Erasmus aneb jak je to vlastně s výukou v Granadě?

Ještě před tím, než se světem začal šířit virus a věci se ubraly jiným směrem, stihla jsem v Granadě zažít i normální život zahraničního studenta, jehož součástí není nic jiného než samotné studium. Když jsem svým kamarádům řekla, že pojedu studovat do Španělska, odezva byla ve většině případů spíše varováním, že tam se určitě anglicky nedomluvím!

Řekla bych, že skoro všichni slyšeli příběh někoho, kdo jel studovat do Španělska, přičemž studium mělo být v angličtině, ale nakonec bylo téměř celé ve španělštině. To byl také důvod, proč jsem byla k jižním zemím, a zvláště ke Španělsku, skeptická. Tyhle příběhy se totiž začaly najednou valit ze všech stran. Věděla jsem, že se slovíčkem „Hola!“ bych studium ve španělštině určitě nezvládla, a tak jsem se začala ujišťovat, jak je to tedy s předměty v angličtině. Jestliže máte pochybnosti o jazyce výuky, doporučuji všem zaslat zahraniční univerzitě dotaz na anglicky vyučované předměty a také na to, jestli je nezbytné umět jejich jazyk, pokud plánujete studovat pouze v angličtině. Tady se řídím heslem – líná huba, holé neštěstí. 

Foto: webová stránka granadahoy.com

První informační dny na zahraniční univerzitě probíhaly dvojjazyčně – anglicky a španělsky, což mi přineslo jistou úlevu. 😀 Zapsala jsem si pět předmětů v angličtině a k tomu španělštinu přes studentskou organizaci (neměla jsem tedy za ni žádné kredity). Žádný z předmětů se nezrušil kvůli nenaplnění kapacity. Rozvrh hodin se na naší univerzitě sestavoval již v září pro oba dva semestry – jestli tedy najdete svůj předmět v rozpise, potom se s největší pravděpodobností bude konat. Problém však nastal s překrýváním se předmětů v rozvrhu. Přestože bylo na fakultě pouze sedm anglických předmětů, mně se z těch sedmi dva překrývaly. A protože byla vytvořena pouze jedna anglická skupina studentů, nemohli jste přejít do jiné skupiny a pozměnit si trochu rozvrh. Někteří učitelé byli však vstřícní a praktické hodiny přehodili s teoretickými s tím, že na teorii nemusíte být, ale musíte si sehnat zápisky od spolužáků. My jsme se s kamarády vždy střídali v tom, kdo kam půjde, a pak jsme si vyměňovali poznámky.

Varování mých kamarádů byla zbytečná, protože všechny předměty, které měly být vyučovány v angličtině, v ní také byly. Jediný problém byl pro mě španělský přízvuk, na který jsem si ale po týdnu výuky zvykla. Co se týče samotné výuky, měla jsem pocit, že univerzita není ještě v anglické výuce úplně zaběhlá.  Stále šlo poznat, že se jedná o něco nového, a občas jsem si připadala jako na střední škole, kdy Vám učitelé diktují, co si máte vlastně psát (v některých předmětech).

Foto: archiv autorky

Co mě naopak velmi překvapilo, byla makroekonomie, která byla více matematická než u nás. Stále se něco od něčeho odvozovalo, ať už vzorce, nebo třeba AS-AD model od modelu IS-LM, a ve mně to vyvolávalo pocit, že studenti tématům komplexně nerozumí. Skvělým předmětem byla experimentální ekonomie, kterou bych si dokázala představit také u nás na fakultě. Probírali jsme různé hry jako The Dictator Game, Public Goods Game, Antisocial behaviors a mnoho dalších a na základě teorie a probraných experimentů jsme museli navrhnout náš vlastní experiment. Ve většině předmětů bylo potřeba plnit průběžně různé úkoly, ať už ve formě esejí, čtení článků pro debaty v hodinách, nebo třeba krátkých testíků na doma. Vzhledem k současné situaci pokračuje bohužel výuka online a můj Erasmus tak předčasně „skončil“.

Doufám, že jsem aspoň některé z Vás dokázala povzbudit k výjezdu na Erasmus třeba do Španělska nebo jakékoliv jiné země. Protože tyhle zkušenosti jsou jedinečné a nezapomenutelné!

Titulní fotografie: archiv autorky