Pohled na státnice očima pedagoga vám přinášíme ve dvou rozhovorech s předsedy komisí: doc. Ing. Skokanem Karlem, Ph.D. a doc. Ing. Fojtíkovou Lenkou, Ph.D..

Rozhovor s doc. Ing. Karlem Skokanem, Ph.D.

1. Co říkáte letošním státnicujícím studentům?
Letošní státnice byly dobré. Nesetkal jsem se se studentem, který by neměl potřebné vědomosti a u kterého bychom se museli radit, zdali mu máme titul udělit. Tento ročník byl opravdu silný, je vidět, že se studenti zajímají o dění v Evropské unii, o řeckou krizi či dopady Lisabonské smlouvy.

2. Jak se vám vůbec v takovém horku zkoušelo?
Naštěstí je tu klimatizace, takže jsem horko ani nezaregistroval.

3. Co byste vzkázal studentům?
Studentům bych vzkázal, ať státnice nepodceňují, je to významná společenská událost a svým vystoupení před komisí zhodnotí roky studia. Cílem komise je zjistit, co student ví, ne ho potopit. Je to záležitost, se kterou se pak budou setkávat celý život.

Rozhovor s doc. Ing. Lenkou Fojtíkovou, Ph.D.

1. Co říkáte letošním státnicujícím studentům?

Výrazný rozdíl mezi studenty z minulých let nebyl. Vždy se najdou studenti více a méně připraveni. Celkově mám však z letošních státnic pozitivní dojem.

2. Co byste vzkázala studentům?

Studentům bych vzkázala, aby si svých titulů vážili. A to v tom smyslu, aby tento úspěch pojali jako závazek své prezentace na veřejnosti. Nestačí dostudovat a dál se nevzdělávat, všichni na sobě musíme neustále pracovat, učit se novým věcem a prohlubovat stávající vědomosti. Vždy je to však o celkovém charakteru člověka.


V dalším článku, který vám přineseme v příštích dnech, se budeme zabývat státnicovou módou.

1. Asi měsíc a průměrně 8 hodin denně.
2. Nejhorší pro mě byla regionální politika a také jsem se bála komise, protože jsem většinu učitelů neznala.
3. Stresující. Měla jsem strach z toho, jak to bude probíhat, ale nakonec byli všichni učitelé příjemní. Jsem ráda, že jsem to měla jako první za sebou.

Eva Fabiánová, Eurospráva

1. Skoro měsíc. Ze začátku samozřejmě zlehka a poslední týdny intenzivně. Učila jsem se hlavně v noci.
2. Bála jsem se ekonomie, ale ta byla nakonec v pohodě.
3. Perfektní. Nemusela jsem se tolik stresovat, protože jsem naštěstí měla dobrou komisi (v dobré náladě). Celkově to bylo super a jsem spokojená.

Veronika Kovalová, Účetnictví a daně

1. 4 týdny. Ze začátku to nebylo intenzivní, až ke konci jsem vstávala v pět ráno a učila se průměrně osm hodin denně.
2. Nejvíc jsem se bála účetnictví a daní.
3. Bylo to dobré. V komisi byl jak kdo, někdo byl hodný a někdo zase přísný.

Zuzana Slavíková, Management
1. Intenzivně jsem se připravovala až posledních 14 dní, celkově pak tři týdny.
2. Měla jsem strach z ekonomie, zejména z makra.
3. Spadlo to ze mě a hlavně si stále ještě neuvědomuju, že už to mám za sebou. Jinak se teď cítím tak půl na půl, stále si ještě nejsem jistá, jak to dopadne. Komisi jsem měla složenou s hodných lidí, z některých jsem sice měla strach, ale nakonec to bylo dobré. Hlavně, aby mi to vyšlo, oslavovat pak budu celou noc.

Hajnová Jana, Ekonomika a právo v podnikání
1. Začala jsem se připravovat 7. 5., každý předmět jsem se učila jeden týden.
2. Bála jsem se toho, že budu nervózní a že zapomenu všechno, co jsem se naučila. Nejhorší pro mě byla ekonomie.
3. Teď mám pocit úlevy. Taky se těším, že už budu mít konečně volno. U státnic jsem si vytáhla naštěstí dobré otázky, měla jsem šťastnou ruku. Ostatním studentům, které to ještě čeká, bych vzkázala, ať se nebojí, protože komise je hodná.

Huňka Jiří, Účetnictví a daně
1. Připravoval jsem se tři týdny, přibližně 18 hodin denně.
2. Obával jsem se špatného výběru otázek.
3. Státnice byly celkově jednodušší, než jsem si myslel. Dá se to v pohodě zvládnout. Komise měla pozitivní přístup, neptali se mě na nic, co by mě zaskočilo. Očekávám, že dostanu samé jedničky.

Martin Lukáš, Národní hospodářství
1. 12 dní, přičemž poslední týden jsem se učil 12 hodin denně.
2. Měl jsem strach z konkrétních otázek a různých dílčích částí jednolitých okruhů.
3. Bohužel se u mě nepotvrdilo, že státnice jsou něco jako postupová zkouška. V komisi seděli velmi vzdělaní lidé a ptali se mě na spoustu podrobností. Naštěstí jsem měl dobrý los a celkově mám ze státnic dobrý pocit.


Hamplová Veronika, Finance
1. Učila jsem se asi měsíc, 12 – 14 hodin denně.
2. Ekonomie.
3. Státnice nebyly rozhodně nic jednoduchého, byl to velký stres, ale dá se to zvládnout.

V příštím článku se dozvíte, jak hodnotí letoštní státnicující studenty předsedové zkušebních komisí a co by jim vzkázali do budoucnosti.

Foto: Tomáš Plesník

Festival sa nesie v duchu rocku a metalu. Klasické stánky s pivom a klobásami, stanovanie na lúke a obrovské množstvo ľudí s neskutočne pozitívnou energiou a k tomu hudba dokážu naozaj urobiť dokonalú atmosféru pre krásne štyri dni. A nehovorím, že len pre skalných metalistov. Stretol som neskutočné množstvo všelijakých ľudí, všetkých vekových kategórií a pohlaví. Všetci prišli s cieľom poriadne sa zabaviť a vo veľkom. V tom im samozrejme organizátori vychádzajú v ústrety a musím povedať , že na množstvo ľudí, ktoré sa tu premelie, je organizácia viac ako uspokojivá.

Tento ročník nám opäť sľubuje účasť veľkých hviezd. Ja by som chcel vyzdvihnúť hviezdu pre mňa najväčšiu, Michaela Kiskeho, ktorý sa vracia na koncertné pódiá po 16 rokoch, kedy skončil svoje účinkovanie v kapele Helloween. Tentokrát bude vystupovať pod formáciou UNISONIC. Hlavnou hviezdou sú však americkí MANOWAR. Ďalej sa objavuje veľké množstvo zvučných (pre znalcov určite pre ostatných aspoň niektoré známe) názvov ako Accept, Tarja (ex-Nightwish), Gamma Ray, Lordi, Sabaton, Epica a mnohí ďalší. Samozrejme bude zastúpená aj domáca scéna: Tublatanka, Arakain, Doga, Horkýže slíže, Visací zámek, Citron, Harlej a iní.

V minulom roku bol zavedený stage pre vychádzajúce hviezdy a pre veľký úspech je naplánovaný aj na tento rok a s dvojnásobným počtom účinkujúcich. Takže si môžete prísť obzrieť aj mladé talenty na Coca-Cola Stage.

Všetkých vrelo pozývam, a keby som niekoho náhodou aj presvedčil, tak si nezabudnite zobrať pršiplášť – neoceniteľná vec Cena lístka na štyri dni je momentálne 1200 Kč, ale bude určite stúpať. Bližšie informácie nájdete na stránkach festivalu.

Své náměty a nápady nám piště prostřednictvím komentářů nebo je zašlete na e-mail: redakce@sokolska33.cz.


Zdraví redakce

KRAKOW

Je to jedno z nejstarších měst v Polsku a nabízí mnoho zajímavostí, historických památek a taktéž sportovních atrakcí. Krakow byl až do roku 1596 hlavním městem Polska, jeho historické centrum leží na úpatí kopce Wawel, na levém břehu řeky Visly.

Krakov má úžasnou atmosféru, kterou vytváří nejen spojení překrásných památek s moderní architekturou, ale i příjemní obyvatelé a zvědaví turisté. Lidé v Krakově jsou velice milí, příjemní, ochotní poradit a co nás překvapilo, jsou velice dobře jazykově vybavení. Skoro každý uměl dobře anglicky anebo německy, avšak nebyl problém dohodnout se i česko – polsky.

Cesta z Ostravy do Krakova trvá přibližně čtyři hodiny vlakem. Záleží, či se jede přes Katovice nebo Osvietim. Můžete využít dvou přímých spojení (EC Comenius a rychlík Silesia), nebo cestu naplánovat s přestupy. Co se týče čistoty vlaků, polské jsou na tom daleko lépe než české. Jsou i daleko víc hlídané.

Vlak vás doveze do stanice Krakow Glowny. Přímo na nádraží je kromě mnoha obchůdků s občerstvením a kiosků i informační centrum, kde vám velmi ochotně – anglicky nebo německy poradí, jakým způsobem se nejlépe a co nejrychleji dostat kam potřebujete. Můžete si vzít plánek města, případně si sednout na chvíli na internet. Od nádraží je to jenom kousek do centra. V případě únavy, nebo těžkých zavazadel, můžete využít místní tramvaje. Jezdí každou chvíli, jsou čisté a spolehlivé. Jízdenky nejsou drahé, dokonce o něco málo levnější než v Ostravě. Určitě se vyplatí si je koupit, protože revizoři nikdy nespí (za tři dni pobytu jsme je střetli dvakrát).

Krakov nabízí široké možnosti ubytování. Od drahých luxusních hotelů v centru města, až po levné hostely, nebo priváty dál od centra. Jestliže si nepotrpíte na luxus a stačí vám příjemný a hlavně čistý pokoj, můžete sehnat ubytování i za 350Kč na noc i se snídaní. Doporučujeme hledat ubytování přes seriózní agentury, které po vás nevyžadují embosovanou platební kartu a otevření vašeho účtu, aby si mohli strhnout zálohu.

Po úspěšném ubytování a odpočinutí si po náročné cestě se můžete vydat poznávat krásy Krakova.

Historické centrum Krakowa bylo zapsané na listinu světového kulturního dědictví UNESCO roku 1978. Rynek Glowny, což je střed starého města, je třetím největším náměstím v Evropě. Každoročně ho navštěvují miliony turistů. Na dvě části ho rozděluje výrazná žlutohnědá budova se jménem Sukiennice. Kdysi se zde prodávalo maso, ovoce, zelenina, dnes jsou tady stánky s drahými šperky ze zlata, stříbra a jantaru. Dále zde najdete různé výrobky z kůže a dřeva a taktéž mnoho suvenýrů a dárkových předmětů. Strop budovy je zdobený historickými erby významných polských měst. Dominantou náměstí je gotický kostel, z červených cihel, bazilika Panny Marie. Královskou atmosféru navozují desítky kočárů zapřažených za koňmi a zvoucí k projížďce městem. Okolí náměstí je protkáno mnoha uličkami plnými obchodů, restaurací a cukráren s hezkými zahrádkami vhodnými k posezení při kávě nebo pivu.

Z hlavního náměstí se dostanete dlouhou ulicí jménem Grodzka na Wawel. Je to symbolické místo velkého významu pro všechny Poláky. Právě tam, na Wawelu stojí královský hrad a katedrála, která sloužila jako korunovační místo polských králů. Wawel obklopuje řeka Visla a pod kopcem najdete sochu draka, ke kterému se váže legenda o vzniku Krakowa.

Krakov je plný historických staveb, hlavně kostelů, muzeí a divadel. Procházku po městě zpříjemňují udržované parky a zahrady. Krakov je velice moderní město s několika velkými obchodními a zábavními centry. Nachází se zde i největší aquapark v Polsku s nejdelším tobogánem v Evropě.

Krakow je také zajímavý tím, že je v něm druhá nejstarší univerzita ve střední Evropě, je jen o 16 let mladší než Pražská. Tenkrát měla jen právnickou fakultu, dnes má fakult patnáct. Ze známých osobností zde studoval polský fyzik a astronom Mikuláš Koperník nebopapež Jan Pavel II.

Solné doly WIELICZKA

Solné doly ve Wieliczke právem patří mezi světové unikáty. Nacházejí se přibližně 10km na jihovýchod od Krakova. Pravidelně tam jezdí autobusy MHD a cesta trvá asi 30 minut. V solných dolech se těží sůl nepřetržitě od poloviny 13.století, až do současnosti. Komplex celého podzemí se skládá z více než tří set kilometrů chodeb, schodů a asi tří tisíc komor v hloubce od 64 až po 327metrů. Základní turistická trasa je zpřístupněna do hloubky 125metrů. Teplota v dole je po celý rok konstantní a pohybuje se okolo +14°C.

Nahoře u pokladen vám bude přidělený průvodce (doporučujeme polského, dá se mu dobře rozumět a anglicky a německy mluvící průvodci jsou o něco dražší). Prohlídka trvá přibližně dvě hodiny a vede přes dva kilometry chodeb, komor, kaplí, schodů a velkých sálů.

Komory jsou plné krásných uměleckých prací vytesaných z bloků soli. Najdete zde hlavně sochy svatých a patronů, ale také sochy králů a bojovníků, i nespočetné množství trpaslíků. Zajímavé jsou i různé animace horníků s koňmi, nebo ukázky strojů. Svojí krásou vám vyrazí dech obrovský sál, kaple svaté Kingy (patronky baníků), v jehož popředí je oltář, za ním socha svaté Kingy, celá ze soli a po stěnách různé obrazy a plastiky. Je zde k vidění i Poslední večeře podle obrazu Leonarda da Vinciho. Ze stropu visí obrovské, nádherné lustry s krystaly soli, které vypadají jako pravý křišťál. Některé podzemní sály jsou dnes využívány na různé kulturní i sportovní akce, nebo jako lázně a léčebny. V podzemí se nachází i galerie s obrazy, několik obchůdků se suvenýry a šperky, ale taky i restaurace s WiFi připojením na internet.

Na mě prohlídka udělala nesmírný dojem. Při představě kolik metrů zeminy je nad námi, mrazilo v zádech. Zajímavou perličkou na závěr, je hornický rychlovýtah. Ze 120metrů se v malé kabince dostanete nahoru za 6vteřin. Hlavně pro slabší povahy, je to adrenalinový zážitek J.

OSVĚTIM

Cestou zpět do Ostravy se můžete zastavit v Osvětimi. Prohlídka zabere celý den a určitě ve vás zanechá hluboký dojem. Jakoby se tam zastavil čas, z každého koutu dýchá minulost a osudy mnohých lidí. Je to místo, kde rukou nacistické mašinérie zahynulo více než 1 milion mužů, žen i dětí. Každý by měl na vlastní oči spatřit toto místo tragédie…

A NA ZÁVĚR…

Nejen studenti ocení, že v Polsku je daleko levněji než v ČR a výlet vás vyjde na slušné peníze. Ceny jsou opravdu přijatelné a služby přesto kvalitní. My jsme v Krakově byli tři dny, ale při jeho procházení jsme měli pocit, že by měsíc byl málo. Je zbytečné zde popisovat do detailu jeho krásy. Lepší je se zabalit a v tomto krásném jarním počasí vyrazit k našim severním sousedům.

Doplňující informace na: www.krakow.cz, www.kopalnia.pl

1. Přemýšlejte o tom, co fotíte
2. Dodržujte pravidlo třetin
3. Hlídejte si popředí a pozadí snímku
4. Hledejte linie
5. Foťte ve vhodném světle

Přemýšlejte o tom, co fotíte

Ještě než začnete komponovat samotný záběr, zastavte se. Máte chuť vyfotit krásné horské panorama, nebo plážovou scenerii? Zkuste se zamyslet, jestli nebude lepší vrátit se o krok zpět, popojít nebo se otočit. Dejte si pár sekund, ve kterých si promyslíte, jak provedete ostatní kroky.  Vytvořte si „v hlavě“ obrázek vaší výsledné fotografie a snažte se v krajině vyhledat prvky, které vystihnou váš záměr. Už jenom tento krok vylepší vaše fotografie. Rozhodnout se můžete mezi vyobrazením pouhé části (detailu) objektu či pro jeho zachycení v širokém kontextu.

Pravidlo třetin

Mnoho amatérský fotografů dělá tu chybu, že nejdůležitější objekt svého zájmu umístí doprostřed snímku. Nemusí to být vždy špatně, pokud se nám jedná o symetrii (jak si ukážeme na fotografiích sbíhajících linií), ale například při krajinářské fotografii to může působit rušivě.  Pravidlo třetin, neboli takzvaný „zlatý řez“ se používalo už v renesančním malířství. Toto pravidlo nám říká, že nejdůležitější objekty na fotografii by měly být umístěny v 1/3 snímku, nebo v průsečících. Nejde o to vypočítat, kde se tyto linie nacházejí, ale měli bychom umístit hlavní objekt kousek od středu. Na tomto obrázku můžeme vidět praktické uplatnění pravidla třetin. Nejdůležitější objekty jako budova a linie mostu jsou umístěny ve třetinách snímku a malá budova v pozadí je umístěna v průsečíku třetin.

Popředí a pozadí

Další velká chyba, která se na fotografiích objevuje, je rušící pozadí nebo popředí. V této části musíme ze záběru odstranit vše, co tam nepatří. Dobrá fotografie, která upoutá pozornost, je jednoznačná.

U tohoto snímku, který by mohl být působivý, je popředí velice rušivé. Samotné střechy domů a vegetace jsou useknuté nebo zasahují do obrázku jakoby navíc.

Jak to napravit? Změňte stanoviště, nebo použijte přiblížení. Další chybou na snímku je umístění kopce, který je přímo uprostřed. Nicméně vynechat popředí úplně by byla chyba. Dodává to snímku hloubku.

Na této fotografii popředí vytváří prostorovost scenérie.

Další důležitou složkou snímku je pozadí. Tady platí rada: odstraňte z pozadí vše, co tam nechcete mít. Toho můžete snadno dosáhnout rozostřením pozadí.

Linie

Poslední kompoziční tip je jednoduchý: hledejte linie. Obzvláště sbíhající linie utvoří působivou fotografii. Linie vede náš zrak k něčemu, na co chceme upozornit, nebo také do dáli. U takto symetrických fotografií si můžete dovolit porušit pravidlo třetin a směřovat linie do středu snímku.

Světlo

Světlo a kompozice spolu souvisí. Světlo je to, co tvoří obraz. I když bude vaše vize a prostředí pro fotografii sebelepší, bez vhodného světla s tím neuděláte nic. Jaké osvětlení ale zvolit?

Zaleží, jak velký kontrast požadujete. Pokud chcete kontrastní snímek krajiny, je nejvhodnější sluneční světlo po východu nebo před západem slunce. Jeho boční směr utváří plastickou krajinu a stíny už nejsou tak tvrdé a kontrastní, jako v poledním světle. Při portrétu je zase zapotřebí měkké světlo, které nedá vyniknout nedostatkům tváře. Toho dosáhnete, pokud bude světelný zdroj velký. Pomůže třeba zatažená obloha nebo studiový deštník. O osvětlení by se toho dalo napsat hodně a cokoliv krátké je neúplné, proto uvádím na závěr odkaz na výborné stránky Romana Pihana. Tam je problematika světla a fotografie podrobně vysvětlena.

Text: Tomáš Plesník

Náš výlet do zákulisí Národního Divadla v Ostravě začal na poradě.  Pak bylo zapotřebí jednoho kratšího telefonátu a už jsme byli dohodnutí. Přijdeme na zkoušku. Ve čtvrtek ráno v 9 hodin u Divadla Jiřího Myrona.

Tak a je čtvrtek. Máme něco málo před 9. hodinou a já už vyzvedávám kolegu, našeho fotografa, před divadlem. Jdeme zadním vchodem, přes vrátnici. Nerada tudy chodím, čekala jsem, kdy nás zastaví s tím, co tam vlastně chceme.  Když jsme tedy celí zpocení prošli vrátnicí a našli zkušebnu, rozjelo se pro nás divadelní představení „Zkouška naostro“.

„Začínáme v 9“, sdělila mi tehdy do telefonu Pavlína Kafková, jedna z hereček inscenace. A musím uznat, že časová disciplína v této skupině vážně funguje. V 9 už byli všichni herci na místě a režisér, kterého jsme poznali hned na první pohled, už seděl na své židli s usměvavým výrazem na tváři.

Když do místnosti vešli všichni herci a zavřely se za nimi dveře, zkušební místnost se rázem proměnila v jiný svět. Jak jinak popsat ten pocit, který jsem cítila od začátku této zkoušky. Má pomyslná ochranná bublina náhle zmizela a bez starostí, jen s myšlenkami na hru a co se bude dít dál, jsem seděla v místnosti, kde bylo místo jen pro pohodu.

Režisér dal pokyn. Začínáme od začátku. První scéna. Na prknech, která znamenají svět, se střetávají dvě ikony. Které zase svět jako takový ovládají. Čert a Sv. Petr.  Na první pohled však nekonfliktní dvojice. S úsměvem a vstřícnými gesty vůči sobě. Ale vážně jsou takovými partnery, za které je v prvních vteřinách máme? Děj ukáže víc.

Bezchybné první podání od Tomáše Jirmana jako Sv. Petra a Veroniky Forejtové jako Čerta nás upoutalo a řekla bych, že to snad nemělo chybu! Ale tady se liší pohled nás, laiků, a pohled profesionála, tedy režiséra Ondreje Spišáka. Ten do toho vstoupil, herci spolu s ním vytvořili malý kruh a přijímali pokyny. V podstatě jen kývali hlavou a pak?  Při té samé scéně, najednou vše vypadalo jinak, daleko, daleko líp. Herci byli otevřenější, energičtější, důvěryhodnější.

Labyrint v podání Vladimíra Poláka, který se dostává na řadu ve své zkoušce, je mužem velmi znechuceným, životem vlečeným, který nemá nic a chtěl by vše a nejlépe zadarmo. A to je příležitost pro Čerta. A tak možná dojde k dohodě.  To už ovšem opět vstupuje režisér a se vší vervou se snaží hercům říct, jak si to představuje.  „Musíš tie emócie nechať viac prúdiť! On chce všetko a keď to mať nebude tak bude úplně na***ý.  Z toho môže zošalieť závisťou. Floutek jeden!“  – Nevěřili byste, co taková věta dokáže udělat s hereckým výkonem. Po druhé zkoušce jsem neměla co vytknout!

Příběh jako takový vám prozradit nechci. Ale můžete si být jisti, že se možná poznáte v jednom nebo i více hříchů, které ve hře uvidíte.  Pýcha, Lakomství, Chlípnost, Lenost, Hněv, Závist, Hrdost či Obžerství. To jsou postavy i hříchy, které se na scéně objevují. A tomu všemu velí Čert.  Na chvíli to na jevišti vypadá jako na přehlídkovém molu, které se rychle mění na zasedání Čertovského Parlamentu, z kterého následně vychází hvězdy Hollywoodu. Že si tuto kombinaci moc nedokážete představit? Když jsem tuto scénu viděla, chvíli jsem vyloženě „zírala“ s otevřenou pusou. Pak jsem se lekla tak, že se mnou poskočila i židlička a nakonec jsem se smála tak, že minimálně měsíc nemusím posilovat břišní svaly!

Hra je o boji dobra a zla, o boji nebe s peklem, o boji mezi lidskou chamtivostí a dobrosrdečností. V podstatě celá hra je aktuální, i když pochází z dob baroka. Týká se každého z nás a donutí nás podívat se na naše chování z jiného úhlu pohledu. Možná budete brečet, snad smíchy. Jak jsem si přečetla na stránkách divadla, předností těchto her je krásný jadrný hovorový jazyk, psali je totiž „českým však sprostým jazykem my sprostí lidé“.  Třeskutě ubíhající děj, vtip, nadsázka, radost ze života. To je hlavní lákadlo, které Divadlo Jiřího Myrona nabízí. A aby toho nebylo málo, celou hru oživí nejen světelné efekty, ale také kapela přímo na jevišti!

Je na co se těšit. Věřte, že pokud se chcete zasmát a prožít si ten pravý kulturní zážitek a stále nevíte, kam jít, tak tady to je – Divadlo Jiřího Myrona, 12. června v 19 hodin.

V létě loňského roku jsem navštívila svého nevidomého kamaráda v Praze, kde jsem strávila příjemný čas se spoustou zážitků, na které hned tak nezapomenu. Jedním z nich byla návštěva restaurace „Pod křídlem noci“.

Do poslední chvíle jsem netušila, kam to vlastně půjdeme na večeři, ale překvapení stálo za to! Restaurace je rozdělena do dvou částí – tzv. světlé a tzv. tmavé. Ve světlé části jsme byli pohledným a milým číšníkem seznámeni se základními pravidly restaurace, vybrali si menu, a poté přišel ten netrpělivě očekávaný moment – vstoupili jsme do „tmy“. Byla jsem velmi nejistá a při cestě k našemu stolu jsem se držela naší číšnice jako klíště. Měla velmi příjemný hlas, který byl v tu chvíli pro mě záchytným bodem a určitou jistotou.

Průběh večeře se vydařil. S polévkou jsem problém neměla, ale druhý chod už byl zajímavý (objednala jsem si pečenou kachnu se zelím). Nejen že jsem při nabírání sousta měla zpravidla prázdný příbor, ale i hledání patřičných komponent na talíři nebylo jednoduché. Po několika marných pokusech jsem to vzdala a jedla rukama. To nemluvím o moučníku – banánu v čokoládě se zmrzlinou. Z toho jsem měla hrůzu, že si zašpiním obličej a hlavně oblečení. Naštěstí to dopadlo dobře, žádná újma na majetku restaurace ani mého se nekonala. Opravdu jsme se nasmáli, je to pro mě zážitek na celý život. U stolu nás bylo celkem 5. Po večeři jsme si navzájem vyměnili zkušenosti se stolováním a uklidnilo mne, že ani pro jednoho z nich, kromě mého nevidomého kamaráda, to nebylo vůbec snadné!

Takovouto cestou si člověk uvědomí, co má a přiblíží se mu „svět tmy“. Většina ji chápe jako něco strašného, jako odsouzení k doživotní beznaději. Ale opak je pravdou! I ve tmě se dá žít plnohodnotný život! Vždy záleží jen a jen na nás. Bariéry stavíme my – zdraví lidé. Návštěvu této restaurace doporučuji všem! Nejen že se dobře najíte, ale poznáte něco nového, něco, co vás může sblížit s ostatními a navíc se u toho skvěle pobavíte!

Text: Ing. Martina Vahalíková

Centrum Slunečnice
EkF VŠB – TUO, Sokolská tř.33
Budova E, místnost E112
Web: www.slunecnice.vsb.cz
Email: slunečnice@vsb.cz
Telefon: 597 322 024

Více informací o restauraci na webu http://www.podkridlemnoci.cz/index.asp?menu=758

Já sama se také každý rok se za jednu „krásnou“ čarodějnici převlékám a užívám si této role. Vzhledem k tomu, že mám podobně „zapálené“ spolužačky a kamarádky, které si rády oddychnou od školních povinností, slétáme se pravidelně v Jablůnce u Vsetína v areálu místní Základní školy a pořádáme zábavné odpoledne pro děti.  Hlavní čarodějnicí je Terka Baroňová, studentka EkF, která celou akci již po staletí organizuje a se kterou jsem letos vyrazila sletovat i za dětmi z Dětského domova v Liptále.

Na programu čarodějnického sletu, ať už je kdekoliv, je na prvním místě zábava, zábava a ještě jednou zábava. Děti soutěží v různých disciplínách, jako je třeba let na koštěti, nejkrásnější čarodějnice nebo hledání červené ještěrky v břiše čarodějnice. S příchodem soumraku vždy zakončíme slet opékáním špekáčků a pálením čarodějnic. Letos jsem upálení byla naštěstí ušetřena a tak jsem Vám mohla přinést „ochutnávku“ ze studentova nestudentského života.