Až skončí první promoce

Někteří z vás už si tím prošli, některé to teprve čeká. Vaše vysokoškolské studium bude nakonec zaznamenáno nejen ve vás samotných, nýbrž také v diplomu, který na závěr obdržíte. Poté už jen zbývá jediné: otevřít šampaňské a pořádně tento úspěch oslavit. Stejně jako loni i letos se mezi členy redakce Sokolská33 objevili čerství absolventi, kteří s vámi touto cestou alespoň částečně sdílí své zážitky.

Tři roky studia uplynou jako voda a absolventy najednou čeká jejich první promoce. Promoce nejsou pouze slavnostním akademickým ceremoniálem, ale především určité ocenění cesty každého studenta a uvědomění si vlastní hodnoty a zodpovědnosti. Každá cesta za nějakým cílem ale něco stojí. Dříve než vstoupíte do nové auly VŠB-TUO a převezmete diplom, musíte splnit své studentské povinnosti – zdárné vykonání zkoušek, napsání závěrečné práce + její obhájení v rámci zdárně vykonaných státních závěrečných zkoušek.

Promoce nejsou pouze slavnostním akademickým ceremoniálem, ale především určité ocenění cesty každého studenta a uvědomění si vlastní hodnoty a zodpovědnosti.

Je zřejmé, že k tomu, aby se člověk na promocích octnul, musí ujít kus cesty a vykonat kus práce. O to větší a krásnější ale konečný prožitek je. Navíc je tento prožitek multiplikován účastí svých nejbližších (rodina, přátelé).

Jak to vlastně probíhalo?

­Autor článku si z legrace v den promoce řekl, že za ty tři roky absolvoval dost těžkých předmětů, ale žádný z nich nebyl tak náročný jako organizační pokyny k promocím. 😊 Ale nebojte, tohle není to, s čím si lámat hlavu, ale co si má člověk naplno užít a vychutnat. Je to totiž super pocit obléct si po vší té dřině slavnostní talár a dojít si pro svůj diplom.

Tomu všemu předcházel dřívější sraz kvůli organizačním pokynům a času na úpravy talárů. Poté jsme se seřadili do zástupu podle programů, oborů a abecedního pořadí a za zvuku fanfár došli ke svým místům, odkud jsme jeden po druhém vycházeli pro svůj akademický diplom. Akademický diplom jsme obdrželi z rukou děkana ekonomické fakulty prof. Zdeňka Zmeškala a odcházeli zpátky ke svým místům. Během obdržení diplomu jsme však nejprve na začátku pódia ze strany, z jaké jsme přicházeli, složili slib na akademické žezlo, poté se uklonili akademické radě a v momentě předání jsme se uklonili svým kolegům studentům/studentkám a všem hostům, kteří byli v aule přítomni. Poté, co skončilo předávání diplomů, nadešel čas na studentský slib a děkanův proslov. Ceremoniál byl zakončen studentskou hymnou Gaudeamus igitur, a jakmile členové akademické rady za zvuku fanfár postupně odcházeli, my se připravovali na pokyn k hodu čepicí, ke kterému došlo po konci ceremoniálu.

Následovalo setkání s našimi nejbližšími (rodina, přátelé), společné fotky a někteří z nás (teda alespoň autor článku) mířili na rodinný oběd. Navíc v Ostravě probíhal Festival v ulicích, takže bylo spoustu možností, jak následný čas strávit a spojit ho s časem stráveným s přáteli a známými.

Celý ceremoniál byl nádherný a tohle jsou ty životní chvíle, na které bude člověk vzpomínat celý život. Samotný titul a diplom však představují něco, co je hodnotou samo o sobě. V rámci toho všeho pak dochází k uvědomění si jedné zásadní věci: titul, který si nyní mohu psát před jménem, je zodpovědnost vůči sobě, rodině, společnosti a pravdě.

V rámci toho všeho pak dochází k uvědomění si jedné zásadní věci: titul, který si nyní mohu psát před jménem, je zodpovědnost vůči sobě, rodině, společnosti a pravdě.

Pokud by se daly pocity a emoce zvážit, kolik by ale v předešlém období státnic vážily? Všichni, kdo si tím prošli, ví své. Všichni z vás, které to však ještě čeká, určitě nepanikařte. Jako pomoc od Sokolská33 vyjde speciální letní série článků s různými radami a tipy k tomu, jak to všechno zvládnout.

 

Zdroj fotografií: Vojtěch Koňařík