Jsem hrdá Češka

Jsem pyšná na to, že jsem z Česka! Neukamenuje mě někdo? Neřeknou o mně, že jsem blázen? Je to vlastně vůbec možné říci o naší zemi? Máme se u nás dobře? O odpovědích na tyto otázky jsem začala přemýšlet na Erasmu v Řecku. Spousta lidí (a nejenom Řeků), se kterými jsem se tam setkala, měla totiž v budoucnu v plánu ze své země odejít pryč. Důvody pro to měly různé. Nejčastěji však ekonomické.

Řekové jsou pyšní na svou zemi a kulturu (země je to krásná, pestrá, s mořem a vysokými horami, výborným jídlem a jmenovat by se toho dalo ještě mnohem a mnohem více). Trápí je však jedna podstatná věc, a to ekonomická krize. V dubnu dosahovala nezaměstnanost v této zemi 17,6 %. Podle místních studentů není vůbec jednoduché najít si v Řecku zaměstnání. Studenti ekonomických oborů po dokončení studia horko těžko shánějí práci v oboru. I to je důvod, proč spousta budoucích ekonomů má v plánu po studiu odjet za prací do zahraničí.

Podle místních studentů není vůbec jednoduché najít si v Řecku zaměstnání.

S přivýdělkem během studia v řeckém městě Ioannina, ve kterém jsem pobývala a které má přes 100 tisíc obyvatel, to taky není příliš slavné. O brigádě během studia si může většina místních studentů nechat zdát. Když se podívám na své spolužáky v Česku, a vůbec na mé vrstevníky, většina z nich si během studia přivydělává. Někteří jsou do práce dokonce tak zapálení, že kvůli ní nestíhají školu.

Další problém, které Řeky trochu trápí, jsou migranti a uprchlíci. Momentálně jich je v Řecku okolo 70 000. Ano, jsou tam, skutečně jsem je několikrát potkala. Jsou to lidé jako každí jiní a nikomu neubližují. Řeky trápí především z ekonomického hlediska. Mí řečtí vrstevníci tvrdí, že je sice hezké, že jim Řecko pomáhá, ale oni sami jako země mají finanční problémy, které je třeba řešit.

O brigádě během studia si může většina místních studentů nechat zdát.

Samozřejmě se nemůžu nezmínit o nakupování oblečení. Ačkoliv se to nezdá, i výstavba obchodních center souvisí s ekonomikou. V loňském roce v Ostravě přibyla další dvě obchodní centra. To je také známka toho, že se naší ekonomice daří. A tak si můžeme vybírat, vesele „lítat“ z jednoho obchodu do druhého a v nákupním centru strávit klidně celý den. Kolekce se v obchodech obměňují, neustále na nás všude koukají slevy a lidé vesele utrácí. Ekonomika roste. V Ioannině sice obchody byly, ale zdaleka jich nebylo tolik jako u nás. Navíc některé z nich působily celkem chaoticky. A na výraz „sleva“ člověk taky nenarážel tak často. I to je zřejmě malý důkaz toho, že naše ekonomika je na tom přece jenom lépe.

Jak už jsem zmiňovala na začátku, nejsou to jenom Řekové, kteří ve své zemi neplánovali zůstat. O životě v jiné zemi přemýšleli i Turci. Jeden dokonce hledal způsoby, jak v Evropě natrvalo zůstat. O přestěhování do českého hlavního města přemýšlela i Rumunka. Do Prahy ji láká vyšší životní úroveň a daleko lepší pracovní příležitosti. V Rumunsku podle ní situace na žití není zrovna ideální. Slečna z Kuby pro změnu prohlásila: „Buďte rádi, že jste se narodili v Evropě.“

Nemáme se přece jen v té naší zemi krásně?

Byl to právě Erasmus, který mě donutil přemýšlet. Nemáme se přece jen v té naší zemi krásně? V zemi s vysokou životní úrovní, výborným zdravotnictvím a momentálně nejnižší nezaměstnaností v Evropě? V zemi, kde si momentálně jako studenti můžeme brigádu dokonce vybírat? V zemi s vysokou bezpečností, bohatou historií a výbornými sportovci? Myslím si, že rozhodně ano.