Blogování z Belgie: Učení − belgické mučení

Na svátky jsem se jako většina studentů vracela domů a v lednu jsem se vydala zase zpátky do Belgie, abych dokončila svůj Erasmus.

Cesta do Antverp začala zdánlivě bezproblémově, vlak do Prahy neměl žádné zpoždění. Autobus jsem měla na poslední chvíli zakoupený jen do Rotterdamu, odkud je to ale do Antverp co by kamenem dohodil. Tahle pohoda se ale naprosto vytratila kousek před Pardubicemi, kde došlo k nehodě vlaku na stejné koleji. Nabrali jsme kvůli tomu více jak dvouhodinové zpoždění, což mi ale vůbec nehrálo do karet. V Praze jsme totiž byli v šest hodin a můj autobus do Belgie se s nástupištěm číslo pět na Florenci rozloučil už v hodinu pátou. Takže mi jízdenka propadla a já si říkala, jak se do Antverp dostanu včas, abych stihla i zkoušku. Naštěstí jsem seděla v kupé s paní, která jela do Velké Británie autobusem zastavujícím i v Belgii. Po pár telefonátech mamce jsem už měla jízdenku rezervovanou, a tak jsme s paní na poslední chvíli utíkaly z nádraží, abychom autobus stihly. Všechno dobře dopadlo a já byla na své cestě „domů“ do Belgie.

 Vánoční trhy v Antverpách na kterých kromě svařenéjo vína a horké čokolády nesmí chybět ani ruské kolo
Vánoční trhy v Antverpách, na kterých kromě svařeného vína a horké
čokolády nesmí chybět ani ruské kolo

Je leden a v Belgii stejně jako v českých školách probíhá pro studenty nejméně oblíbené období − zkouškové. To v Antverpách se ale nese v trochu jiném duchu než na naší domácí univerzitě. Čím jsou zkoušky odlišné? Především nečekejte žádný přepych tří pokusů. Na jeden předmět máte pouze jeden pokus, oprava pak probíhá až v srpnu, což se nás Erasmáků netýká. Navíc harmonogram zkoušek je předem daný a student je o něm informován už v prosinci, takže si nemůže vybrat termín podle svých potřeb. Ale v podstatě vycházejí dvě zkoušky na týden, což se dá zvládnout. Vlastně je to docela luxus, když si představím zkouškové v Ostravě.

Už teď se netěším na návrat zpět do reality.

Při příchodu na každou zkoušku si studenti musí nechat všechny své věci u vchodu do učebny a na místo určené učitelem pak musí usednout pouze s propiskou, slovníkem a pitím. Na zkoušku je vymezen přesný časový limit, ty těžší trvají i tři hodiny, méně rozsáhlé pak hodinu a půl či dvě. Naštěstí student může odejít kdykoliv, jakmile dokončí svou práci. Při odchodu dostává formulář s razítkem, který dosvědčuje, že se student zkoušky zúčastnil. To nejhorší, nebo respektive na nervy nejnáročnější, je to, že o výsledcích všech zkoušek se student dozví až 5. února… paráda!

Školní knihovna
Školní knihovna

Jinak musím přiznat, že leden se v Antverpách nese ve jménu nudy. Já vím, je zkouškové, člověk by se měl učit. Ale! Za prvé je učení samo o sobě nuda a za druhé je strašně těžké najít nějakou rovnováhu mezi učením a tím ostatním. Především tehdy, když vaše spolužačky (a sousedky v jednom) se neustále učí tak moc, že už si ani nemůžete připadat provinile, protože už to prostě ani nejde. Pak na druhou stranu také tehdy, když máte spolubydlícího, který se neučí téměř vůbec. Tedy vůbec by bylo nefér, protože večer nebo ráno před zkouškou se přece taky počítá.

Po zkouškách mě čeká ještě jeden výlet za hranice Belgie a pak hurá domů. Už teď se netěším na návrat zpět do reality.