Bezruči se zahalili do Kouře

Na předposlední listopadový pátek byla v Divadle Petra Bezruče naplánovaná druhá premiéra této sezóny. Po Zapomenutém světle se ostravské divadlo pustilo do divadelní adaptace kultovního filmu Kouř režiséra Tomáše Vorla.

Kdo by při návštěvě Kouře u Bezručů čekal skoro třicet let starý film převedený na divadelní prkna, byl by náležitě zklamán. Kouř je spíše pokračováním filmu. Duo Adam Svozil a Kristýna Kosová, kteří společně adaptaci vytvořili i režírovali, se filmem inspirovali. Děj ovšem zasadili do současnosti. Zvoláním „Má to cenu!“, které je v samotném závěru filmu, inscenace začíná.

Foto: Lukáš Horký, bezruci.cz

To, co zůstává zachováno, je zároveň největším rozdílem mezi inscenací a filmem. Namísto inženýra Mirka Čápa přichází do podniku inženýrka Mirka Čápová. Kouř je po letech naprosto jiným příběhem. A taky s ním mávají jiné problémy. Souboje o koryta, genderová vyrovnanost nebo politická situace. Některé postavy zůstávají takřka totožné – Václav Křížek nebo Libuška Běhalová. Jiné se zase od základu změnily. Za všechny především kotě, které ve filmu ztvárnila Lucie Zedníčková, hraje Vojtěch Říha. Další postavy zase tvůrci stvořili z ničeho.

Scéna, kterou vytvořila Adriana Černá, je na první pohled monumentální. Ostravské komíny v pozadí ukazují, že hlavní téma, znečistění ovzduší, zůstane stejné. „Velitelská“ budka a k ní vedoucí schody připomínají jakési kapitánské můstky známé ze socialistických průmyslových filmů. Podobným pozůstatkem staré doby je i rýsovací tabule od Běhalové. Současnost pak symbolizují notebooky na stolech a kuřárna.

Foto: Lukáš Horký, bezruci.cz

Mezi herci dominuje Markéta Matulová v roli inženýrky Mirky. Zatímco ostatní herci si silné momenty předávají jako štafetu, Markéta Matulová celé dvě hodinky určuje tempo. Na podobnou roli Matulová u Bezručů zatím čekala. A čekání se jí vyplatilo. Ondřej Brett v roli happiness managera Karla je šedou eminencí firmy a tvoří jakýsi protipól ředitele Rudolfa (Vojtěch Johaník). U Johaníka je možná trošku škoda, že v inscenaci nedostal větší prostor. Kotě Vojtěcha Říhy se snaží působit frajersky a nepostradatelně, s tím je ovšem v rozporu jeho hláška o vyhoření.

Komiku dodává „šprťácký“ Lůďa Jakuba Burýška a ajťák Táda Michala Sedláčka. Zatímco Lůďa stále bojuje s kolegy, kteří ho určitým způsobem přehlížejí, Táda přesně zapadá do stereotypu o ajťácích a svou podivností často dráždí bránice diváků.

Foto: Lukáš Horký, bezruci.cz

Mezi ženami vyniká Marcela Čapková v roli Lidušky Běhalové. Ta svou neuvěřitelnou energií především v druhé půli zdárně konkuruje Markétě Matulové. Úžasná je tragikomičnost Kateřiny Krejčí v roli uklízečky. V inscenaci trošku zaniká Marcelka Markéty Harokové.

Rozporuplnou postavou je už zmíněný Václav Křížek. Toho ztvárňuje Lukáš Melník. Ten hned na začátku inscenace pomyslně vyšplhal výše a v inscenaci se objevuje pouze na plošině nad jevištěm. Inscenátorům se ovšem nepovedlo příliš dobře využít tohoto jinak skvělého nápadu. Pouze z reproduktoru tentokrát zní Norbert Lichý v roli pomyslného generálního ředitele firmy.

Foto: Lukáš Horký, bezruci.cz

Stejně jako film i inscenace Kouř končí změnou režimu. Tentokráte ji ale symbolizují čínské vlajky, které v samotném závěru zahalí ostravské komíny. Kouř u Bezručů rozhodně není špatnou inscenací. V některých směrech ale doplácí na poněkud slabší hlavní dějovou linku. Inscenátoři přišli s mnoha skvělými nápady, ne vždy se jim ale povedlo využít jejich plného potenciálu.

P. S. Dorazil Arnoštek? Ano i ne. Zajděte se podívat!

Titulní fotografie: Lukáš Horký, bezruci.cz