Erasmus za dob koronaviru

Koronavirus, který se šíří po celém světě, se bohužel nevyhnul ani Lotyšsku, kde jsme na studijním pobytu. Místo cestování, navštěvování různých akcí a dalších radovánek spojených s Erasmem jsou i zde zavřené univerzity, platí přísné zákazy ohledně shromažďování lidí a ruší se snad všechny události.

Před vypuknutím pandemie Erasmus snad i předčil naše očekávání. Nabízelo se nám zde tolik možností, že jsme vlastně ani nevěděli, které přijmeme a které budeme muset odmítnout. Hned první událostí, která stojí za zmínku, se stala návštěva českého a slovenského velvyslance na naší univerzitě v Jelgavě. Od školy jsme dostali pozvánku, že se této oficiální návštěvy můžeme jako čeští studenti zúčastnit. Neváhali jsme ani minutu a rozhodně jsme našeho rozhodnutí nelitovali. Byla to dobrá příležitost vidět, jak taková oficiální návštěva velvyslance vypadá, a zároveň se seznámit se zajímavými lidmi. Musím říct, že velvyslankyně České republiky v Lotyšsku, Jana Hynková, je velmi příjemná paní, se kterou by se dalo povídat dlouhé hodiny. Paní velvyslankyně nám pak nabídla setkání na české ambasádě v Rize, to však ale budeme muset z jistých důvodů odložit…

Další zajímavá akce, kterou pořádala univerzita, byla mezinárodní konference. Nabídli nám, že bychom mohli odprezentovat výzkum z našich závěrečných prací. Jednoznačně by to byla skvělá zkušenost, a navíc bychom za odprezentování dostali certifikát a mohli si to napsat do životopisu. Bohužel tato událost byla zrušena z důvodu pandemie.

A teď se již dostávám k tomu nejzásadnějšímu, co aktuálně ovlivňuje naše životy napříč světem bez ohledu na to, jak moc jsme od sebe daleko. Lotyšská vláda aktuálně přistupuje k podobným opatřením jako vláda Andreje Babiše v Česku. Pro nás je nejzásadnější, že univerzity jsou uzavřené a musíme se učit online sami. Testy budeme psát přes systém Moodle. Stejně tak se uzavírají sportoviště včetně bazénu, který patří univerzitě a na který máme vstup zdarma. Tedy spíše jsme měli.

Podobně jako v Česku, ačkoliv podle obrázků z českých medií ne v tak velké míře, se i zde vykupují základní potraviny. Někteří dokonce neváhají vytáhnout plynovou masku vytaženou ze sklepa, kde byla ukryta od dob studené války. To jsou však ale extrémy.

A teď snad něco pozitivního. K Erasmu neodmyslitelně patří cestování. My jsme ještě před vypuknutím nákazy stihli vyrazit do Litvy, kde jsme navštívili hlavní město Vilnius. Město je to poměrně malé, ale dva dny času vám zabere. Zde bych doporučil procházku po historickém centru města, kdy nesmíte vynechat bílou katedrálu sv. Stanislava nebo výšlap na Gediminasův hrad tyčící se nad městem. Ve městě jsme strávili celkem dvě noci, tedy téměř tři celé dny, a tak jsme se mohli jet podívat i po okolí. Vybrali jsme si nádherný hrad Trakai ze 13. století, který je podobně jako zámek Červená Lhota postaven na malém ostrůvku obklopeném vodou. Z Vilniusu jsme se tam dostali vlakem, kdy cesta zabrala slabou půlhodinku. Na samotný hrad z vlakového nádraží se pak jde podél jezera nádhernou přírodou. Tato část výletu se nám všem asi líbila nejvíce.

Na konci měsíce byla místní studentskou organizací naplánovaná okružní plavba z Talinu přes Stockholm do Helsinek společně s dalšími zahraničními studenty z univerzit v Lotyšsku, Estonsku, Švédsku a Finsku. Hned po této události jsme měli jet do Petrohradu. Bohužel nevyjde pravděpodobně ani jeden plán. Nezbývá, než myslet pozitivně a doufat, že vládní opatření zaberou co nejrychleji a my alespoň zbytek Erasmu budeme mít v normálním režimu.

Foto: archiv autora