JUST DONUT: Vybrali jsme si špatný studijní obor, a tak jsme zkusili štěstí s donuty. Vyplatilo se!

Nedávno se v Puchmajerově ulici v Ostravě otevřel podnik, který jen těžko minete, trpíte-li (stejně jako my) závislostí na poctivých, s láskou připravovaných dobrotách. Spousta z nás se tam chodí odměnit za úspěšně zdolané zkoušky a zápočty, dát si něco sladkého na nervy, anebo prostě jen tak. Za mladými, nápaditými majiteli Just Donut, snoubenci Tomášem a Magdou, se na slovíčko zastavila i naše redaktorka Bára Urbanovská, která si hned při té příležitosti pochutnala na výtečném donutu s oreo posypkou.

Téměř půl roku bodujete u ostravských mlsných jazýčků svými nedostižnými donuty. Co vás k podnikání s touto typicky americkou cukrovinkou vlastně přivedlo? Inspirovali jste se něčím nebo někým?
T: Stále studujeme vysokou školu, ale nevybrali jsme si zrovna perspektivní obor, takže jsme zvažovali všechny možnosti, jak se zařídit do budoucna. Napadlo nás, že bychom mohli podnikat. Líbila se nám idea mít vlastní podnik, který si budeme sami řídit. V České republice do té doby v „donutové branži“ navíc neexistovala téměř žádná konkurence, tak jsme si řekli, proč nápad nezrealizovat. Zkusili jsme štěstí a ono to vyšlo. Naší inspirací je „donutárna“ v San Franciscu, a také naši kamarádi, kteří provozují CO KAFE.

M: Pečení mě bavilo odjakživa. Stále jsem hledala nějaké recepty na Instagramu a jednou jsem se tam proklikala až k americké donutárně. Nejdříve jsem si donuty zkoušela péct doma, abych zjistila, jaké to je, a získala ten správný grif.

Líbila se nám idea mít vlastní podnik, který si budeme sami řídit.

V jakém složení funguje Just Donut tým?
T: Náš tým tvoříme my dva, jsme snoubenci, chodili jsme spolu na gympl a známe se už od jedenácti let. A pak máme ještě dvě pomocnice. Já s Magdou obstaráváme pečení donutů a holky je pak prodávají.

Nebylo riskantní začít s druhem podnikání, které nemá v Ostravě a v podstatě ani v České republice tradici?
Bylo to dost riskantní, ale popravdě ve chvíli, kdy nás napadlo rozjet vlastní byznys, jsme si riziko vůbec neuvědomovali. Vrhli jsme se do podnikání po hlavě a nevím, jestli bychom do něj šli znova, kdybychom věděli, co všechno obnáší. Ale ne, je to fajn. Nesmírně nás zaujal tento prostor, takže jsme si o něj zažádali, dostali ho, ale neměli jsme ani žádný podnikatelský plán. Neměli jsme dokonce vyladěné ani těsto, doladili jsme ho asi dva týdny před otevřením. Bylo to víceméně o velkém štěstí.

Jaké byly začátky? Povedl se první donut?
T: Pro nás byl podstatný zejména první den. Byli jsme tady od čtyř hodin od rána, protože jsme otevírali v půl sedmé. Neměli jsme představu, jak budou lidé chodit a jak tedy prodej nastavit. První den se nám povedl, nezastavili jsme se a přišla spousta lidí.

M: Ale úplné začátky, kdy jsme zkoušeli různá těsta, ty byly strašné.

Jak dlouho trvá upéct vaši denní dávku donutů a jak brzy musíte vstávat, abyste stihli otevřít s plným pultem?
T: Ráno vstáváme ve tři hodiny a do práce přicházíme obvykle kolem tři čtvrtě na čtyři. Zhruba dvě hodiny trvá, než všechno připravíme. Ale je těžké říct, co je denní várka. Ráno připravíme určitý počet a během dne se dopéká.

V úvodu jste zmínili, že oba ještě studujete. Jak se dá studium skloubit s chodem výborné cukrárny?
T: Ještě studujeme. (smích) Je dost náročné sesynchronizovat podnikání se studiem. Na směně býváme dva a máme co dělat. Být tady po jednom, zblázníme se. S prezenční formou studia je podnikání neslučitelné. Možná se najdou lidé, kteří to zvládají, ale my mezi ně nepatříme.

Ráno vstáváme ve tři hodiny.

Co na váš nápad založit si podnik říkala rodina a přátelé?
T: Rodiny nás podporovaly, hodně. Jak finančně, tak přiložením ruky k dílu. Mají radost, že se nám daří a v podstatě můžeme říct, že se námi chlubí. (smích)

Do místnosti vchází nový zákazník a objednává si čtyři donuty. Malinový s pistácií, kešu máslo, arašídové máslo a perníkový. Říká, že sem zavítal poprvé. Ale určitě ne naposledy…

Kterou příchuť si zákazníci nejvíce oblíbili?
T: Určitě malinový s pistácií a arašídové máslo. O ty je největší zájem, ovšem malinový s pistácií suverénně vede.

Malinový donut s pistácií u zákazníků suverénně vede.

Nedávno jste představili slaný donut, který má obrovský úspěch. Plánujete jejich výrobu rozšířit o nové slané variace?
T: Rozšířit úplně ne, spíše je budeme obměňovat. Chtěli jsme také nějakou slanou alternativu, aby sladké donuty našim zákazníkům nezevšedněly. Bohužel ale nemáme dostatečné prostory pro větší objem výroby a mnohdy nezbývá ani čas vymýšlet něco nového.

Někteří lidé si ze zdravotních důvodů bohužel musí nechat na vaše donuty zajít chuť. Nepřemýšleli jste také například o zařazení bezlepkových donutů do nabídky?
M: Bohužel to nejde. Těsto se skládá z několika druhů mouky, což jsou nezaměnitelné suroviny, které zkrátka nejdou nahradit bezlepkovou moukou.

donut3

Je ve hře také rozšíření podniku o nové provozovny?
T: Časem chceme rozhodně expandovat, řešíme ale, jestli zůstat v Ostravě, nebo zkusit štěstí mimo region, třeba v Brně, Praze…

Jak se díváte na rozvoj gastronomie v Ostravě? Rozjela se tady v poslední době řada podobně zaměřených podniků, představují pro vás velké konkurenty?
T: Konkurenci asi úplně nemáme, alespoň jsme nic nepocítili. Nabízíme jedinečný produkt. Ostrava je podle mě pěkně vyvážená, každý si tady najde to, co mu chutná.

M: Naší největší výhodou je, že stejný druh podniku tu ještě nikde není. Neprezentujeme se navíc ani jako kavárna, kávu si tady sice dát můžete, ale představuje jen jakési doplňkové zboží. Ke sladkému se prostě káva pije… (úsměv)


O JUST DONUT: V říjnu byl v Puchmajerově ulici otevřen malý podnik s příhodným názvem Just Donut, kde jeho majitelé, Tomáš Čopjan a jeho snoubenka Magda, vyrábějí známou americkou pochoutku. Kulaté koblížky s otvorem uprostřed a lahodnými, barvami hrajícími, polevami. Podnik si okamžitě našel své příznivce a každý den hlásí vyprodáno. Ještě jste je nezkusili? Pak neváhejte.
AUTORSKÉ OKÉNKO: Sama sebe považuji v podstatě za kavárenského povaleče. Moc ráda navštěvuji kavárny a cukrárny v Ostravě, objevuji nová místa, kam můžu chodit s přáteli, nebo kam se nemusím bát pozvat některého ze svých respondentů. Do JUST DONUT jsem poprvé zamířila s kamarádkou v pauze mezi cvičeními, když jsme měly před sebou nekonečně dlouhý den ve škole a potřebovaly jsme si zkrátka a dobře obalit nervy před odpoledním vyučováním. Od té doby jsme pravidelnými hosty a rády testujeme nové příchutě. Momentálně si obě brousíme zuby na, v rozhovoru rovněž zmíněný, slaný donut. Do JUST DONUT ale chodím nejen kvůli donutům a výborné kávě, ale také kvůli jedinečné atmosféře, kterou podnik dýchá. Nesmím zapomenout ani na usměvavou Magdu s Tomášem, kteří, byť vstávají ráno brzy, pro nás pečou ty nejlepší donuty s láskou a radostí.