Lukáš Skulina

Od narození jsem Lukášem a nejspíš jim asi i zůstanu. Můj smysl pro humor je stejně špatný jako můj účes, ale zatím si nikdo nestěžoval. Máma o mně říká, že jsem líný, nepořádný, lehce přidrzlý a až příliš komunikativní. Sestra zase hrdě hlásí, že vyrůstat se mnou v jednom pokoji bylo utrpením. Obě dvě samozřejmě nemají pravdu. Zastihnete mě převážně s kávou, čajem, knížkou nebo vínem v ruce a hlavou v oblacích. Můj pes je moje druhá polovička a pevně doufám, že on to má stejně. Nejradši ze všeho cestuju, chodím po horách a u toho všeho si píšu deník. Miluju přírodu, pozorování hvězd, pizzu, hudbu minulých let a svoje přátele. Často se snažím najit rovnováhu. Jsem na sebe přísný a věřím, že to je cesta k úspěchu. Děda mi kdysi poradil důležitou věc: „Dělat si to hezké“. Přístup je to lehkovážný a dost možná na něj jednou doplatím. Už teď mi ale přinesl tolik dobrého, že to nejspíš budu brát s úsměvem.

Má tvorba