MarketingON #7 proběhl netradičně online

Marketing ON je určený všem marketingovým srdcařům, ale také i pro jedince marketingově nepolíbené, kteří se chtějí dozvědět něco nového. Sedmý ročník akce s názvem Marketing ON pořádaný marketingovou agenturou Advisio se konal ve čtvrtek 28. května. Z důvodu současné situace proběhl netradičně online. Celou akcí provázel moderátor Petr Kubala. Vystoupili tři hosté, a to Petr Hovorka ze společnosti BrandBakers, Petra Stupková z advokátní kanceláře Legitas a Jan Vančura ze společnosti Megapixel. Sokolská33 u toho samozřejmě nemohla chybět a přináší vám souhrn toho nejdůležitějšího.

Petr Hovorka hovořil o tom, jak do firem dostávat ty nejlepší lidi. Při posledním výzkumu v USA, kterého se účastnilo zhruba 1,7 milionu respondentů, bylo zjištěno, že zhruba 29 % procent pracujících nosí do firmy kromě rukou taktéž i hlavu, nápady, myšlenky a taky srdce a s ním spojené nadšení a energii. 52 % lidí ve firmách se pouze pohodlně veze. Takoví lidé jsou sice spokojení, ale tváří se většinou tak, aby po nich nikdo nic nechtěl, což má za důsledek to, že s dynamikou firmy příliš nepomůžou. Zbylých 19 % lidí ve firmách si neustále stěžuje, jsou pořád s něčím nespokojení, a firmě tak vědomě škodí.

A jak zařídit, aby se lidé skutečně chtěli podílet na úspěchu firmy? Jsou to pouze dvě věci! „Je potřeba, aby každá firma vytvořila smysluplnou práci v pečujícím prostředí,“ uvedl Petr Hovorka s tím, že takové firmy mají loajálnější zákazníky, lepší produktivitu a větší zisky.

Firma nezařídí smysluplnou práci pouhým formulováním věty: „Nabízíme smysluplnou práci!“ Naopak je potřeba vytvořit určitý kontext a firemní DNA. V něm se totiž poté mohou lidé najít a říct si: „To není špatné, to mi celkem dává smysl.“ DNA tvoří následujících šest otázek:

1. Co firma dělá (produkt a příběh)?

2. Jaký účel/smysl existence firma má (poslání)?

3. Čeho chce firma dosáhnout v dlouhodobém horizontu (vize)?

4. Podle jakých pravidel se ve firmě hraje (firemní hodnoty)?

5. V čem je firma jedinečná, kdo je její klíčový zákazník (závazek značky)?

6. Na čem firma staví jako zaměstnavatel (Employer Value Proposition)?

Jak uvedl Petr Hovorka, naprostá většina firem se baví pouze o poslední otázce, což je velká chyba. Pečující prostředí je především v rukou středního managementu. Péče nespočívá ve stravenkách ani ve stolním fotbálku na chodbě. Dle Hovorky je to sice fajn, ale není to ta správná péče. Pečující prostředí spočívá v pozornosti manažerů, zda ji věnují svým podřízeným.

Následovala přednáška Petry Stupkové, která se specializuje na právo v e-commerce a online marketingu. Petra Stupková se rozpovídala o tom, jak se v těchto vodách pohybovat. Jak sama uvádí, pokud markeťáci překročí zákonná pravidla, jsou za to sami zodpovědní a měli by vědět, co jim hrozí.

Součástí marketingové kampaně v prostředí internetu je většinou fotografie. Jak Petra Stupková uvedla, je potřeba si uvědomit, kdo je autorem fotografie. Pokud jste autorem vy, tak můžete být klidní. Pokud to byl váš zaměstnanec, je to taktéž v pohodě. Pokud byl však autorem fotografie freelancer nebo někdo, kdo pro vás pracuje na IČO, je potřeba zbystřit a pohlídat si autorská práva. Je taktéž dobré si pohlídat, kdo je na fotce. „V zásadě platí takové pravidlo, že je dobré se zeptat,“ upozornila Stupková. Je taktéž dobré si pohlídat, co je na fotce, jelikož na fotografii se mohou objevovat také předměty nebo nemovitosti, ke kterým se mohou vztahovat určitá práva.

Advokátka Petra Stupková taktéž upozornila na problematiku fotobank. Marketéři tvoří obsah zejména pro komerční užití. Fotobanka sice může mít u fotografie uvedeno, že je vhodná i pro komerční užití, na fotografii se však mohou objevovat památky, s čímž už může být problém. Ne ve všech evropských zemích existuje tzv. svoboda panoramatu. I v případě fotobank je rovněž potřeba si pohlídat osoby či předměty na fotografii.

Dalším probíraným tématem byla grafika. Pokud grafik vytváří design webu, tak to neznamená, že jej mohu jakkoliv měnit. Je to jeho dílo a jemu se to líbí tak, jak jej vytvořil. Vždy je potřeba s grafikem ujednat podmínky užití díla. Řeč byla taktéž o sloganech. „Pozor na inspirace cizími autorskými díly,“ upozornila Petra Stupková s tím, že je potřeba dávat pozor třeba na písničky či úryvky z filmů. Je taktéž důležité věnovat pozornost omezením a předpisům, které se vztahují na produkt, který je promován, zvláštní pravidla platí třeba pro alkohol nebo cigarety.

Petra Stupková taktéž zmínila, že na sociálních sítích v žádném případě nepanuje právní vakuum a všechna pravidla reklamy platí i na sociálních sítích. Pokud se jedná o reklamu, měla by být jako reklama označená. Pokud reklama označená není, můžeme se dopustit klamavé obchodní praktiky. Podle Petry Stupkové je taktéž potřeba brát ohled na regulaci reklamy.

Diskutované byly také soutěže na sociálních sítích. Petra Stupková nedoporučuje, aby podmínka k zařazení do soutěže bylo sdílení příspěvku, označování přátel na fotkách či v komentářích a sběr osobních údajů, které pro daný účel nejsou nezbytné. Taktéž podle ní není dobré vynechat odkaz na pravidla soutěže a poučení o osobních údajích.

Třetí přednášku vedl marketingový manažer Jan Vančura ze společnosti Megapixel. Ve své přednášce představil společnost Megapixel a jejich cestu, což někomu může posloužit jako inspirace. Megapixel funguje na e-shopu, ale také v kamenných prodejnách, což bylo v přednášce klíčové. Megapixel se snaží vytvořit určitou komunitu, snaží se s lidmi potkávat, a právě proto existují i kamenné prodejny.

A to je podle Jana Vančury pro Megapixel ta nejlepší volba. „Dvě třetiny našich objednávek vzniknou online, ale zbytek objednávek, které vzniknou, vydáme offline na prodejnách,“ uvedl Jan Vančura. Focení je pro lidi hobby a vášeň. Pokud lidé vydělají velký balík peněz a investují jej do fotoaparátu, tak je pro ně důležité, aby si pro daný výrobek došli osobně (a ne to, aby jim fotoaparát kurýr hodil před dveře). Takoví lidé nechtějí přijít do výdejny, ale do prodejny, kde je obsluhují odborníci.

Za tím vším však musí být peníze, které zaplatí tento model. V případě Megapixelu to je cross-sell a upsell. Až 40 % výdejů na prodejně v Megapixelu se crosselluje, což znamená, že lidé si odnesou s objednaným výrobkem ještě něco dalšího. „Je to samozřejmě dané i tím, že sortiment, který prodáváme, má spoustu příslušenství a spoustu věcí, které se k tomu dají doprodat. A právě osobní kontakt dává tu ojedinělou šanci toto využít,“ uvedl Jan Vančura. Až u 15 % výdejů na prodejně dojde k upsellu (tedy k tomu, že zákazník si nakonec zakoupí jiný, mnohdy lepší produkt než ten, který původně poptával). A právě peníze z cross-sellu a upsellu jsou dostačující, aby mohl mít Megapixel kvalitní prodejny nebo třeba odborně vyškolený personál.

Zdroj úvodní fotografie: Pixabay.com