Erasmus aneb jak jsem se ocitla v Granadě?

O Erasmu jsem začala poprvé přemýšlet zhruba před rokem, kdy jsem obdržela email, že univerzita vyhlašuje výběrové řízení na krátkodobé studijní pobyty. Tenkrát jsem se hlásila do Ruska, ale jelikož to funguje na bilaterální smlouvě, což znamená, že se vyměníte s ruským studentem, a do Ostravy se nikomu nechtělo, zůstala jsem doma. Poněvadž mám ale duši dobrodruha a cestovatele, který nevydrží doma na zadku, musela jsem prostě někam vyjet!

Přihlásila jsem se tedy na anglický jazykový test, který jsem překvapivě zvládla. Už chybělo jenom vybrat univerzitu. Původně jsem chtěla vyjet v rámci grantu MŠMT, ale bohužel jsem propásla deadline (doporučuji si hlídat termíny). Zbývaly poslední minuty, kdy se mohla podat online žádost v Edisonu, a já jsem si vybrala Bilbao, ve kterém se ale momentálně nenacházím (opět doporučuji nedělat vše na poslední chvíli, haha). Po všemožných konzultacích s garantem oboru, který by mohl vyprávět (smích), jsem nakonec vybrala Granadu ve Španělsku!

To, že odjíždím na několik měsíců pryč, mi došlo až v momentě, kdy jsem se snažila sbalit kufry. Balení mi trvalo asi jen pouhé čtyři hodiny, během kterých jsem nosila různé kupky oblečení a vážila je, abych vymyslela nejlepší balící strategii. Nedoporučuji! Akorát ztratíte čas a stejně si nakonec pošlete balík s dalšími věcmi (smích).

Nastal čas rozloučit se s rodinou, a hlavně se svým psem! Cesta z domu až do mého nového prozatímního domova trvala vyčerpávajících šestnáct hodin. Ale byla jsem konečně na místě! V bytě bydlíme celkem tři studenti – Španěl (začátky s ním byly velmi těžké na porozumění kvůli španělského přízvuku), Chorvatka a já. Byt je strategicky umístěn 20 minut pěší chůze jak od mé fakulty, tak od centra. Myslím, že lépe jsem si v poměru cena/výkon vybrat nemohla, přestože musím denně zdolávat do školy větší kopec, než jaký je po ránu zdravý (smích).  

Jedno z mých prvních španělských slov bylo mirador, což znamená vyhlídka, a těch je v Granadě nespočet! Mezi jednu z nejkrásnějších patří Mirador de san Miguel, což můžete sami posoudit na fotce. Granada není ale jenom o vyhlídkách, ale také o skvělém víně a jídle. Téměř v každém baru dostanete k alkoholickému nápoji zdarma tapas (ideální místo na hubnutí). Mimochodem, co se týče alkoholických nápojů, rozhodně doporučují tinto de verano – červené víno s citrónovou limonádou. Ale pozor, můžete se stát velmi lehce závislí (smích)!

Další charakteristická věc pro Španělsko je, že bez španělštiny se tady s nikým moc nedomluvíte. A já španělsky prozatím neumím! Co mě velmi překvapilo, bylo to, že na akademické půdě jsou anglicky mluvící jedinci spíše výjimkou než pravidlem. Takže nejlepší věc, kterou můžete udělat, je nalepit se na nějakého anglicky i španělsky mluvícího studenta, a máte po problémech! My jsme ve škole bohužel parta „no spanish“ studentů, a proto si musíme občas poradit rukama, nohama. Každopádně se vždy nějak domluvíte.

Domluvit se byla mimochodem jedna z věcí, ze které jsem měla strach. „Co když řeknu špatně nějaké slovo nebo co když nebudu rozumět a lidi se budou smát?“ Ne. Nikdo se vám smát nebude. Protože žádný učený z nebe nespadl. V takovýchto situacích se vždy doplňujeme nebo vysvětlujeme slovíčko jiným způsobem – prostě si pomáháme. A to jak ve škole, tak venku s partou.

O tom, jak to probíhá na druhé nejlépe hodnocené španělské univerzitě, se dozvíte v dalším díle. A pokud přemýšlíte, zda poslat přihlášku na studijní pobyt, tak neváhejte, protože to stojí za to!

Foto: archiv autorky