Mírový Lakomec útočí na bránice diváků

Jedno z nejznámějších dramat historie – Molièrův Lakomec – je poslední letošní premiérou Divadla Mír. Přestože jde o dílo ze 17. století, je téma hamižnosti a sobeckosti stále aktuální. Stejně tak je pořád aktuální i nestárnoucí Molièrův humor.

Divadlo Mír doposud sázelo především na současné divadelní hry. Rozhodnutí zařadit do repertoáru Lakomce je krok opačným směrem. Příběh o hamižném Harpagonovi a jeho rodině je totiž jedním z nejznámějších a nejhranějších děl všech dob. Nelehkého úkolu zpracovat takhle známé dílo se ujal Pavel Šimák, který stojí například za úspěšnou inscenací Národního divadla moravskoslezského Donaha! (Hole dupy). Šimák do textu poměrně výrazně zasáhl. Úpravy se dají hodnotit ze dvou pohledů. Díky seškrtání vedlejších postav dostává děj větší spád, nicméně některé Šimákovy zásahy jsou motivovány snahou rozesmát diváka bez ohledu na význam vtipu, což jde proti Molièrově dokonalé satiře.

Foto: Jan Lipovský

Za nápaditě multifunkční scénou stojí Alžběta Hanzlová. Okázalé kostýmy pak vytvořil David Janošek. Co scénu a kostýmy spojuje, je kýč, který doplňoval fraškovitost předlohy. Dokonalou ukázkou mohou být paruky či namalovaný krb.

Rolí Harpagona se mezi hereckou smetánku zařadil Vladimír Polák. Řekněte sami, vždyť Harpagony v ostravských divadlech ztvárnili Alexandr Kantor, Jaroslav Šára, Milan Šulc nebo naposledy Norbert Lichý. Přestože Polák bezpochyby patří mezi nejtalentovanější herce na ostravské divadelní scéně, v Lakomci střídá excelentní momenty s méně povedenými. Hlavně v druhé půli, která je celá sestavena především s cílem bavit diváka a z Molièrova Lakomce už v ní nic nezůstává, je to ještě evidentnější.

Foto: Jan Lipovský

Harpagonovy děti, Kleanta a Elišku, ztvárňují Robin Ferro a Kristýna Lišková. Pro Kristýnu Liškovou je možnost ukázat se v Divadle Mír návratem na ostravská jeviště. A tahle absolventka Janáčkovy konzervatoře se zdejšímu publiku připomněla zdařile. Energický výkon plný především komunikačního humoru fungoval hlavně v první půli. V té druhé už mírně upadala do stínu svých kolegů Robina Ferra a Alberta Čuby. A právě Čuba si roli Valéra – Eliščina milence – evidentně užíval. I pro něj ale platí, že dokud se u jeho postavy tvůrci drželi předlohy, fungoval i Čubův vtip, v momentě, kdy se ale od textu odchýlili a tvořili „současnou legraci“, ztrácel i Valérův humor.

Velkým debutem je Lakomec pro Kateřinu McIntosh, která v den premiéry oslavila teprve sedmnácté narozeniny. A její výkon je příslibem, že ostravská konzervatoř ještě mnoho talentovaných herců divadlu vydá.

Foto: Jan Lipovský

Jakousi sloučeninou postav je Čipera Michala Sedláčka. Šimák Čiperu upravil na míru Sedláčkovi, který v ní využívá veškerý svůj talent a nadání. Bohužel je postava ztělesněním podbízivosti publiku. Pokud ovšem jako diváci preferujete v divadle smích před přemýšlením nad tím, čemu se smějete, určitě vám to vadit nebude.

Nejvěrnější Molièrově předloze zůstali dohazovačka Frosina Zdeny Przebindové a Anselm Vladislava Georgieva. Przebindová využívá skvělého humoru a na první pohled odmítá podbízivost nastolenou ostatními postavami. Georgievův Anselm je pak ztělesněním postavy tak, jak ji chápe čtenář.

Sázka na takto známé dílo se Divadlu Mír bezpochyby vyplatí. Lakomec v jeho nastudování je jednoduchou zábavou pro masové publikum.

Titulní fotografie: Jan Lipovský