Každý žid by měl nějaký čas žít v Izraeli

Zeď nářků

Ležíte na holé zemi u paneláku pod poštovními schránkami, zakrýváte si rukama, anebo čímkoli co máte po ruce, hlavu a čekáte. Čekáte, jestli kousek od vás spadne úlomek z rakety, kterou před malou chvílí snad zachytil protiraketový deštník. Sci-fi? Ne, realita jednoho listopadového dne loňského roku v Izraeli, při zatím posledním odstřelování. Redaktorka Ivana Stařičná si v dnešním rozhovoru Interview33 povídala s Martinem Wernerem, který využil práva vrátit se do „své“ země.

Proč ses rozhodl emigrovat do Izraele?

Myslím si, že každý žid by měl nějaký čas žít v Izraeli, aby poznal Izrael, Izraelce, jejich kulturu, mentalitu, chování. Jako žid jsem se proto rozhodl odejít do Izraele a chvíli tam žít.

Granátové jablka na trhu v Tel Avivu

Granátové jablka na trhu v Tel Avivu

Jak tvé poznávání Izraele dopadlo?

Myslím si, že jsem jejich kulturu poznal dobře, měl jsem ohromné štěstí na lidi. Ve městě, ve kterém jsem bydlel, v Asquelonu, jsem poznal jednu rodinu. Seznámil jsem se s nimi náhodou a díky nim jsem poznal všechny tradice, které doma nedodržujeme. Taky jsem v Izraeli studoval, chodil jsem do Ulpanu, jazykové školy, kde mě učili hebrejštinu. Byli tam lidé z celého světa – Francie, Turecka, Ruska. Zajímavé je, že zde učí hebrejštinu hebrejsky, anglicky se komunikuje první dvě hodiny a pak už se mluví jen hebrejsky.

Poznal jsem rodinu, která předtím bydlela v osadě pásmu Gazy a byla nucena se odtamtud vystěhovat.

Vypadá to, jako kdyby bylo jednoduché se do Izraele podívat a žít tam.

V Izraeli platí zákon o návratu, který říká, že každý žid má právo žít ve své zemi. Když chceš tohoto práva využít, musíš prokázat, že jsi žid a oni ti udělí občanství.

Martin Werner

Martin Werner

Jak to teď v Izraeli funguje? Člověk si asi řekne, že do takové země by neemigroval, když se z médií stále dovídáme, že tam jsou neustálé boje.

Izrael je krásná země a troufnu si říct, že je na vyšším stupni než Česká republika, ekonomicky i co se týká mentality společnosti. Lidé tam úplně jinak vnímají svůj stát, svoji zemi, svoji rodinu. Každý žid po střední škole musí jít do armády. Kluci na tři roky a holky na dva a všichni to berou jako čest. V izraelské armádě jsou dva druhy lidí. Jedni jsou bojovníci, druzí jsou pracovníci. Většina lidí chce ale jít do bojových jednotek. Vnímají to tak, že mají svou zemi, Izrael, a tohle je způsob, jak se o ni mohou starat.

Myslíš, že to je ten největší rozdíl mezi Českou republikou a Izraelem? Že jsou mnohem větší vlastenci?

Je to jeden z mnoha rozdílů. Kromě jiného je tam ohromně silný duch judaismu. Oni se zkrátka vnímají tak, že chtějí pro druhého to samé, co pro sebe, tedy to nejlepší.

V Izraeli je třeba hrozně silná úloha rodiny. Tam když se s někým seznámíš, tak druhou otázkou je, kdo je tvoje rodina a kde žijí, jak se mají, co dělají a odkud pocházíte?

Ashquelon Academic College - škola, kam jsem chodil do Ulpanu

Ashquelon Academic College – škola, kam jsem chodil do Ulpanu

Žijí v Izraeli hodně ortodoxní židé?

Judaismus není až tak náboženství jako spíš filosofický směr a umožňuje spoustu stupňů, jak moc věřit. Buď jsou ortodoxní židé, kteří dodržují naprosto všechno, nepracují, nedělají nic, jen se modlí a žijí pouze judaismem. Ti žijí nejvíc v Jeruzalémě, ale není jich zase tolik. A pak je hodně lidí, kteří jsou věřící a třeba dodržují Šábes. A nakonec jsou také věřící, kteří věří, ale tyto tradice tak striktně nedodržují.

Co ty, jako žid, říkáš na boje s Palestinou?

Já si myslím, že Palestinci mají své území, mají Západní břeh a Pásmo Gazy. Já jsem tam zažil vlastně tu poslední válku. Byl klid a pak letěla jedna, dvě rakety denně a končilo to tím, že nás čtrnáct dní ostřelovali. Město Asquelon, ve kterém jsem bydlel, bylo v pásmu doletu raket do třiceti vteřin. Takže když začal houkat alarm, který tedy v těch čtrnácti dnech houkal třeba šestkrát za hodinu ve dne v noci, měli jsme přibližně třicet sekund na to, dostat se do krytu, který byl naštěstí přímo v bytě. Ale člověk si zvykne na všechno. A přiznám se, že jsem třeba smažil cibuli, začal houkat alarm a já jsem si říkal, že ji přece nepřipálím a do toho krytu jsem nešel.

Rakety Fajr dostřelí až do Tel Avivu a dokáží zničit celý dům.

Rozdíl mezí israelskou a palestinskou částí Jerusaléma

Rozdíl mezí israelskou a palestinskou částí Jerusaléma

Moc si neumím představit takový protiraketový kryt přímo v bytě.

Každý nový dům v Izraeli má ve všech bytech kryt. Izraelci jej normálně využívají jako sušárnu, ale jinak je to kryt. Má silnější zdi, můžeš tam zavřít okno pomocí takových ocelových plátů.

A co má člověk dělat, když v jeho blízkosti není vůbec žádný kryt?

No, má si lehnout na zem, nejlépe ke zdi anebo pod nějakou stříšku a zakrýt si hlavu, protože po zásahu padají úlomky těch raket a to může člověka samozřejmě zranit. Jednou jsem šel domů přes kruhový objezd. Měl jsem to domů tak třista metrů a najednou začal houkat alarm. Když je člověk na volném prostranství a začne houkat alarm, je to dost na nervy. A já jsem si říkal, že bych to třeba mohl doběhnout. Ale pak na tom rondlu zastavily dvě auta a řidiči normálně vyběhli z těch aut, nechali otevřené dveře a běželi ke dvěma panelákům. Tak jsem utíkal s nimi. Tam jsme si lehli pod schránky a leželi jsme na dlažbě na zemi. A když jsem tam tak ležel, tak jsem si říkal, že je něco špatně.

Člověk si zvykne na všechno, i na smrt.

Že něco není v pořádku?

Já mám na tohle stejný názor jako Netanjahu. Normální Arab, normální Palestinec nemá proti normálnímu židovi nic. Problém je Hammás a Hisballáh. Extrémistické hnutí, které podněcuje tenhle konflikt.

Jerusalém, staré město

Jerusalém, staré město

A co říkáš na tu osmimetrovou zeď, kterou staví Izraelci okolo svého území? Je kolem ní prý vysypaný písek, aby v něm poznali stopy.

Izrael je svrchovaný stát, který má povinnost chránit své občany a jestliže teroristé, ne Arabové, ne Palestinci, ale teroristé, pašují do Izraele výbušniny a zbraně, tak tomu musí nějak čelit. Pokud to nejde jinak než takhle nešťastně, vysokou zdí a minovým pásmem, tak to bohužel musí udělat takto. Já jsem za tu dobu, co jsem byl v Izraeli zažil několik pumových útoků na autobusy. Jak by ti bylo, kdyby jsi byla v Ostravě a na Husáku by vybouchnul autobus?

Hamás mívá své hlavní štáby ve školách, školkách a nemocnicích.

Takhle se v Israeli mlsá..

Takhle se v Israeli mlsá..

Izrael prý staví na území Palestiny své osady a nemá na to právo. Co jsi o tom slyšel?

Jeruzalém je rozdělený na dvě části, na východní a západní. Západní je židovský a východní je palestinský. Když se podíváš na ten západní, uvidíš uklizené domy a ulice, stromy a květiny, všechno je krásné a super. A když se podíváš přes les na tu palestinkou část Izraele, tak vidíš poušť, prach, písek a špínu. Palestinci žijí tak, jak žijí, protože jsou Arabové a nechtějí pokrok. Chtějí žít jako jejich otcové a dědové.Pak je zde hnutí Hamás, které těm mladým lidem říká: „Podívejte se, my tady žijeme a nemáme žádnou perspektivu a podívejte se, jak žijí Izraelci.“ Izrael má například v poušti dálnici, u které rostou palmy a ke každé té palmě vede závlahový systém. Arabové by to chtěli získat, proto bojují. Problém je, že své rakety skladují ve školkách, školách anebo nemocnicích. Během posledních rozbrojů mělo hnutí Hamás své velitelství v přízemí nemocnice. Takže kdyby chtělo Izraelské vedení zasáhnout jejich hlavní „stan“, tak zničí nemocnici a co pak uvidí svět?

Když je Šábes, platí zákaz práce a povinnost potěšení.

Co říkáš na skutečnost, že se Palestina stala pozorovatelským státem OSN?

Tak pro mě bylo dobře, že Česká Republika hlasovala proti (smích). Česká republika je v Izraeli nesmírně populární. Když řekneš, že jsi z Prahy, tak tě každý miluje.

Zapaluji Chanukovou svíci

Zapaluji Chanukovou svíci

Dodržoval jsi v Izraeli Šábes?

Když žiješ v Izraeli, tak ho dodržovat musíš. Nejezdí autobusy, nefungují obchody, všechno je zavřené. Takže Šábesu se prostě nevyhneš. Já mám na Šábesu nejraději šábesovou večeři, kterou dodržuji i tady v Česku.

Autorské okénko: Martina znám už dlouho. Jak dlouho? Asi osm let. Páni, to už je tolik let? Každopádně, když se ke mně doneslo, že chce odjet do Izraele, trochu jsem se vyděsila. Který normálně člověk chce vycestovat do země, ve které se bojuje, jak dlouho? Nevím, pamatuji si jen, že si nepamatuji, kdy by se tady nebojovalo. Těmi boji samozřejmě myslím i různé teroristické útoky atp. Martinův odjezd mě vyděsil a o to větší byla má úleva, když se vrátil. I proto, že jsme si mohli konečně v klidu popovídat o této bezesporu kontroverzní zemi, o židech, Palestině a také o sladkém nicnedělání, když je Šábes.

 Autorka: Ivana Stařičná

Fotografie: Martin Werner

 

Article Global Facebook Twitter Myspace Friendfeed Technorati del.icio.us Digg Google StumbleUpon Eli Pets