„Matematika mění způsob myšlení,“ říká profesorka Dana Šalounová

Na konci června se ve Velké aule Karolina Univerzity Karlovy v Praze udělovala nejvyšší pedagogická hodnost – profesorský titul. Mezi TOP 52 se objevila hned tři jména z Ekonomické fakulty VŠB-TUO.

Neváhali jsme a novopečené profesory jsme pro vás krátce po jejich jmenování vyzpovídali. Řídíme se etickými zásadami, a proto je naší první respondentkou žena – prof. RNDr. Dana Šalounová, Ph.D., která přednáší na katedře matematických metod v ekonomice. Co má na svém oboru nejraději? Jak vzpomíná na svá studentská léta a jak prožívá nedávno obdržený titul? Nejen o tom si s profesorkou Šalounovou povídala naše redaktorka Michaela Nedomová.

img_7011

Paní profesorko, poslední titul vám byl udělen za vědecko-pedagogickou činnost v oblasti matematiky. Co máte na svém oboru nejraději?
Obor matematika jsem si vybrala, protože jsem byla líná. Nemusela jsem se učit, všechno se dalo odvodit. Tedy já měla ten pocit. Ale ukázalo se, že jsem se mýlila. Matematika je hrozně nevděčný obor – je velmi obecná a servisní. Pokud učím na ekonomické fakultě nebo chci spolupracovat s jinými obory, musím mít alespoň trochu povědomí o dalších oborech. Co se mi na matematice opravdu líbí, je, že se s časem nemění na rozdíl od ekonomických teorií, které navíc nelze jednoznačně dokázat. Ale v matematice platí všechno, co dokážete.

Proč by si studenti měli vybrat pravě tento obor?
Myslím si, že matematika mění způsob myšlení a hodí se studentům a lidem všeobecně do života. Člověk, který má rád matematiku, je mnohem systematičtější a dospívá k logickým závěrům. Nemůže dojít ke sporným závěrům, což se u ekonomů občas stává. Lidé většinou mluví více k věci. Nemám ráda, když se diskutuje kolem dokola a nic konkrétního se neřekne. Myslím si, že základy matematiky by měl mít každý vysokoškolák, včetně lékařů. V dnešní době jde navíc o velmi žádaný obor. Konkrétně obor Systémové inženýrství nemá moc studentů, ale nikdo z našich absolventů nebyl nikdy nezaměstnaný. Každý si hned našel práci.

Člověk, který má rád matematiku, je mnohem systematičtější a dospívá k logickým závěrům.

Profesorský titul je nejvyšší vědecko-pedagogická hodnost vysokoškolského pedagoga. Kam budou vaše kroky směřovat dál?
Budu dělat stále to, čemu jsem se věnovala do teď – pracovat. Spolupracuji s doktorandy a zpracovávám také datové analýzy pro Fakultní nemocnici v Ostravě, kde s lékaři spolupracuji na vědeckých článcích. V dnešní době se bez statistiky neobejdou. Chci pokračovat v tom, co dělám a baví mě to.

Obor Systémové inženýrství nemá moc studentů, ale nikdo z našich absolventů nebyl nikdy nezaměstnaný.

Proč si myslíte, že právě vy jste byla mezi TOP 52, kteří obdrželi jmenovací dekrety?
Nemyslím si, že bych byla „vybrána“. Je to výsledek mé celoživotní práce. Musíte splnit určité podmínky, což není nijak jednoduché. Já jsem na nich pracovala od doktorského studia, což znamená, že jsem začala po roce 1989. Jsem totiž z generace, která zažila socialismus, a začít s tzv. vědeckou přípravou hned po studiu bylo pro mě nedostupné.

Jaká jsou tedy kritéria pro obdržení profesorského titulu?
Kvalitní publikace, to znamená, že musí být evidované na Web of Science nebo ve Scopusu. Dále je to výchova doktorandů, řešení projektů jak vědeckých, tak pedagogických. Je toho spoustu a tohle člověk nezvládne za dva roky.

Považujete profesorský titul za vrchol své kariéry?
Nesměřovala jsem k tomu. Nikdy jsem si takové ambice nekladla. Jsem za titul moc ráda, ale i když to možná bude znít divně, já to nějak zvlášť neprožívám. Jsem ráda, když se mi daří, když se daří na katedře, ale nepovažuji to za jakýsi vrchol. Považuji to za velký úspěch, protože takových lidí moc není.

Jak vzpomínáte na svá studentská léta?
Strašně ráda na ně vzpomínám. Byly to mé nejkrásnější roky, včetně gymplu. Vždycky jsme bydlely na kolejích čtyři holky, s výjimkou jednoho roku. S holkami z pokoje se snažíme sejít alespoň jednou do roka. Zrovna na konci prázdnin jsme se sešly.

Získala jsem Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy – to znamená, že jsem měla u všech zkoušek jedničky.

Byl předmět, se kterým jste během vašich studií na Univerzitě Palackého bojovala?
Pochlubím se. Získala jsem Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy – to znamená, že jsem měla u všech zkoušek jedničky. I v dnešní době se tato cena stále uděluje. Za absolutní ztrátu času a energie ovšem považuji studium marxismu-leninismu. Ručně jsme museli každý týden dělat mnohastránkové výpisky, tzv. konspekty. Musela jsem nastudovat politickou ekonomii, což se mi momentálně občas hodí. Předmět Vědecký ateismus mě přivedl do kostela. V té době si člověk sháněl materiály velmi pracně. Nebylo to jako v dnešní době internetu. Měla jsem tehdy hodně náročného vyučujícího, a tak mě napadlo se jít podívat do kostela, abych byla vůbec schopná odpovědět na jeho otázky. (smích)

img_7010

Proč si myslíte, že studenti všeobecně zápasí právě s matematikou?
Studenti obecně nemají výdrž. Já říkám, že matematika je sport a všechno se dá natrénovat. To, kolik kdo potřebuje spočítat příkladů, záleží na každém jedinci individuálně, ale ve výsledku je to stejné, jako když se sportovci učí házet oštěpem. Někomu to trvá den, někomu dva a někomu ještě déle.

Jste autorkou a spoluautorkou mnoha odborných publikací, které výtisky vám v hlavě utkvěly nejvíce?
Ty první. Daly mi totiž nejvíce práce a mnoho jsem se na nich naučila. V paměti mi utkvěly také některé publikace z lékařství. Přijdou mi nejvíce zajímavé a myslím si, že mohou opravdu zasáhnout lidem do života.

Pracujete na Ekonomické fakultě a také působíte ve Fakultní nemocnici. Máte jednu z těchto prací radši?
Pokud jsou studenti vnímaví, mají smysl pro humor, jsou svědomití a chtějí studovat, tak mě výuka hrozně baví. Nedokážu si představit, že bych neučila. Na druhou stranu, ve Fakultní nemocnici Ostrava mě strašně naplňuje bavit se o výsledcích ze statistiky. Já jim nerozumím z hlediska lékařského a oni zase nerozumí statistické stránce věci, takže se navzájem krásně doplňujeme. Společně hledáme závěry a baví mě to. Každá z mých prací má své klady a obě mám moc ráda.


img_7019

prof. RNDr. Dana Šalounová, Ph.D., profesorka v oboru Systémové inženýrství a informatika
Absolvovala na gymnáziu v Ostravě-Hrabůvce. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor Učitelství matematiky a fyziky, a to s celkovým průměrem 1,00. Za vynikající studijní výsledky obdržela Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Po ukončení studia nastoupila na tehdejší katedru matematiky a deskriptivní geometrie Hornicko-geologické fakulty VŠB – TU Ostrava. V roce 1996 přešla na katedru matematických metod v ekonomice Ekonomické fakulty VŠB – TU Ostrava, kde působí dodnes. Setkat se s ní můžete například na přednáškách a cvičeních z předmětů Statistika, Matematika, Kvantitativní metody ekonomické analýzy aj. Podílí se také na vědeckých studiích při Fakultní nemocnici Ostrava. Má ráda sport, aktivně především turistiku, lyžování a bruslení, baví ji cestování. Hodně čte a ráda si pobrečí u dobrého filmu. S manželem se seznámila, jak jinak, ve školní lavici.

Autorské okénko: Z rozhovoru s paní profesorkou jsem měla obavy, které ovšem opadly hned při seznamování. Setkaly jsme se v kavárně nedaleko Ekonomické fakulty. Naše povídání bylo velice příjemné a nejednou jsme se zasmály. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací a jsem ráda, že mým dalším respondentem byla právě paní profesorka Šalounová.