Má smysl být členem studentské organizace?

Jako student mám na výběr: buď svůj volný čas budu trávit četbou knih a sledováním filmů a seriálů, nebo přečtu o pár stránek méně či zkouknu o pár hodin méně z filmů a tento čas využiji něčím, co mi nabízí další možnosti studentského života. Jsou to právě studentské organizace, které jsou přesně tím, co tvoří jeho přidanou hodnotu.

Co je to studentský život?

Určitě jste už slyšeli pojem studentský život. Člověk si pod ním představí leccos: strávení času nad knížkami v univerzitní knihovně či bezesné noci v hospodách a na diskotékách se spolužáky. Nechci tady definovat nebo kázat o tom, co to studentský život je, ovšem to, že jednu z jeho neodlučitelných součástí tvoří studentské organizace.

Přijde mi, že studentský život se sám o sobě stává nositelem pragmatistického způsobu myšlení…

… Ano, škola pro mnohé studenty bývá jenom pouhá povinnost k dosažení mezicíle (titulu). Mnohdy jim dokonce přijde až otravná, což je docela škoda, protože člověk by měl studovat to, co ho alespoň trochu baví. Prakticky to ale není vždy možné. Navíc znám spoustu lidí, kteří vystudovali nějaký obor, a nakonec dělají něco úplně jiného. Pokud někoho ale studium příliš nebaví a známky mu příliš nenesou, může se uplatnit a přispět své škole jiným způsobem, zároveň tak zvýšit svou vlastní motivaci ke studiu.

Pro každého tady něco je (ať už svůj obor miluje, nebo nenávidí). Mimo studijní oblast, všichni mají nějaké zájmy a něco je baví. Studentské organizace jsou tu proto, aby alespoň částečně tyto lidi slučovaly a nabídly jim možnost nejenom reprezentovat svou univerzitu či fakultu, ale také vyzkoušet něco, co se může v budoucím životě nesmírně hodit. Ovšem především si tak mohou doplnit jednotvárnost mnoha typů studentských životů (př. učení-práce-zkoušky-Vrtule a dokola…) a poznávat nové a zajímavé lidi, místa, tvořit, bavit se a zjišťovat své vlastní limity. Rovněž se zde tvoří sociální kapitál – člověk někdy neví, na koho se obrátit s nějakým úkolem, nebo kdo se mu ozve ohledně pracovního místa poté, až studia zdárně se vší kuráží dokončí, a když už pak musí pro rady psát na společnou facebookovou stránku, kde mají přístup nejenom studenti, ale i pedagogové, je to potom celkem úsměvné číst si některé komentáře.

Jaké jsou ale jiné důležité benefity?

V ideálním případě lze skloubit to, co člověka zajímá, s tím, co člověka baví. Zjistil jsem, že jakmile člověk spojí oblast svého zájmu s tím, co ho baví, je to jako taneční pár tančící jeden společný tanec. To je přesně můj případ: baví mě humanitní vědy, filozofie a ekonomie – univerzita, fakulta a organizace Sokolská33 mi dávají prostor tyto znalosti prohlubovat. Vám nejen to samé, nýbrž řadu dalších možností, jak činit spoustu věcí ve svém okolí.

Kromě výše zmíněného mají členové studentských organizací (tedy vím jenom o té naší) nárok na mimořádné stipendium, což samo o sobě je taková malá motivace za čas, který by se ceteris paribus mohl vyplnit jinou oblíbenou volnočasovou činností (třeba brigádou). Samo o sobě by se nemělo jednat o hlavní důvod, proč někde působit, ovšem na druhou stranu existují studenti, kteří musí často činit velké kompromisy, pokud chtějí příjmově obstát, a to, co obětovat lze, obětují – lidově řečeno: efekt rozkrájení. Naštěstí to tak nemusí fungovat u každého, i když každý z nás už takový pocit seberozkrájení někdy musel zažít.

Není třeba mít strach…

Život není nic jiného než zakoušení. Schopnost mladých lidí sdružovat se je podle mě velkolepá, protože tito lidi umí skvěle spolupracovat i vycházet mezi sebou navzájem, což je v rámci pracovního kolektivu nejdůležitější. Navíc na vysoké škole se předpokládá, že má člověk určitý rozum na to, aby případným zbytečným konfliktům v rámci kolektivu předcházel. S tím souvisí také sociální bubliny, protože někdy je dobré z té své vystoupit a zkusit vnímat něco nového. V tom, jací jsme, nám často pomáhá to, jací nejsme ve ztělesnění někoho jiného pro lepší sebereflexi. Každopádně to jen pro ty ze studentů, kteří náhodou mají strach z nových lidí. A pokud se někdo bojí, že by náhodou něco zvoral, existuje jediná odpověď: jsme jenom lidi, chybu si můžeme dovolit všichni, a pokud člověk působí ve studentské organizaci z vlastní svobodné vůle, je mu už z poloviny odpuštěno…

Závěrem…

Studentská organizace není vlastně nic jiného než ztělesnění vlastní svobodné vůle. Proto mi nikdo nikdy nevymluví, že dobrovolná účast v takové organizaci je v rámci studia jedna z nejpříjemnějších a nejčistších aktivit, kterou může člověk během svých studijních let prožít.