Během festivalu Norma došlo na přehodnocení priorit

Sobota v Dolní oblasti Vítkovic patřila druhému dni festivalu Norma s výtvarně-divadelní tematikou. Na rozdíl od pátečních inscenací, ve kterých svůj pohled na současné výtvarné umění a divadlo představili Poláci, se sobota nesla ve znamení ryze českých vystoupení.

Očekávání vzbuzovaly především inscenace Studia Hrdinů, pražského divadla, které se spolu s galerií PLATO podílelo na organizaci celého festivalu. Ve večerních hodinách stanula čtveřice herců na prknech hlavního sálu Multifunkční auly Gong v představení Jana Horáka a Michala Pěchoučka s názvem Marbot.

Divadlo z úplně jiné perspektivy.

Inscenace volně inspirována stejnojmenným románem Wolfganga Hildesheimera slibovala nevšední zážitek ještě dříve, než vůbec začala. První moment překvapení pro diváka nastal, když zjistil, že tentokrát si divadlo vychutná z úplně jiné perspektivy. Improvizované hlediště pro několik desítek lidí totiž bylo instalováno přímo na jevišti. Naskytl se pohled na skromnou hrací plochu, které jako impozantní kulisa sloužilo liduprázdné červeno-modré hlediště. To navíc do kontextu hry zapadalo a herci s ním v jejím průběhu pracovali. Jedinými rekvizitami na strohé scéně byl kovový otočný rám, který od sebe odděloval jednotlivá dějství, a odlitek připomínající býčí hlavu. Také účinkující byli oblečeni do barevně nevýrazných kostýmů. Nasvícené pestrobarevné pozadí tak bylo vizuální dominantou celého představení.

Když se diváci vzpamatovali ze své nové netradiční pozice, zhasla světla a na jeviště přišli Petra Lustigová, Eva Hacurová a Bohdan Bláhovec vedeni Jiřím Štréblem. Právě ten vzhledem ke členité organizaci pódia při nástupu velmi hlasitě zaškobrtl, ale situaci nakonec ustál. Upadnout mu nedovolila zřejmě ani jeho role, ztvárnil totiž literární autoritu přelomu 18. a 19. století – Johanna Wolfganga von Goetheho.

Marbot_Bohdan Bláhovec_foto Jan Dvořák

Následovalo 70 minut sebereflexe mladého Marbota v podání drobného Bohdana Bláhovce, výrazného nejen pro svůj fyzický handicap projevující se škubavou namáhavou chůzí, ale i pro svůj herecký výkon, kterým mohl svým kolegům směle konkurovat. Marbot, pro kterého si osud už v útlém věku přichystal tvrdé rány, hledá útěchu ve výtvarném umění a literatuře. Přichází si pro odpovědi do domu stárnoucího literárního velikána Johanna Wolfganga von Goetheho. Z jeho literárních děl očividně nejvíce obdivuje „sebevražedný“ román Utrpení mladého Werthera. Sám sebe přitom vidí jako hlavního hrdinu románu. Marbot, stejně jako Werther, nedošel naplnění své lásky. Ne však proto, že by jeho vyvolená patřila jinému, ale proto, že jí byla jeho vlastní matka alias Petra Lustigová. Té se věnuje další dějová linie, ve které pro svůj hřích zpytuje svědomí, incestní lásku ke svému synu si zakazuje, ale přesto ji stále cítí. Nevidí ale žádná řešení. Stejně tak nevidí řešení ani Marbot, a to ani přesto, že mu nadbíhá mladá, temperamentní Otýlie alias Eva Hacurová. Polemizuje proto nad stejným ukončením svého osudu jako Werther a není zcela jasné, zda tak v průběhu hry i nečiní.

Marbot_Eva Hacurová, Jiří Štrébl, Bohdan Bláhovec_foto Jan DvořákNevšednost divadelního zážitku z hry Marbot spočívá už v její samotné povaze. Postrádá výraznější dějovou linku, bohaté kulisy a kostýmy, emoce, jasnost… Na druhé straně je právě díky tomu dán větší prostor pro vyniknutí přesvědčivých hereckých výkonů. Polemiky nad významem současného umění dávají divákovi nové podněty k jeho chápání a rovněž vyzývají k přehodnocení priorit, které obvykle od divadla očekáváme. Dokazuje, že i veskrze nedějové dílo, nesoucí se převážně ve vážném duchu s občasnými ironicky humornými záchvěvy, dovede ve svém publiku zanechat nejen mírné zmatení a pochybnosti, ale také silný dojem.