Gruzie – země nestálé půdy, kontrastů a nespoutané přírody

Český geologický ústav se zabývá několika projekty. Jednoho z nich se zúčastnil i bývalý absolvent VŠB-TUO Martin Dostalík, který si pro svou práci vybral oblast Gruzie. Proč zrovna ji? „Byla to dobrá příležitost, jak uplatnit své zkušenosti a zároveň se přiučit na něčem, co má opravdový význam,“ vysvětluje Martin, který je aktuálně zaměstnancem právě Českého geologického ústavu. Tak pojďme společně nakouknout pod pokličku nejen samotného projektu, který zde Martina přivedl, ale i pohlédnout na život místních lidí.

Gruzie se nachází na rozhraní jihovýchodní Evropy a Asie. Dodnes jsou jistá území pod kontrolou ruské vlády a armády, spadá zde Abchazské území a Jižní Osetie. „Jsem zapojen do projektu, který probíhá na základě spolupráce a je spolufinancován Českou rozvojovou agenturou,“ říká Martin. Hlavní zdejší problém se týká převážně sesuvu půdy v oblastech, kudy prochází jediná tranzitní silnice, a mimo jiné zde vedou i plynovody z Ruska. Cílem projektu je mapování sesuvů a jiných rizikových míst pro budoucí efektivnější územní plánování a rozvoj v regionu. Identifikace sesuvů slouží jako prevence proti poškození infrastruktury a zamezení úbytku obyvatel v těchto oblastech.

„Já osobně jsem byl v oblasti severně od Tbilisi až po hranice s Ruskem. Oblast se jmenuje Mccheta-Mtianeti,“ objasňuje Martin. S vysídlováním oblastí souvisí i jeden silný moment, který zde Martin zažil. „Když jsme po asi hodinové túře dorazili do naprosto vylidněné vesnice, našli jsme zde pouze jednoho obyvatele. Byl to asi devadesátiletý stařík. Obdivuhodné bylo, že za žádnou cenu nechtěl opustit svůj domov, i za cenu toho, že byl odkázán na – ne zrovna pravidelnou – donášku obilí.

Když jsme po asi hodinové túře dorazili do naprosto vylidněné vesnice, našli jsme zde pouze jednoho obyvatele.

Větší zájem o oblast Gruzie vznikl po sesuvech v roce 2011 v oblasti Darialské soutěsky, kdy byla uzavřena hlavní spojnice mezi Ruskem a Gruzií. Mimo jiné měla za následek sedm lidských životů. „Další sesuv se už odehrál za naší účasti, tentokrát v roce 2015. Tento sesuv měl daleko větší dopad. Řeka odnesla několik metrů tranzitní silnice, což mělo za následek několikakilometrovou kolonu kamionů,“ vysvětluje Martin hlavní problémy.

Nejsilnějším zážitkem byly povodně v městě Tbilisi, kvůli nimž byla vyplavena zoologická zahrada. „Když jsme se bavili s místním obyvatelstvem, dozvěděli jsme se, že uprchla i docela nebezpečná zvířata jako lvi a tygři. Povolána byla ruská jednotka speciálního nasazení SPECNAZ, jejímž úkolem bylo zvířata postřílet. Někteří však nepochopili, že střílet se budou pouze ta zvířata, která uprchla. Pro jistotu postříleli všechna zvířata, i ty dávno evakuované. Rozkaz zněl jasně,“ říká Martin.

Jací jsou místní obyvatelé a život v Gruzii? Martin měl možnost spolupracovat s místním geologem, který oblast důvěrně znal a sloužil mu tak jako průvodce. Za zmínku stojí, že to nebyl zrovna mladík, měl okolo 80 let. Kamkoliv přišli, vždy je dobře pohostili.

Gruzínské stolování je dost specifické. Každý dostane svůj talíř a jídlo je postupně nošeno na táccích a miskách, které jsou položeny doprostřed stolu. Vždy se musí všechno sníst a poté se celý proces opakuje. Nádobí se neodnáší. V závěru to vypadá vcelku bizarně, ale pro Gruzínce je tento způsob stolování symbolem blahobytu a pohostinství. Typickým jídlem jsou chinkali – měšce z těsta plněné hovězím masem, které se jí až na samotný závěr večeře. Další specialitou je šašlik, většinou z hovězího nebo vepřového masa.

Martin nahlédl i pod pokličku gruzínského folklóru. Samotný gruzínský tanec je docela temperamentní a většinou představuje boj a zbojnické příběhy. Na autentičnosti mu přidávají i kroje, přičemž ženy mají na prsou věc podobnou nábojům.

Jak by Martin charakterizoval Gruzínce jako národ? „ Jsou hrdí, ale s ničím se moc nepářou.“ Jde to vycítit z již zmíněné situace se záplavami v Tbilisi nebo z jejich smyslu pro architekturu. Historie vedle moderny? Žádný problém, všechno je možné. Na druhou stranu mají místní obyvatelé dar využít naprosto všechno od pletiva až po kusy dřeva a následně tyto věci využít ke zvelebení svých přístřešků. Stejně tak nemají problém probourat silnici přímo přes travertinový unikát, který by u nás patřil minimálně k zápisu mezi další památky UNESCO. „Kulturní dědictví jim nic neříká,“ přitakává s nadhledem Martin.

S tím však souvisí již zmiňovaný zoufale špatný stav infrastruktury. V Gruzii rozhodně přestaňte plánovat. Pokud počítáte, že cesta potrvá hodinu, stane se z ní čtyřhodinový krkolomný výlet. Velké oblibě mezi automobily se proto těší především značky jako Mercedes nebo BMW, ať už jsou auta v jakémkoliv stavu.

A jak vypadají vztahy Gruzie a Ruska? Pokud jste ruské národnosti, rozhodně zde nejezděte, budou se k vám chovat odměřeně. Naopak když zjistí, že pocházíte z Česka, chování se změní na velmi přátelské. Proč tomu tak je? Máme podobnou historii a stejně jako Česko se jedná o postsovětskou zemi.

Gruzie je krásná svou nespoutanou a nádhernou přírodou. Na relativně malém území se střídají dva ekosystémy, na severu velehory a na jihu polopouštní krajina. Za vidění stojí určitě jeskyně či kaňony a rozhodně samotné město Tbilisi. Zaujala vás tato země a Martinovo dobrodružství?

Foto: Archiv Martina Dostalíka