Každodennost doby koronavirové

V ostravském Centru PANT se uskutečnila první ze série debat společně s Deníkem N. První debata se tentokrát věnovala české každodennosti pod vlivem koronaviru. Hosty Filipa Zajíčka z Deníku N byli rektorka Mendelovy univerzity v Brně prof. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D., vedoucí katedry sociologie Ostravské univerzity PhDr. Roman Vido, Ph.D. a psycholog Mgr. Dalibor Špok, PhD., který se debaty účastnil online prostřednictvím Skypu.

 Na otázku „jaká největší výzva stojí před Českou republikou“ odpovídali hosté z pohledu svých oborů. Pro Danuši Nerudovou představuje hlavní výzvu změna myšlení v tom smyslu, že budeme muset opustit schéma, které jsme v ekonomice aplikovali za posledních třicet let, a to neomezený ekonomický růst. Co se týče samotné změny myšlení, téměř v celé Evropě se setkáváme s populismem, tzn. že děláme věci, které se nám líbí bez toho, abychom se zamýšleli nad negativními dlouhodobějšími dopady. Je tedy potřeba změna paradigmatu v ekonomii a přetransformování se na udržitelný ekonomický růst.


Roman Vido jako výzvu vidí především změnu klíčových institucí, které byly pandemií ovlivněny. Vzdělávací instituce byly nuceny přejít rychle na nový model, z čehož se může zrodit nový model fungování škol. Trh práce naopak ukázal, že home office může být efektivní záležitostí pro mnoho firem. Nastavení sociální politiky zase ukázalo, že sociální systém má své mezery, což může být výzvou k přenastavení sociálního systému.

Dalibor Špok podpořil tvrzení Danuše Nerudové. Dle něj je výzvou změna myšlení každého jednotlivce směrem k hledání kvality života. Je potřeba tedy změnit pohled, že kvalita života je dosažená pouze konzumerismem, jelikož to je defacto důsledek mnoha krizí, začínaje ekologickou až po společenskou.

Jednou z mnoha otázek byl také „pohled na situaci, kdy se vláda snažila zastavit chod společnosti“. Z pohledu sociologie se jednalo o zajímavý experiment. Sociologa Romana Vilda zaujalo především pozorování každodennosti týkající se především roušek. V podstatě stačil měsíc a roušky byly vnímány naprosto odlišným způsobem. V únoru byl za jakéhosi exota vnímán člověk, který nosil roušku, ale pouze o měsíc později byl za exota, ne-li rovnou devianta, považován člověk bez roušky. V takovémto případě byl značně pozorovatelný sociální tlak týkající se nošení roušek.

Dle pana psychologa se jednalo o přirozenou reakci lidí, kdy v první fázi prožíváme šok a více pozorujeme, kdo roušku nosí, a naopak kdo ji nenosí. Vzhledem k nejistému sociálnímu prostředí mohli i lidé prožívat značné výkyvy, kdy jeden den mohli cítit strach, a naopak druhý den mohli problém bagatelizovat. Lidé by ale měli akceptovat to, že se každý den cítí jinak, neboť se jedná o normální chovánínenormální době.

Z pohledu ekonoma bylo potřeba jako prioritu na určitou dobu zvolit zdravotnický systém a nehledět na ekonomické „škody“. Tím, že česká vláda zareagoval poměrně rychle se podařilo zdravotnickou krizi vyřešit, čímž nedošlo k vyčerpání zdravotních kapacit. Naopak pomoc v okolních zemích zmražené ekonomice přišla rychleji než v Česku, což je také důvod, proč se tyto ekonomiky zotavují daleko rychleji. Dle studie OECD máme jako země pátý nejhorší propad v ekonomice na světě a podle Danuše Nerudové je to především tím, že jsme do ekonomiky právě nestačili dostat likviditu, řešení ekonomické krize tedy dle ní silně pokulhává

Otázek nejenom Filipa Zajíčka, ale také publika padlo nespočet. Některé byly položeny všem hostům, některé mířily naopak na konkrétní oblasti. Vzhledem ke kapacitám není možné uvést všechny otázky do jednoho článku. Pro zájemce však zveřejnilo Centrum PANT celou debatu na svém kanálu na YouTube, kterou můžete tedy zhlédnout i z pohodlí svého domova. Celé video najdete zde

Autor fotografií: Michaela Richterová