„Lidé v Ostravě začínají být více angažovaní a více se zajímají o veřejný život,“ říká Kristýna Konczyna

Od 4. do 12. dubna proběhne v Ostravě mezinárodní festival o lidských právech Jeden svět Ostrava. V rozhovoru s hlavní koordinátorkou se dozvíte o vývoji festivalu, jejích osobních motivacích pro jeho organizování, jak se za posledních 10 let od jejího působení změnil a rozrostl nebo jak se vybírají filmy a na jaké hosty se můžete těšit.

Kdybyste měla v rychlosti festival představit, jak byste ho uvedla?

Jeden svět je vlastně největší filmový festival v Moravskoslezském kraji, má tady už dvacetiletou tradici a je to jedno z prvních míst, kde se po Praze festival konal. Odehrává se v březnu nebo dubnu a jedná se o mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech. V Ostravě letos představí 32 filmů během 46 projekcí. Ty se konají je na pěti místech v Ostravě a je mezi nimi Minikino, Cineport, Klub Atlantik, Centrum Pant a Galerie Plato.

Když se zastavíme u těch podniků nebo míst, kde se bude promítat. Jakým způsobem je vybíráte?

Jedná se o friendly places, což jsou vlastně naše spřátelená místa, které v Ostravě máme rádi. Vždycky napíšeme do několika podniků, kdo se nám ozve, toho zařadíme. Je to takový barterový obchod, my jim u nás nabídneme propagaci, plus to, že o nich budeme mluvit, a oni nám dovolí u nich nechat naše materiály. Někteří nám taky nabízí nějaký dezert nebo něco, co má spojitost s Jedním světem.

Letošní ročník má téma „bezpečná blízkost“. Mohla byste zdůvodnit proč?

Je to téma, které nám udává trend z Prahy, tedy hlavní pražský festival. Je to především o hledání vlastní identity, vlastního místa na zemi ve světě. Nakolik jsme si blízcí s okolím a nakolik jsme schopni si udržet vlastní identitu, aniž bychom se nechali ovlivňovat ostatními. Je to o hledání sebe sama, díky těm filmům zjistíme, že jsme si blízcí i s lidmi na druhé straně světa.

Spousta lidí před zprávami zavírá oči, případně je nečte. Film je takový lepší způsob, jak to k lidem dostat.

Co Vás osobně motivovalo k tomu se zapojit?

Já dělám festival už nějakých deset let, možná víc. Baví mě přinášet do Ostravy něco nového a netradičního. Není to úplný mainstream, což se vlastně prolíná celým mým životem, mým pracovním životem, nepodílím se na věcech, které jsou prvoplánově líbivé. Vidím, že ten festival má velký smysl, ukazuje lidská práva, co se děje různě po světě. Spousta lidí před zprávami zavírá oči, případně je nečte. Film je takový lepší způsob, jak to k lidem dostat. A jde to vidět i na návštěvnosti, která každým rokem stoupá.

Kolik máte v týmu lidí, kteří vám pomáhají? Hledáte každý rok další dobrovolníky, když návštěvnost roste?

V současné době máme v týmu asi 15–16 lidí. Letos nám přibyli 2 lidi, vždycky někdo skončí, často totiž pracujeme se studenty nebo lidmi, kteří odejdou z Ostravy, nebo už to nestíhají. Ale 10 lidí je taková stálice týmu a festivalu už řadu let. Jsem za to ráda, protože jsme si už vytvořili stabilní silný tým, letos mám pocit, že je to takový dream team lidí, kteří si sedíme, jsme i blízcí přátelé, trávíme spolu čas i mimo festival a všechny motivuje to stejné co mě. Navíc to dělají dobrovolně bez nároku na honorář a jdou do toho s nadšením. Myslím, že nám to všem pak přináší dobrý pocit, když ti lidé do kin přijdou a vidí, že to téma je důležité.

Součástí festivalu jsou i diskuse, jak složité je sem „dovést“ hosty?

Snažíme se doplnit debaty k co nejvíce filmům, letos bude více než 20 promítání doplněno debatami. Jsou to taky ostravští hosté, protože se k tomu tématu snažíme dostat hlavně Ostraváky. Pokud ty lidi znají z Ostravy nebo jiných kulturních akcí, může to pro ně být dalším důvodem, proč na film přijít. I lidé z Prahy přijíždějí čím dál víc, už to pro ně není taková dálka. Někdy ale pořád slyšíme, že je to moc daleko. Na to argumentujeme, že jsou to tři hodiny a pět zastávek vlakem, takže se to dá. Hosty není zas tak těžké sehnat, docela se nám to daří. Pro ty lidi je to dost často možnost „prodat“ to své téma. A v tomhle ohledu taky moc děkujeme Centru Pant, které nám pomáhá s hosty, jako je pan generál Pavel či Petr Kolář, protože s nimi má dlouhodobé kontakty. I v tomhle je s těmi místy, kde festival je, taková synergie a reciprocita.

Kdybychom se ještě zdrželi u doprovodného programu, na co byste ráda pozvala a co byste z něj zdůraznila?

V rámci doprovodného programu bych určitě doporučila akci Ochutnáváme svět, která se koná 6. 4. v Platu a kterou pořádáme ve spolupráci s Centrem na podporu integrace cizinců, kde bude asi 16 kuchtíků, lidí ze zahraničí, kteří žijí v Ostravě a budou dělat své speciality. A poté následuje taková akce s Jedním světem pro všechny, která otevírá filmový svět hendikepovaným lidem, ať nevidomým, či slabozrakým, neslyšícím a lidem s mentálním postižením. Budeme dělat různé workshopy, aby si lidé mohli vyzkoušet, jaké to je navštívit film jako nevidomý, nebo si vyzkoušet pomůcky pro nevidomé a neslyšící.

Říkala jste, že po Praze byl mezi regiony v Ostravě Jeden svět mezi prvními. Jakou máte možnost si program uzpůsobit a jak moc jste závislí na celkové domluvě v Praze?

Filmy jsou čistě v režii Prahy, která nám dává k dispozici například letos 45 snímků. My si z nich ale vybíráme ty, které sami chceme. A taky máme určitý časový interval, kdy by se měl festival v Ostravě konat. Jinak si vše děláme po svém. Jsou regiony, které promítají třeba jen 4 filmy, regiony, které jich promítají 45. To už je na nás a v závislosti na rozpočtu. Tím, že jsme neziskovka, tak si žádáme o granty, máme sponzorské dary a potom záleží, jak jsme v tomto ohledu úspěšní a jak si můžeme dovolit festival nafouknout.

Už se nebojím říct, že je to festival, na který se Ostraváci těší.

Říkala jste, že jste součástí od přibližně 10. ročníku, letošní je 20., dokážete říct, jak se festival změnil nebo rozrostl?

S naším týmem jsme převzali festival před pěti lety, předtím jsem se podílela jen na organizaci projekcí pro školy. Tím, že jsme ten tým navýšili a hodně se do toho obuli, tak jsme zvýšili především množství debat, které byly předtím jen třeba 3 nebo 4, my jsme to zvedli na 15, 20, 25 debat. Jsme schopní teď sehnat i více peněž, takže festival může být pro více lidí, více ho propagovat, tendence návštěvnosti je hodně rostoucí, více se o festivalu mluví a přijíždí více hostů. A už se nebojím říct, že je to festival, na který se Ostraváci těší.

Když jste mluvila o hostech, z koho máte největší radost, koho bylo nejsložitější získat?

Nedá se říct, že by někoho bylo těžké získat, většinou koho oslovíme, tak můžou, a když ne, tak mají své dobré důvody – jsou jinde, v zahraničí, mají pracovní povinnosti. Samozřejmě mám velkou radost ze zahájení, protože tady máme pana Petra Pavla a Petra Koláře ke dvacátému výročí NATO, to je výborný kousek. Taky poprvé jdeme do kina Vesmír. Potom mám radost ze všech hostů k sociálním tématům, to se festivalem vždycky hodně prolíná, ať už je to psycholog Petr Nilius, lidé z pěstounské péče, ale taky pan Hayto Okamura k filmu Bratři Okamurové, na kterého se hodně těším, je dobrý řečník.

Teď na první pohled možná odstoupíme od festivalu, ale jak se podle Vás vyvíjí veřejný život v Ostravě? Jaká je chuť lidí se zapojit, přijít, diskutovat?

Dříve se stávalo to, že po projekci filmu polovina sálu odcházela a už nezůstávala na debatu. V posledních dvou letech ale vidíme, že většina lidí fakt zůstává, a když se ptáme lidí, proč odchází, tak někteří kvůli MHD, ale další část říká, že pospíchá na další film, protože chtějí stihnout to „kolečko“. Takže jich více zůstává a mnohem více se také lidi zapojují, což je super. A vidíme taky větší odezvu i na sociálních sítích. Takže si myslím, že lidi v Ostravě začínají být více angažovaní, více se o veřejný život zajímají a i více chodí na filmy.

Kdo je prototyp návštěvníka?

Ukazuje se, že to jsou dlouhodobě ženy mezi 20 a 30 lety, takže cíl je letos „dotáhnout“ i muže.

Jak je příprava časově náročná? Chystáte a připravujete už teď další ročník? Jak moc dopředu chystáte, připravujete, zařizujete a vymýšlíte program?

My se do toho vrháme většinou na podzim, takže teď budeme mít takové klidné období. Tím, že všichni máme svou běžnou práci a tohle děláme jen jako koníček, tak jsme docela rádi, že nám to nebere veškerý volný čas. Ty přípravy začínají na podzim, kdy se píšou první grantové žádosti, řešíme s centrálou v Praze výběr filmů, řešíme termíny, a potom od ledna to propuká naplno a od ledna do začátku festivalu jedeme všichni naplno.

This slideshow requires JavaScript.

Autor fotografií: Tereza Zgabajová