David Pargač: Světový rekord ve skoku na jedné ruce vznikl úplnou náhodou

Festival nového cirkusu v Ostravě byl bezesporu bohatý na skvělá vystoupení a s tím spojená velká jména v artistické oblasti. Na české scéně patří k významným umělcům členové skupiny Cirkus trochu jinak. O tom, co všechno profese akrobata obnáší a jak se překonává světový rekord ve skoku na jedné ruce, jsme se bavili s Davidem Pargačem.

Jsi držitel dvou světových rekordů v počtu skoků na jedné ruce. Proč ses rozhodl překonat světový rekord zrovna v této disciplíně?

Tohle vzniklo náhodou. Od svých osmi let jsem se věnoval capoeiře, brazilskému bojovému tanci. Už v té době jsem se během svých vystoupení potkával s různými tanečníky, kteří tancovali breakdance, a právě zde jsem poprvé viděl skoky na jedné ruce a byla to láska na první pohled. Breakdance má kořeny právě v capoeiře, takže jsem po nějakém čase přešel na tento volnější styl, ve kterém jsem si tvořil svůj mix pohybů podle mé představy. Tehdy mi bylo asi 13 let a skok na jedné ruce jsem neuměl ani jeden. V počátku jsem se naučil asi jen tři skoky, ty jsem zařazoval do choreografií. V té době by mě vůbec nenapadlo, že bych mohl udělat nějaký rekord. Ze začátku jsem dělal jen osobní rekordy v tělocvičnách, ale potom si toho všimlo pár lidí, se kterými jsem trénoval, že skáču nějak dlouho. Vyhecovali mě k tomu, abych zkusil udělat oficiální rekord, třeba jen český. Nejprve to bylo pro mě nepředstavitelné, nevěděl jsem, jak to zařídit.

Jak probíhalo samotné překonávání rekordu?

Zpočátku byl pro mě fakt, že oslovili rovnou světovou agenturu Guinness World Records, tajemstvím. Pod dohledem olympijského vítěze Aleše Valenty jsem se poprvé oficiálně o rekord pokusil v roce 2011 v Nošovicích v rámci mého vystoupení. Přeskákal jsem světového rekordmana o 3 skoky, byl myslím z Portugalska. Rekord byl prvně aspirován do Londýna na schválení, ale nakonec jsem ke svým 22. narozeninám obdržel krásný dárek, a to pravý certifikát Guinness World Records. Byl to úžasný pocit! Po krátkém čase na to aspiroval překonáním rekordu jeden Němec. Tehdy mě pozvali do soutěže Česko Slovensko má talent k jeho překonání. V roce 2013 jsem tak podruhé překonal světový rekord se 107 skoky.

Proč jsi rekord překonával zrovna v soutěži Česko Slovensko má talent?

Hodně lidí to nevědělo, ale oni mě tam pozvali s tím, že překonání rekordu bude v rámci mojí show – tanečních vystoupení a podobně. Silovou akrobacii na židlích jsem v té době ještě nedělal. Takže jsem dostal podmínku, že prvně překonám rekord a pak budu moct ukázat to, čemu se vlastně věnuji. Nakonec to sestříhali tak, že o show tam nebyla ani zmínka a při hodnocení jsem vypadal, jako bych jen dělal nějaký permanentní trik – skok na ruce. Čekal jsem asi 13 hodin na řadu, co hodinu jsem se rozcvičoval, častokrát mě upozorňovali, že už půjdu na pódium, a nakonec z toho byla tak dlouhá doba. Kdyby mě chtěli pozvat znovu, mám už nachystané různé argumenty a podmínky. Ve výsledku jsem byl ale šťastný, že jsem rekord udělal, a také za tuto cennou zkušenost.

Kdy a jak ses dostal k silové akrobacii?

První nápad, že začnu dělat silovou akrobacii, přišel asi tehdy, když jsem měl úraz kolene. Bylo mi 14 let a hledal jsem alternativní cvičení, protože jsem nemohl dělat skoro žádné akrobatické prvky. Začal jsem dělat stojky. To se mi tak zalíbilo, že jsem chodil různě na rukách po schodech, abych nevyšel z pohybu. Tyhle schopnosti jsem začal prohlubovat a postupem času jsem se náhodně poznal s Václavem Pokorným. Ten byl, je a bude principál Cirkusu trochu jinak. Jejich práce se mi moc líbila a zpočátku jsme tvořili spíše taneční věci. Vašek si mého silového stylu všiml a živě si pamatuji okamžik, kdy se mě jednou zeptal, jestli bych nechtěl zkusit dělat stojky na židlích. Dali jsme se do práce a moje první handstand vystoupení bylo v Řecku. Česká ambasáda si nás pozvala na řecký dětský den. Jeli jsme tam autem asi 27 hodin a tady jsem započal svou premiéru handstandu na židlích.

Největší motivací pro mě je radost z pohybu.

Kdo tě nejvíce inspiroval v tom, co děláš?

V mladším věku mě extrémně inspiroval Francouz B-boy Junior. Dělá věci jen na rukou a celkově silové prvky, jako třeba kliky bez nohou na zemi. Když jsem viděl tyto kliky, řekl jsem si, že to musím umět. Driloval jsem to a motivovalo mě to i k dalším silovým prvkům. Jsou s tím spojeny i zdravotní komplikace, bloky v zádech, namožené ruce a podobně. Když jsem se s B-boy Juniorem setkal poprvé osobně v roce 2005, zjistil jsem, že má postiženou jednu nohu. Do té doby jsem vůbec nevěděl, že má handicap. Tohle setkání mě nakoplo ještě více. Jinak největší motivací pro mě je ta radost z pohybu. Když pohyb nemám, tak jsem docela nervózní a protivný. (smích) Naše show dělá lidem radost a líbí se jim. Vyváženost je tak na obou stranách, proto mě to asi tak naplňuje.

Čemu by ses věnoval, kdybys nebyl profesionální sportovec?

Moje druhá vášeň je vaření a gastronomie celkově, je to asi tím, že mám kořeny v Itálii. Když mám prostor a čas, rád relaxuji vařením. Myslím si, že bych se vydal asi tímto směrem. Mám rád cestování a s vařením bych to nějak propojil. Dokázal bych si klidně s hřejivým pocitem představit, jak vařím někde v přímořské oblasti. Pohybem a vystupováním se dá vyjádřit obrovské množství emocí. Podle mě tohle vše lze udělat i výborně uvařeným jídlem. Můžete v něm vyjádřit mnohé, včetně toho, co děláte ze srdce.

Jsi vyznavačem zdravého životního stylu? Případně je něco, co vyloženě odmítáš – alkohol, maso a podobně?

No, mám-li být stále upřímný, před chvílí jsem měl s rodiči po všech vystoupeních slavnostní pivečko. (smích) Neee, mimo jiné se živím i jako trenér v oblasti fitness, konkrétně působím v Simply Fitness v Ostravě, takže lidi navádím na obsáhlé směry zdravého životního stylu. Především ze svých zkušeností. Víte, každý je originál, takže to chce čas, než si někdo najde ten svůj rytmus, který mu vyhovuje. Já svůj rytmus po těch letech už nějak vnímám. Řídím se především aktuálním pocitem a intuicí. Například když mám v daný den show, potřebuji být čilý. Mám vyzkoušeno před akcí téměř vůbec nejíst maso. Podotýkám v den show, jinak maso jím (smích), ale převážně dávám přednost rybám. Před vystoupením jím spíše ovoce, šťávy, zeleninové saláty a podobná lehká jídla. Alkohol je pro sportovce velká „zpátečka“, hodně zpomaluje regeneraci, ale samozřejmě nemůžu říct, že bych se ho nikdy nedotkl.


David Pargač je držitelem dvou Guinnessových rekordů v počtu skoků na jedné ruce. Věnuje se silové akrobacii a disciplíně handstand – stoji na rukou. Společně s kolegy ve skupině Cirkus trochu jinak předvádějí akrobatickou show po celé Evropě. Mimo to se aktivně věnuje trénování lidí v oblasti fitness.

Autorské okénko: Jsem moc ráda, že jsem tento rozhovor dělala právě já. David je neuvěřitelně pozitivní a inspirující člověk. Celý rozhovor byl přátelský a zvedl mi náladu. Davidovi proto přeji hodně štěstí a energie do budoucna. Jsem si jistá, že o něm ještě uslyšíme.

Fotografie: Archiv respondenta