Behaviorální heuristiky a 2 systémy v nás

Behaviorální ekonomie není vědeckou záležitostí nezávislou na našem každodenním životě. To víceméně není ani ekonomie obecně, ačkoliv mnohým se zdá, že tomu tak je. Způsob, kterým se behaviorální ekonomie dostává k člověku, vnáší do ekonomie osvěžení a inspiraci, která nemusí být nutně v rozporu s dosavadními poznatky. Čtenáři však mohou sami zvážit, nakolik mohou být vybraná témata z behaviorální ekonomie „lidštější“, rozporná a naopak.

V dnešním článku totiž bude stručně řeč o některých z nich. O některých tématech, resp. pouze vybraných poznatcích hovořil ve své on-line přednášky dne 18. listopadu doc. Ing. Aleš Melecký, Ph.D. z Katedry Ekonomie.

Jsme přirozeně líní?

Člověk má určitým způsobem přirozenou tendenci šetřit svou energii. Tato přirozená tendence „minimalizovat vstup a maximalizovat výstup“, jak ji známe třeba z tradiční mikroekonomie, je určitým způsobem podmíněná, avšak nemusí být v lidském podání vždy optimální.

V lidském mozku se nachází tzv. limbický systém a neokortex (mozková kůra). Neokortex je ta část centrálního nervového systému zodpovědná za schopnosti a stavy abstrakce, racionálního myšlení, vědomí, jazyka, logického uvažování atp. Potom je tady limbický systém, který je důležitý při tvorbě vzpomínek, a především přiřazování emočního nádechu informacím, které se k nám dostávají. Druh myšlení, který vychází z limbického systému, je nazýván Systém 1. Tento systém používáme denně, při jakýchkoliv činnostech nezávisle na tom, zda jsem zdraví nebo nemocní, unavení apod. Potom tady je Systém 2, který má svůj původ v neokortexu a jedná se o takový druh myšlení, který je pomalejší a vlastně jde o to, že je vhodnější pro náročnější otázky a záležitosti. Tento druh myšlení je daleko více náchylný k našemu současnému mentálnímu rozpoložení, zdravotnímu stavu, únavě apod. V rutinních činnostech používáme především Systém 1, protože je nenáročný a automatický. Při složitějších činnostech systém 2, který vyžaduje více úsilí.

Nefunguje to však tak, že člověk automaticky na základě složitosti určité situace přepne do módu, kde bude aplikovat myšlení typické pro Systém 2 nebo naopak. Oba systémy vlastně stále existují v jednom mozku a každý má své výhody.

K čemu vlastně vlivem převládání Systému 1 dochází?

To, že jsme přirozeně tak trochu „líní“ k používání Systému 2, může vést k chybným výsledkům, nebo různým zkreslením, která ovlivňují náš pohled na svět (či určitou problematiku). Dostáváme se k problematice behaviorálních heuristik a biasů. Heuristika je pravidlo nebo procedura, s jejíž pomocí lze rychle dospět k přiměřené odpovědi. Výsledkem existence těchto heuristik jsou kognitivní zkreslení a různé zkratky, které však vedou k vyšší pravděpodobnosti chyby, které se můžeme dopustit. Pan docent Melecký hovořil celkem o 3 heuristikách, které jsou časté a známé.

Anchoring (ukotvení) – aneb jak málo stačí k tomu, aby došlo k ovlivnění našeho úsudku?

Ukázalo se, že lidský odhad může být ovlivněn takovými faktory, jako jsou úplně náhodná čísla při odhadování neznámé hodnoty jevu, množství atp. Jedná se o určitou fixaci původní informace (v tomto případě číslo) a následný odhad nějakého parametru, o kterém nemají dostatek informací, může být výrazně ovlivněn prvotní informací (číslem), kterou právě měli k dispozici. Pokud si pamatujete na náš starší článek o návštěvě pana doktora Skořepy na Ekonomické fakultě, tak jsme psali o experimentu, který právě principiálně měl ukázat, jak kotva funguje. Kotva však může také výrazně ovlivnit to, jestli jsme v životě šťastní a spokojení. Např. při experimentu, kdy se studentů ptali na to, zda jsou šťastní a jak často chodí na rande, souvislost mezi odpověďmi byla zanedbatelná. Ovšem jakmile se otázky prohodily, najednou studenti jako by podvědomě usoudili, že pokud na rande delší dobu nebyli, nemohou být šťastní.  Tady je ukázka toho, jak mnohdy záleží na pořadí, kterým se k nám informace dostávají, protože právě podle toho můžeme přiřazovat určitý emocionální nádech. Podobných experimentů bylo prováděno více. Co z toho tedy vyplývá? Zejména to, že člověk má často tendenci docházet ke sklonu potvrzení, jakmile k něčemu získá vztah nebo začíná něco jen nepatrně upřednostňovat, automaticky začíná vnímat následující informace tak, aby potvrzovaly původní výběr nebo záměr. Proto taky se ne nadarmo říká, že na prvním dojmu záleží.

Availibility (dostupnost) – jak snadno nám přijdou různé věci na mysli?

Tato heuristika funguje tak, že pokud máme hodnotit četnost nějakého fenoménu, většinou tak činíme podle snadnosti, s jakou nám přijdou na mysl známé příklady. Např. v jednom experimentu se lidí ptali, jakou příčinu smrti považují za pravděpodobnější, zda vlivem pádu letadla nebo napadení žralokem? Lidé typovali, že spíš útokem žraloka. Ovšem na základě reálných dat dochází k úmrtím způsobeným pádem letadla mnohem častěji. Odhad byl způsoben tím, jak snadno se jim vybavily příklady o útoku se žralokem. A to, s jakou frekvencí nebo jak snadno se nám nějaký z těchto případů vybaví, poté může ovlivnit odhad četnosti jeho výskytu v populaci. 

Representativeness (reprezentativnost) – aneb jak fungují stereotypy

Možná jste už taky slyšeli o experimentu s Lindou. Zde vám uvádíme jeho znění podobné tomu v prezentaci:

Linda je stará 31 let, je svobodná, upřímná a inteligentní. Má vystudovanou filozofii a jako studentka se intenzivně zabývala otázkami diskriminace a sociální spravedlnosti. Také se účastnila různých protijaderných demonstrací. Co je pravděpodobnější?

1. Linda je bankovní úřednice

2. Linda je bankovní úřednice a je aktivní ve feministickém hnutí

Drtivá většina respondentů (cca 85-90 %) volila možnost B. Ovšem logicky je pravděpodobnější, že správně bude buďto výrok A, nebo žádný, protože výrok B je podmnožinou výroku A. Tomuto fenoménu se říká tzv. klam konjunkce, kdy lidi v určitých situacích nepoužívají relevantní logická pravidla. Pokud vznikne nějaká věc, která je podobná určité zakořeněné představě nebo stereotypu o dané skutečnosti-či skupině věcí, potom lidé přisuzují větší pravděpodobnost tomu, že vzniklá „věc“ (událost, člověk atp.) patří právě do dané skupiny věcí. Jinak řečeno: čím více se něco podobá nějaké kategorii vybraného stereotypu-či známé a rozšířené představě něčeho, potom je vyšší pravděpodobnost, že do dané kategorie také patří.

On-line přednáška pana docenta Meleckého byla velmi zajímavá a bylo těžké vybrat informace, které bychom s vámi mohli sdílet, protože jich bylo mnoho. I přesto doufáme, že se Vám článek líbil a že Vás v něčem inspiroval.

Zdroj úvodní fotografie: Pixabay.com