úhlu pohledu. Možná budete brečet, snad smíchy. Jak jsem si přečetla na stránkách divadla, předností těchto her je krásný jadrný hovorový jazyk, psali je totiž „českým však sprostým jazykem my sprostí lidé“.  Třeskutě ubíhající děj, vtip, nadsázka, radost ze života. To je hlavní lákadlo, které Divadlo Jiřího Myrona nabízí. A aby toho nebylo málo, celou hru oživí nejen světelné efekty, ale také kapela přímo na jevišti!

Je na co se těšit. Věřte, že pokud se chcete zasmát a prožít si ten pravý kulturní zážitek a stále nevíte, kam jít, tak tady to je – Divadlo Jiřího Myrona, 12. června v 19 hodin.

Letošního 3. ročníku soutěže, pořádané neziskovou vzdělávací organizací Junior Achievement a Nadací Tomáše Bati ve Zlíně, se zúčastnilo 225 studentských dvojic z 25 tuzemských univerzit.

Soutěž proběhla v anglickém jazyce v počítačové simulaci JA TITAN. Cílem studentských týmů bylo řídit virtuální firmy tak, aby porazily konkurenci a předstihly ji ve výši zisku, prodeje a velikosti podílu na trhu. Při řízení virtuální firmy studenti rozhodovali o výši ceny, objemu výroby, marketingu, výši kapitálových investic, výzkumu a vývoji a charitě.

Po absolvování základního a semifinálového kola se do finále probojovalo 8 týmů, z toho 4 studentské týmy z naší fakulty. Finále soutěže proběhlo v sídle společnosti Hewlett Packard v Praze dne 4. 5. 2010. Společnost Hewlett Packard také věnovala hodnotné ceny pro vítěze. I přes velký nárůst konkurence mezi studentskými týmy oproti loňskému roku se našim studentům hodně dařilo.

Umístění studentů je následovné:

1. místo: Martina Palonciová a Stanislav Rejchrt (2. ročník navazujícího magisterského studia),

3. místo: Klára Trávníková a Jan Rojíček (2. ročník navazujícího magisterského studia),

5. místo: Erika Cerovská a Andrea Bučková (1. ročník navazujícího magisterského studia),

7. místo: Eva Drdová, Magda Daňhelová (1. ročník navazujícího magisterského studia).

Výkony našich studentů v této soutěži jsou obdivuhodné, a to především tím, jak znovu obhájili svoji vítěznou pozici z minulého roku. Všem gratulujeme a přejeme hodně úspěchů.

Zásluhu na vynikajících výsledcích v soutěži měli určitě i vyučující předmětu Manažerská simulační hra Ing. Jindra Peterková, Ph.D. a Ing. Petr Němčík.

Garantky předmětu Ing. Jindry Peterkové Ph.D. jsme se proto zeptali na pár otázek:

Pani doktorko, jaké hlavní přínosy pro studenty vidíte ve výuce tohoto předmětu?

Předmět Manažerská simulační hra je postavena na týmové práci studentů. Největší přínos vidím v tom, že tento předmět jim prožitkovou formou umožňuje získat potřebné dovednosti, týkající se řízení podniku a rozhodování v konkrétních situacích. Studenti se orientují v základních účetních výkazech, jsou schopni rozpoznat ekonomické závislosti mezi jednotlivými rozhodovacími kritérii, jako je výše ceny, objem výroby či kapitálové investice.

Studenti předmět hodnotí velmi kladně …

Ano, setkáváme se s pozitivními ohlasy, co nám potvrzuje i sonda do výuky v Moodlu. Na základě výsledků tohoto hodnocení většina studentů považuje předmět za zajímavý a především hodně přínosný pro další studium a praxi. Co se týče náročnosti ve srovnání s ostatními předměty v prvním ročníku navazujícího magisterského studia je předmět považován za středně obtížný.

Mají tento předmět jako volitelný i jiné obory?

Prozatím ne, sice se o možnosti nabídky jako volitelného předmětu i pro jiné obory uvažuje, ale s ohledem na proces akreditace studijních oborů bude tato možnost aktuální během následujících dvou let.

Čím Vás na cvičeních studenti nejvíce překvapují?

Velmi pozitivně mě překvapují svým nadšením, houževnatostí, soutěživostí mezi sebou a výbornou spolupráci.

Pokud nejste z oboru Ekonomika podniku a rádi byste se seznámili s počítačovou simulaci JA TITAN, navštivte webové stránky na internetu  http://titan.ja.org,  a webovou stránku  (http://www.batova-vila.cz/CZ/PDF/JA_TITAN.pdf, kde najdete příručku k této simulaci.

Naše týmy na úvodní fotce:

Zleva: čtvrtá Klára Trávniková, za ní vlevo Jan Rojíček, pátá zleva je Martina Palonciová, za ní vlevo Stanislav Rejchrt

Uprostřed: v modrém a bílém: Erika Cerovská a Andrea Bučková

Zprava: v první řade druhá a třetí: Eva Drdová a Magda Daňhelová

Text: Ing. Jindra Peterková, Ph.D., Eva Mináriková

Zdroj: www.batova-vila.cz

V predchádzajúcom článku sme vám priniesli pár rád a tipov ako a kde najlepšie hľadať prácu v zahraničí. Teraz vám pre lepšie pochopenie všetkých ohľadov súvisiacich s prácou v zahraničí ponúkame náhľad do skúseností niekoľkých študentov, ktorí jednorázovo alebo pravidelne pracujú v zahraničí.

Peter, Anglicko – poľnohospodárstvo

Po príchode na farmu a zoznámení so ženou, čo nám sľubovala prácu sme sa nestačili diviť. Pravdu nám povedala asi iba v tom, že nám prácu zabezpečí. Najskôr nás ubytovala v karavanoch bez elektriky, občas do nich zatekalo. Boli sme zavretí v ohrade s ovcami vedľa malého jazierka. Jazierko sa malo tendenciu vylievať počas dažďov. Sľubovali nám, že ovce majiteľ behom budúceho týždňa presťahuje. Nakoniec boli pri nás skoro do konca nášho dvojmesačného pobytu, iba ku koncu ich majiteľ presťahoval do rozrastajúceho sa stanového mestečka kým boli ľudia na poli. Ďalší šok sme dostali, keď sme vošli dovnútra karavanu. Matrace tam svojvoľne pochodovali po izbe, museli sme ich hneď vyhádzať a nakoniec sme spali na lavičkách. Ešte teraz sa čudujem ako sme tam vôbec vydržali. V noci mi viseli nohy od polovice vo vzduchu, ostatní na tom neboli o moc lepšie.

K práci: Práca to nebola  jednoduchá, ale chceli sme zarobiť. Angličania sa k nám správali ako k podradnej pracovnej sile, takže naša vedúca bola vždy zvozená, aj napriek dobrým pracovným výsledkom. Zárobky boli zo začiatku okolo tých 25 libier za deň, neskôr aj viac. Vyplácalo sa denne. Domov sme si za dva mesiace doniesli okolo 50 000.

K Angličanom: Z vlastnej skúsenosti môžem povedať, že tí ľudia si nič nevážia, správajú sa  arogantne, hoci nie všetci. Stretli sme aj Angličanov, s ktorými sa dalo porozprávať, boli to väčšinou prisťahovalci. Celkovo sa farmár ku nám správal ako k  poddaným. Svedčilo o tom nielen ubytovanie. Za všetko hovorí situácia, kedy kolega dostal silnú angínu, ktorá sa mu šírila na mozog a nemohol už ani dýchať. Keď na zavolanie prišla sanitka, farmár sa zobudil začal nadávať a posielať záchranárov „niekam“. Len tak-tak sme ju stihli zastaviť. No a Angličanky – škoda rečí. Jediné pekné dievča čo sme stretli keď sme šli z mesta bola nová pracovníčka na farme. V práci sme končili hodinu po tom, čo sa zatvárali obchody. Preto odporúčam ľudom, čo by mali chuť ísť na takúto reálnu simuláciu stredoveku, zoberte si 3-4 kg údenej slaniny. To nás asi zachránilo. Anglicko je inak v skutku pekná krajina so zaujímavým počasím. 15 minút neuveriteľného tepla a hneď na to sa spustí hustý dážď a teplota prudko klesne.

„Majo“, Grécko – práca v hoteli

Medzi Bratislavou a Aténami existuje pravidelná autobusová linka. Túto by som neodporúčal, cesta je príliš dlhá, nehovoriac o pohodlí. Letenky do Atén nie sú až také drahé. Centrum a nejaké tie pamiatky stoja za to vidieť, avšak odporúčam nechodiť príliš mimo centra. Je to tam samý feťák, díler a prostitútka a to aj za bieleho dňa! V odľahlejších častiach Vám nepomôže znalosť angličtiny, dvojjazyčné tabule tam nehrozia. Na ostrovoch žijúcich z turizmu  sa dohovoríte anglicky s každým a bez problémov, v hlavnom meste som mal s tým problém. Ak cestujete na nejaký ostrov, mali by ste sa dostať do Pireu, zistiť odchod trajektu a čím skôr kúpiť lístok. Po prístave premávajú autobusy na prepravu k jednotlivým mólam ,tak ich využite. Na trajektoch nie je práve lacno, takže nákup odporúčam v meste. Ak už ste na mieste, tak prajem veľa šťastia!

Gréci sú zvláštny národ, zmluva podpísaná agentúrou nie je braná úplne vážne, ale je to aspoň niečo. Určite by som neodporúčal prácu bez zmluvy, peniaze sú prakticky nevymožiteľné. Taktiež pri podpise hľadajte v zmluve nárok na day-off, lebo potom sa ho budete ťažko dožadovať. Skoro na každom ostrove sa nachádza niečo ako „bar street“, sú to také malé verzie Stodolní ,určené hlavne pre turistov, domáci tam chodia pomenej. Jednoduchý drink v týchto podnikoch stojí od 6 eur. Za to si kúpite v potravinách litrovú celkom kvalitnú vodku, džús a balenie ľadu . Ako dopravný prostriedok odporúčam skúter. Všade je veľa požičovní a pri požičaní na dlhšiu dobu sa dá cena zjednať a znížiť. Miestna polícia je celkom tolerantná, čo sa týka jazdy bez helmy, jazda  s alkoholom v krvi sa dá pri zastavení tiež vysvetliť.

Katka, Holandsko – čašníčka

Odporúčam je prvé slovo, ktoré mi napadne. Odporúčam každú jednu skúsenosť, nielen s prácou v zahraničí. Nuž teda Holandsko, krajina tulipánov, veterných, mlynov, drevákov a marihuany . Pracovala som tam ako čašníčka, preto mám o Holanďanoch celkom prehľad.

V prvom rade Holanďania sú strašne hrdí sami na seba, ba povedala by som, že miestami až namyslení. Pracovala som v provincii Zeeland na západe Holandska a prvé tri veci, ktoré som sa dozvedela boli: Nový Zéland sa volá po nás, New York bol pred tým New Amsterdam a arašidové maslo sme aj tak vymysleli my. Vo svojej podstate sú to milí ľudia, miestami povrchní až plytkí, treba si však dávať pozor, sú veľmi klebetní, veľmi radi rozoberajú cudzie životy pretože s vlastným sú samozrejme nadmieru spokojní. Úžasná je ich schopnosť komunikácie, mnohí ovládajú množstvo jazykov, nikdy sa vám nestane, že by ste nepochodili s angličtinou alebo nemčinou. Po holandsky som sa naučila len pár viet, je to ťažký jazyk, ale nikto od vás nechce aby ste ho používali, im je v podstate jedno, ako rozprávajú, hlavne, že rozprávajú.  Hostia boli vždy príjemní, síce po dvoch týždňoch vás omrzí vysvetľovať, že tam pracujete pre to, že vás baví cestovanie a spoznávanie inej kultúry, nie preto, že ste úbožiak z východnej Európy. Na to sa pripravte, nie všetci Holanďania ovládajú dejepis a geografiu.

Suma sumárom je Holandsko krásna krajina, má čo ponúknuť. Vlaky sú najefektívnejší a najlacnejší spôsob dopravy, oplatí sa pozrieť si kúsok tejto roviny. V konečnom dôsledku som sa v tejto krajine cítila výborne, príjemné prostredie, všade hrmotajúce bicykle a príjemní Holanďania vás dostanú.

Jarka, Taliansko – poľnohospodárstvo

Asi pred troma rokmi som sa na odporúčanie jednej známej odhodlala brigádovať v Taliansku – v meste Martello, ktoré patrí pod Tirolsko – autonómnu nemeckú provinciu, a teda aj jazyk, ktorým sa tam rozprávalo bola hlavne nemčina (taliančina len málokedy, obyvatelia moc v láske Talianov nemali, často krát si z nich robili srandu a nazývali ich „špagety“:). Čo sa týka prírody je to oblasť naozaj krásna, svieži vzduch, výhľad na alpy, vodopády, kone.. dokonca tomu všetkému ešte nestihol ublížiť ani turizmus. Na druhej strane je to krajina kde všetci ľudia žijú iba tvrdou prácou, od rána do večera trávia čas na farme, každý deň, 7 dní v týždni, zapája sa celá rodina, pomáhajú aj deti. Väčšinou sa živia pestovaním ovocia a zeleniny – v tejto oblasti som pracovala aj ja. Všetky formálne záležitosti boli vybavené zo strany zamestnávateľa, títo farmári vám poskytnú zadarmo aj ubytovanie. Brigádnici si akurát musia zaistiť dovoz/odvoz a stravu (boli sme odkázaní na jeden malý obchodík široko-ďaleko, vyššie ceny potravín, malé pivo za 3 eurá, víno bolo lacné . Prekvapilo ma, koľko veľa miestnych ľudí sa vedelo dorozumieť po slovensky. Desiatky Slovákov tam každoročne prichádza za tvrdou prácou, čo bolo pre mňa pomerne smutné zistenie, pretože odmena za túto prácu mi neprišla vôbec adekvátna. Za podobné peniaze sa určite dá zohnať brigáda aj na Slovensku, či v ČR. Takže z mojej strany nespokojnosť. Všeobecne poľnohospodárstvo nikdy viac

Monika, Francúzsko

Vo Francúzsku som bola 3 mesiace. Francúzi pôsobia veľmi milo a sú stále vysmiati. To mi na nich ale dosť vadí, lebo väčšina z nich je falošná a nevedela som, čo môžem od nich očakávať. S ubytovaním a hlavne so stravovaním tam nie je problém. Hladom som tam nikdy netrpela:-). A ako všade aj tam sú už zvyknutí na cudzincov a nemajú problém niečo dookola vysvetľovať. A mne teda museli zo začiatku vysvetľovať všetko stále dookola a pomaly, pretože tá reč je ako keď niekto rozprava s horúcim zemiakom v ústach a ešte šušle:-). Dá sa na to ale rýchlo zvyknúť a postupom času mi už začínalo byť jedno, či rozumiem alebo nie, stačí sa usmiať a odísť. Jednoducho, základ je robiť svoju robotu, nesťažovať sa a potom je všetko v poriadku. Určite neľutujem, že som tam bola a môžem to len odporučiť.

Jaroslav, Aljaška – spracovanie rýb

Co se týče lidí, je tam směs národů. Ať už Evropanů nebo Američanů, dále pak Japonců, Filipínců, Mexikánců. Když jedeš do rybárny, můžeš tam narazit na spoustu Čechů, nebo třeba jen na pár. Jezdí tam taky velká skupina Poláků i lidí z Balkánu. Takže s tím souvisí i jazyk. Angličtina je, pochopitelně, hlavní jazyk, přece jen to je USA a obchody, banky, liquer story. Velkou část lidí tady tvoří amíci ze spodních 48 státu jen málo jich tady bydlí pořád. Co se týče chovaní lidí, můžeš se tady setkat s různým chováním od příjemného až po to nejhorší, ale co se týče místních, jsou sice drsní, ale upřímní a hodní. Jinak s českými studenty se tady zachází velmi dobře. Odměňování je podle pracovního nasazení, žádný podrazy, vše je ve vší solidnosti. Minimální mzdy jsou na Aljašce nejvyšší v celé USA a člověk si tady může vydělat víc, než kdekoliv jinde a navíc je postaráno o ubytování a jídlo. Pracovní pomůcky dostaneš od firmy, nebo si je koupíš za minimální cenu. Jinak stačí si vzít sebou normální věci, nic extra.

Katka, Chorvátsko – delegátka

Má pracovní zkušenost se týká země, do níž každý rok zavítá téměř milion Čechů na svou dovolenou. Tři sezóny jsem strávila jako delegátka v místě pobytu  pro cestovní kancelář v Chorvatsku. Ačkoli je tato země evropská a její obyvatelé jsou Slované, stejně jako my Češi, tak se díky své historii a přímořské jižní poloze v mnoha aspektech velmi odlišuje ať je to kultura, přístup k životu nebo kuchyně.  Chorvatsko je zemí s nádherným azurovým mořem, oblázkovými plážemi, bílými horami, krásnými národními parky a starobylými městy a srdečnými lidmi na druhé straně jsou zde stále vidět pozůstatky nedávné války a to území, která jsou stále zaminovaná, rozstřílené opuštěné vypálené domy , zničené části měst a nevraživost vůči dalším válčícím zemím. Při mé pracovní činnosti jsem se denně setkávala s různými vrstvami místních obyvatel

Lidé v Chorvatsku jsou otevření, milí, bezelstní a ochotní vám pomoct, což bylo pro mě první sezónu překvapující. Pokud se cokoli stalo, nesetkala jsem se s neochotou mi pomoci, kupodivu bez toho aniž by za to dotyčný člověk cokoli čekal. Ženy mi pochválily účes nebo oblečení bez toho aniž by mně za rohem pomluvily. Chorvaté mají silné nacionální cítění, což v praxi znamená, že pokud tam chcete pracovat je dobré se naučit ze začátku pár chorvatských frází, které ukážou vaši snahu a co nejdříve se snažit naučit místní jazyk, uvidíte že všechno poté půjde snáz, mezi téměř zakázaná témata se řadí návštěvy Srbska , Bosny a Hercegoviny a částečně také Černé Hory a také diskuze o náboženství a politice, kupodivu ani EU není u obyčejných obyvatel tématem se kterým byste si zařídili příjemnou konverzaci u večeře. Lidé v Chorvatsku ctí rodinu a tradice, setkáte se s mladými lidmi zpívajícími národní písně a slavícími tradice. Na druhou stranu teplo a přímořská poloha má za následek to, že to co nutně potřebujete musíte požadovat doopravdy důrazně a čekat než se to udělá. Nejoblíbenější fráze místních je „Nema problema“ .  Čas je relativní, otevírací doba v 8.00 ráno neznamená, že otevřeno doopravdy bude. Když výlet odplouvá v 10.00 nikde není napsané, že doopravdy odpluje, totéž když vám někdo řekne, že něco do určitého termínu zařídí. Jakmile vám někdo řekne, že se vyskytl malý technický problém, znamená to pro nás jako Čechy katastrofu. Chorvaté jsou hluční a hlavně muži jsou velmi přátelští, proto si musíte stanovit hned od začátku jasná pravidla, která ve většině případů respektují, pokud tak neučiníte a po menším flirtování odmítnete, velmi těžce to nesou a pro vás vzniká problém. V Chorvatsku nesmíte počítat s tím, že v neděli nebo státní svátek vám někdo opraví auto případně něco jiného, také co se týče jízdních řádů jejich existence je komplikovaná. Jak je zvykem u jižanských států v odpoledních hodinách málokdo pracuje, raději spí nebo pije kávu v kavárně a otevírá se až kolem 17. h.

Platy v Chorvatsku se pohybují okolo 500- 1000 EUR/měsíčně  například recepční bývají v té hranici horní a animátoři případně zaměstnanci barů a restaurací v té dolní. Avšak pozor ne za u nás v Čechách obvyklých 8 h denně. Národní měnou je Kuna, která stojí v závislosti na aktuálním měnovém kurzu 3,1-4 Kč. Když půjdete do baru tak za Coca colu zaplatíte většinou kolem 12-15 Kn. Pokud pojedete do Chorvatska pracovat případně na dovolenou určitě si nenechte ujít místní kuchyni. Chorvaté jsou národ, který miluje dobré jídlo a pití. Pokud se vám poštěstí, že budete k někomu pozváni domů na večeři nebo oslavu určitě neodmítejte. Můžete se těšit na řadu specialit předkrmem obvykle bývá sušená šunka pršut a tvrdý speciální sýr Paški sir, jehož výroba je sama o sobě velmi zajímavá, nebo chobotnicový salát Oktopus salad. Jako hlavní jídla jsou populární ryby a jiné mořské plody. Například Lignje na žaru – olihně na grilu, ryba zubatac, škampi , velmi často upravují také jehněčí a telecí maso z dalších masových pokrmů vám nesmí uniknout čevapčiči nebo pleskavice. Vše doplněno výbornými zeleninovými saláty a samozřejmě místním vínem.  Pokud se do Chorvatska vydáte, čekají vás dlouhé noci plné zábavy a dny, kdy se budete muset obrnit trpělivostí, úsměvem protože s ním jde všechno lépe.

Každý študent si donesie z letnej brigády v zahraničí iné dojmy, iné skúsenosti. Vo všeobecnosti platí, že je celkom vhodné nájsť si niekoho, kto už na brigáde v tej ktorej oblasti bol a vie ako to tam chodí, aby sme nakoniec neboli prekvapení úrovňou ubytovania, prístupom zamestnávateľa, administratívnymi ťažkosťami a podobnými, nie práve príjemnými faktormi. Ak nemáte nikoho podobného, nebojte sa telefonicky kontaktovať priamo zamestnávateľa, ktorý pokiaľ má skutočne záujem o brigádnikov, býva väčšinou ochotný poskytnúť všetky potrebné informácie. Navyše takto zamedzíte možnosti, že po zaplatení poplatku za sprostredkovanie práce sa žiadna brigáda konať nebude.

Autor: Marek Stráňavský

Pomalu a jistě se blíží konec semestru a o to lépe, že toho letního. Pravda, musíme  ještě překonat zkoušky, případně státnice, narychlo dodělat poslední seminární práce a pak nás čeká léto – čas volna.  V předchozích článcích jsme se již zmínili, jak získat zajímavou práci či nějaký ten adaptační program, a jak zvýšit své šance si vydělat nějaké ty peníze a získat zkušenosti.

Ale ruku na srdce, prázdniny jsou především časem odreagování a relaxace. Proč se taky pořád mořit učením, prací a podobnými věcmi, které nás budou provázet ještě většinu života. Správný student, a nejen on, by měl umět „vypnout“ a zvládnout se odreagovat.

Výchozí situace:

Jak to ale vymyslet, když máte jen pár dní, případně týdnů volna, vaše peněženka nepřekypuje naspořenými desetitisíci korun (nebo nějaké jiné pevné měny), a přesto si chcete užít maximum?

Náš tip:

Každý své volno tráví po svém, někteří jdou na ryby, čtou knížky, zajdou na pivo, jezdí na kole atd. Ti z nás, kteří mají cestovatelského ducha, jsou na tom hůře. Především z důvodů větší potřeby financí. Jak no to? Náš tip (a také, po vlastních zkušenostech, můj osobní) je jednoznačný: projeďte si Evropu stopem.

Jak na to:

Pravda je, že taková cesta je pouze pro odvážné, kteří se rádi seznamují s cizími lidmi, nevadí jím nepohodlí, spaní ve stanech, snídaně na benzínkách a k večeři paštika. Mně osobně se naskytlo volných 14 dní uprostřed prázdnin a co s nimi? Zabalil jsem stan, spacák, několik párů ponožek, pár triček a nějaké to jídlo a jelo se. A výsledek? Byla to má nejlepší prázdninová cesta v životě.

Příprava:

Pokud se rozhodnete nějakou tu zemi projet tímto způsobem, je dobré nepodcenit přípravu. Méně je v tomto případě více. Pamatujte na to, že vše si nesete na zádech, proto věci typu žehlička na vlasy, herbáře, knížky, tlusté slovníky, fény, kečupy ve skle a další lahůdky raději nechejte doma. Pokud chcete zažít pravý stop, vymažte ze svého plánu hostely, hotely a podobná zařízení. Jedete přeci na stop, ne? Základem je stan, nejlépe lehký, dobře balitelný, který nezabere moc místa. Nemusí to být zrovna horolezecká kvalita jelikož když bude lít jako z konve, doporučuji raději přespat pod nějakou stříškou, na zastávce či využít hospodu (nejlepší verze). Důležitý je kvalitní spacák, kariho matka (karimatka), něco, v čem si uvaříte, ponožky, trika a dále dle uvážení. Nedílnou součástí by měly být bílé papíry a černý fix na vyrobení stopařky – cedulky s názvem místa, kam chcete jet. Šance na zastavení se velice zvyšují.

Pokud jde o plán, je nejlepším plánem nemít plán. Stejně ho překopete.

Jazyk:

Co se stopování týče, tak jedinou nevýhodou je, že čeština opravdu není světovým jazykem. Proto by minimálně jeden z členů výpravy měl ovládat tradiční angličtinu nebo němčinu. V Evropě je tato dvojce jazyků naprosto nezbytná. Angličtinu využijete téměř všude (dokonce si s ní vystačíte i v Německu a Rakousku), němčina přijde vhod nejen v německy mluvících zemí, ale je naprostou nutností ve Švýcarsku (kde angličtina moc nefrčí), v severní Itálii a Maďarsku (zde vám angličtina opravdu moc nepomůže). Jazyk potřebujete nejen na domluvení si cesty, ale také jako zdroj informací od domorodců a především ke konverzaci v autě. Ono, když jedete hodinku s jedním řidičem a mlčí se, tak to vypadá celkem divně.

Bezpečnost:

Jistě vás při čtení těchto řádků napadla otázka bezpečnosti. Ta je při stopování skloňována opravdu ve všech pádech. Jedná se samozřejmě o rizikovou aktivitu. Stopování není nejbezpečnější činností na světě, ale na druhou stranu šance, že se něco stane, je přímo úměrná stopařovu chování.

Nejvíce se při stopování daří samotným holkám, ale to je opravdu ruská ruleta a osamělé stopařky jsou opravdu nesmyslem. Ideální je duo kluk-holka. Při nástupu a výstupu do stopovaného auta je nutné dodržovat určitá pravidla. Základem je, že holka nikdy nesedí v autě sama. Tedy, nastoupí kluk, dívka hodí batohy do kufru a přisedne. Poté nejdříve vystoupí vaše drahá, vyndá batohy a pak vystoupí její milý. Zástupkyně něžného pohlaví se sice chvíli více nadře, ale za tu bezpečnost to opravdu stojí.

Kam vyrazit:

Pokud budeme stopovat po Evropě, jsou samozřejmě země, kde se stopuje dobře a bezpečně, a země kde je to horší. Mezi stopařské ráje patří zejména země Beneluxu, Francie, Dánsko, Německo a Rakousko. Dobře berou lidé ve Španělsku a Itálii, i když zde není již tak bezpečno. Zajímavé je i Maďarsko, Polsko a kupodivu Rumunsko. Odvahu to chce především na Ukrajinu, Srbsko a pobaltské státy. Vyloženě nebezpečná je Albánie a Makedonie. Skandinávie je bezpečná, ale nepřízeň počasí pro stopaře je častá.

Z vlastních zkušeností – zkuste prozkoumat především Benelux.

Proč jet:

Prostě proto, že se jedná o jedinečný zážitek, na který budete vzpomínat celý život.

Závěrem:

Závěrečný verdikt? Jedná se opravdu o specifický názor, a proto bych dnes nechal verdikt na vás, čtenářích. Napište do komentářů.

Životopis je prvou a veľmi dôležitejšou vizitkou pri hľadaní nového zamestnania. Na internete nájdete okrem vzorov aj mnoho rád a tipov ako napísať kvalitný životopis, ktorý zaujme zamestnávateľa. Vybrali sme najdôležitejšie z nich.

Základné pravidlá pre písanie životopisu:

V prvom rade by ste mali dbať hlavne na jasnú štruktúru a prehľadnosť. Píšte stručne a výstižne. Pracovné skúsenosti vypíšte všetky, pri následnom pohovore by sa Vás mohli pýtať na vynechané časové medzery.

Preferuje sa štruktúrovaná forma s rozsahom 1 – 3 strany. V pravom hornom rohu na prvej stránke by mala byť umiestnená Vaša fotografia. Zo skúsenosti môžem potvrdiť, že životopisy bez fotografie sa vyraďujú ako prvé, takže pozor na to.

Vždy uvádzajte iba pravdu. Zbytočne si nevymýšľajte, môžete na to tvrdo doplatiť. Naopak nebojte sa vyzdvihnúť svoje prednosti v čom vynikáte a čo môžete ponúknuť na viac ako ostatní.

Kľúčové informácie zvýraznite. Vyhnite sa všeobecnostiam.

Veľmi zle pôsobí životopis s gramatickými chybami, preto ho radšej niekoľkokrát skontrolujte.

Náležitosti životopisu

• Osobné informácie: meno a priezvisko, adresa a telefonický/e-mailový kontakt, rodinný stav (nie je povinný, vyžaduje sa len pri niektorých zamestnaniach, v USA je dokonca zakázané uvádzať túto položku, môže sa to brať ako diskriminácia).

• Pracovné skúsenosti: začnete od najaktuálnejšieho k staršiemu, uveďte dátum od a do kedy ste tam pracovali, názov zamestnávateľa, pracovnú pozíciu, náplň práce, dosiahnuté úspechy.

• Vzdelanie a kurzy: začnete od najaktuálnejšieho k staršiemu, dátum od – do, oficiálny názov školy, študovaný program/obor, predmety, dosiahnutá kvalifikácia.

• Osobné skúsenosti a zručnosti: jazykové znalosti (písomný a ústny prejav), organizačné schopnosti (prehľad praxí, kurzov, súťaží…), technické zručnosti – práca s PC (vypísať software), vodičský preukaz – skupina apod.

Súčasťou životopisu môžu byť aj prílohy s fotokópiami certifikátov a referencií od predchádzajúcich zamestnávateľov apod.

Ukážky životopisov v krajinách EU nájdete na tejto adrese.

Motivačný list

Motivačný list alebo tiež sprievodný list, slúži na doplnenie životopisu a ako jedinečné oslovenie potenciálneho zamestnávateľa. Tu je stručný návod čo by mal takýto list obsahovať.

Najčastejšia forma je rozdelenie do troch odsekov plus kontaktné údaje, pričom forma listu musí byť minimálne podobná forme životopisu, ktorý dopĺňa (rovnaké písmo, veľkosť písma…).

Tri základné odseky by mali tvoriť tieto informácie:

1. odsek: prečo list píšete, o akú pozíciu máte v podniku záujem, odkiaľ máte informácie o tejto ponuke

2. odsek: Váš prínos pre spoločnosť, dokážte znalosť podniku, do ktorého sa chcete dostať a popíšte Vaše schopnosti. Táto časť by mala tvoriť najdlhšiu časť.

3. odsek: v závere by ste mali vyzvať k akcii, iniciovať osobné stretnutie. V tomto odseku môžete uviesť aj kontakty na Vašu osobu (email alebo telefónne číslo) aby bolo čo najjednoduchšie kontaktovať Vás.

Pri písaní celého listu je nutné sa držať náležitostí formálneho listu (umiestnenie kontaktov odosielateľa a adresáta, podpis…). Nie je vhodné aby ste sa pri písaní priveľmi zamerali na svoju osobu a zabudli na podstatné veci a už vôbec sa neodporúča písať negatíva aj keby ste ich dokázali v ďalšej vete niečím vykompenzovať.

Celý text píšte obyčajným jazykom, aby si nikto nemusel lámať hlavu nad obsahom. Váš list bude aj tak len preletený pohľadom o maximálnej dĺžke 10 sekúnd. Vyvarujte gramatických chýb.

A z uvedeného samozrejme vyplýva, že je nutné napísať na každú pozíciu iný životopis a iný motivačný list J

Ukážky niekoľkých sprievodných listov pre rôzne prípady nájdete na tejto adrese.

Text: Martin Konušík, Eva Mináriková

Uvítací řeč začala vzpomínkou na polskou katastrofu a kondolencí polským kolegům. Mnoho pozvaných se ovšem nemohlo zúčastnit v důsledku letecké neschopnosti zapříčiněné výbuchem sopky na Islandu. Zmínila zde programy Tempus (zaměřen na vybudování výukových kapacit a transfer znalostí ze zemí EU do zemí střední a východní Evropy) a Erasmus, který na Ekonomické fakultě působí již 20 let.

Poté následoval doc. Ing. Martin Macháček, Ph.D. (proděkan pro zahraniční vztahy, rozvoj a legislativu). Krátká zmínka byla o historii Ekonomické fakulty, která je jednou z největších fakult České republiky. Bylo zdůrazněno, že tato fakulta je součástí technické univerzity, která má 160-ti letou historii. Pan docent Macháček představil studijní programy a vybrané větve studia v anglickém jazyce (Finance, Evropská integrace, Marketing a obchod…). Připomenul také partnerské smlouvy se zahraničními univerzitami.

Součástí celkové prezentace byl také zmíněn časopis fakulty Sokolská 33. Ostrava byla představena jako město, které usiluje o získání titulu Evropské město kultury roku 2015. Byly popsány krásy Ostravy a kulturní akce jako např. Festival Colours of Ostrava, „ Zlatá tretra“ atd. Následoval proslov Prof. MVDr. Petr Klement, Ph.D. (prorektor pro vnější vztahy (VŠB – TUO)), jež přivítal všechny zúčastněné a předal slovo Bc. Daniel Casten (zaměstnanec-Mezinárodní vztahy). Ten představil prezentaci, která obsahovala ukázky regionů na mapě, fotografie atraktivních míst Ostravy a uvedl historická fakta o VŠB-TUO v Porubě Zmínil další obecné informace o VŠB-TUO a připomenul podporující stránku pro struktury R&D na VŠB (CPIT – centrum pokročilých inovačních technologií je pilotní projekt dlouhodobého záměru VŠB-TUO v oblasti výzkumu a vývoje; RCTT- regionální centrum transferu technologií – zajišťuje poskytování služeb, konzultací za zvýhodněných podmínek z nabídky podnikatelského inkubátoru CPIT na podporu veškerých typů firem ve veškerých sektorech VaV. Jedná se o tým odborných konzultantů pro oblast rozvojových služeb).

Jako jeden z posledních řečníků vystoupil prof. Ing. Petr Noskievič, CSc. ( prorektor pro studium (VŠB – TUO)). Především chválil vzrůstající počet studentů vyjíždějících do zahraničí, velmi dobré jméno univerzity a zdůraznil, že věří nejen ve stávající mobilitu, ale ve stále rozšiřování programů a projektů zde na univerzitě.

Poslední referentkou uvítacího řečnění byla Lenka Heczková (referentka Oddělení zahraničních styků), jež má na starost organizaci celého pobytu. Seznámila ostatní přísedící s programem a důležitými informacemi týkajících se jejich týdenního pobytu v Ostravě např. pozvání na oběd, prohlídka radnice, opera Carmen, výlet do Kopřivnice a Štramberka či návštěva Stodolní ulice.

Rádi bychom Vás pozvali na přednášky pořádané 1st. International week, které budou probíhat celý tento týden dle rozpisu uvedeného na stránkách Ekonomické fakulty VŠB – TU Ostrava.

Text: Jana Bitomská, Helena Marková

Fotografie: Helena Marková

Redakce Sokolské 33

Vysoká škola a její poslední ročníky pro mnohé z nás znamenají závěr studií, tedy alespoň těch studií, která jsme mohli prožít v lavicích, na přednáškách, ale také na různých párty, výletech, zahraničních pobytech apod. Především studentům třetích a pátých (druhých navazujících) ročníků se školní léta nebezpečně krátí a přichází nástup do prvního „vážného“ zaměstnání. Je pravdou, že absolvent končící v době kulminace (doufejme) hospodářské krize není zrovna žádané zboží, alespoň ne na první pohled.\n\nAle je tomu skutečně tak? Jsme jako absolventi skupina odsouzená na úřad práce? Většině studentů chybí praxe a pokud ji mají, tak je na pohovoru často předčí lidé, kteří už mají nějaký ten pátek dostudováno a praxi získali v příznivějších letech. Ale nemusíme věšet hlavu, jsou tu nové možnosti a mladé trendy. Mnoho společností se zabývá prací s absolventy a o práci s nimi mají velký zájem. Hledají jejich nové nápady a nový vítr do firem. Trainee programy byly jedno z nejskloňovanějších slov posledních veletrhů práce. Jedna z největších šancí pro mladé lidi končící školu.\n\nJak se k takovým firmám dostat? Není to ani zdaleka tak náročné jak se jeví na první pohled. V prvé řadě tu odpadá část „protekce“, jelikož se jedná v drtivé většině o práci s absolventy a tam člověka, který pracuje již dvacet let u konkurence, přeci jen nikdo neprotlačí. Nevhodnějším „lovištěm“ takových firem jsou veletrhy práce pro absolventy a také workshopy pořádané na školách. Jednotlivé společnosti například nabízí i prezentace pro absolventy přímo ve firmách. Dále to je již na studentovi, pokud je líný a na takové akce se nedostaví, tak je to ideální kandidát pro úřad práce, pokud ne a na takové akce aktivně zavítá, jeho šance na dobré a zajímavé místo se radikálně zvyšují.

Pohovory

Pokud se již dostaneme k výběrovému řízení, čeká nás náročnější kolečko. Je dobré se předem připravit. V mnoha případech je pohovor i několikadenní a dále od našeho bydliště – nečastěji vás firmy pozvou do Prahy. Musíte také počítat s tím, že na jedno volné místo přijede pravděpodobně několik desítek zájemců, ale kdo nic nezkusí, nic nezkazí, ale ani nezíská. V dnešní době musíte také počítat s nutností angličtiny nebo němčiny, někdy také francouzštiny, ruštiny nebo španělštiny.

Průběh

Vyvolených je sice jen hrstka, ale jsou mezi námi. Pokud se vám podaří – a pravděpodobně ne na poprvé – se do trainee programu dostat, můžete jásat. Bohužel se musíte připravit na minimálně rok cestování, malý počet naspaných hodin a větší nároky na svoji osobu.

Budoucnost

Ze začátku budete pravděpodobně zavaleni množstvím informací, ale také prací, která nebude vždy extra zajímavá. Nejdůležitější je však vydržet, překousnout těch několik týdnů až měsíců a posunout se dále. Máte největší šance se dostat na zajímavé pozice a spojit je se svou budoucností.

Závěrem – ano či ne?

Nastává otázka, jestli trainee programy zkusit, či se hlásit na konkrétní pozice. Jasná odpověď asi neexistuje. Některým vyhovuje jedno, dalším druhé. Je důležité si prověřit charakter firmy, která program uskutečňuje, zvážit reálné možnosti a také to, jestli máte o vrcholové pozice zájem a nebo jen ztrácíte čas. Zkuste se ale určitě podívat na internetové stránky velkých firem např. ČEZu, BOSCHe, PwC, KPMG apod.

Verdikt

Plusy: možnost lepší práce, lepší pochopení fungování firmy, dobrá investice do budoucna

Mínusy: program neznamená jistou práci, časté změny prostředí, náročnější průběh

Zdroje:Příloha Hospodářských novin Kariéra speciál 17.3.2010

www.bosch.cz\n\nwww.kpmg.cz\n\nwww.cez.cz’