Čas všechno spraví, uvidíš…

Zrovna sedím v jedné z mých nejoblíbenějších kaváren a přemýšlím, jak pojmout nedělní poznámku a o čem vlastně psát… Mám toho tolik na srdci, že bych mohla napsat knihu. Poslední dobou mám totiž poněkud smíšené myšlenky, uvědomila jsem si spoustu věcí a tak nějak udělala krok vpřed. Od nového roku se mi doslova převrátil život vzhůru nohama. Bylo to tak rychlé, že si většinu věcí uvědomuji postupně. Jsem ale ráda za to, co mi rok 2017 přinesl. Jsem silnější, spokojenější a vyrovnanější.

Určitě každý z vás jednou zažil bolest. Ať už fyzickou nebo psychickou. Je třeba si uvědomit, že nic není tak hrozné, jak to v prvních dnech vypadá. Všechno má svá pro i proti. A i když něco nečekáte, strašně to bolí, časem si uvědomíte, že to tak mělo být. Všechno, co se nám děje, se děje z nějakého důvodu.

Z vlastní zkušenosti vím, že všichni vám řeknou to stejné: „Čas všechno spraví, uvidíš.“

Dejte na svou rodinu a nejbližší. Z vlastní zkušenosti vím, že všichni vám řeknou to stejné: „Čas všechno spraví, uvidíš.“ Vlastně, poleze vám to dost na nervy. Protože v tu chvíli máte pocit, že se vám zbortil celý svět a že je všechno špatně. Ale mají pravdu. Vždycky mají pravdu.

Čas je totiž jeden z nejdůležitějších aspektů. Každý ale potřebujeme jiné množství času, abychom zapomněli, otupili bolest… Spíše jde o to, abyste na to, co se vám stalo, tolik nemysleli a rozptýlili se. Hlavně nebuďte sami! To je pravidlo číslo jedna. Někdy je rozptýlení obtížnější, protože většinou kolem sebe máte spoustu lidí, kteří vám, i když nechtěně, celou situaci připomínají. Obklopujte se lidmi, kteří vás mají rádi, kteří vás podpoří. Každý z nás má přítele, který vás přivede na jiné myšlenky a nenechá vás o samotě. Vždyť vy jste to přece tak nechtěli, rozhodl to za vás někdo jiný… Osud.

Mnohdy vám ale nezbývá nic jiného, než to přijmout a jít dál.

Na vás je, jak se s tím poperete. Mnohdy vám ale nezbývá nic jiného, než to přijmout a jít dál. Je to nejlepší způsob, jak se nezničit. Nepropadejte panice. Je to zbytečné. Věřte mi. A taky, jedna rada pro vás, nikdy se nesnažte zapomenout úplně. Ono to ani nejde. Patřilo to do vašeho života, tak to neodstrkujte, ale uchovejte to. Založte to někde hodně dolů a za čas, až se jizvy zacelí, se tomu ještě zasmějete a budete rádi, že jste to prožili.

Přemýšlím, že píšu dost pesimistickou poznámku. Škoda, že tyhle rady nepřijdou dřív, než si tím každý projdeme. Ale je to asi dobře. Posilní vás to. No a poslední rada, nebojte se začít znova. Jde tady o vás, o nikoho jiného. Vy se musíte cítit skvěle, aby lidé vedle vás byli šťastní. Neohlížejte se a buďte občas sobečtí. Je to všechno jen ve vaší hlavě. Myslete pozitivně a mějte vedle sebe někoho, kdo vás uzemní, když budete moc snít.