Na stáž za oceán – kanadský žertík?

Holka, metr padesát osm, introvert jak blázen, a letí sama na několik měsíců přes půlku světa… zní to šíleně? Ještě nedávno jsem si to neuměla představit ani já. Ale postavila jsem si hlavu a před koncem studia se rozhodla zkusit práci v zahraničí. Nabrousila jsem kopýtka správného býka, skoro rok plnila prasátko a začala googlit oborové stáže. A ono se to podařilo. Zdravím z dvaatřicátého patra kanadského mrakodrapu v Torontu… a mám strach z výšek!

Vždycky jsem toužila poznat kus světa, ale chyběla mi k tomu odvaha. Odrazovým můstkem se pro mě loni stal Erasmus+ ve finské Jyväskyle, kde jsem se stejně jako všichni ostatní studenti přesvědčila, že zvládnu žít půl roku na neznámém místě s cizími lidmi, komunikovat cizím jazykem a hospodařit s cizí měnou. Ale nestačilo mi to. Ta zkušenost mě nadchla natolik, že hned po příjezdu domů jsem se rozhodla zvednout laťku o stupeň výš a zkusit novou výzvu – vycestovat na pracovní stáž mimo EU.

Ztracená v Torontu

Programy zahraničních stipendií na VŠB–TUO podporují studenty nejen při výjezdech na univerzity, ale i při oborových pracovních stážích, a to po celém světě. Přihlásila jsem se proto v září do výběrového řízení na stipendium VŠB–TUO. Zaskočilo mě, jak málo studentů se pohovoru zúčastnilo. Spousta lidí vlastně ani o této možnosti neví a překvapeně se mě později ptala: „Ono se dá vyjet i mimo EU?“ nebo: „Oni podporují i pracovní stáže?“ Je to tak. A není to nic složitého. Vše je jen o motivaci a odhodlání.

Měla jsem tedy jistotu, že i pokud bude má stáž neplacená, zvládnu se v dané zemi uživit. Skvělou pomocí při hledání nabídek byl AIESEC, přes který jsem si svou stáž v marketingovém oboru našla. Během podzimu jsem trávila večery na jejich vyhledávači a posílala přihlášky všude do světa. Absolvovala jsem několik Skype pohovorů, ale nejvíc se mi zalíbila nabídka tříměsíční stáže v kanadském Torontu. První interview jsem absolvovala v listopadu s AIESECem Toronto. O dva měsíce později jsem byla pozvaná do druhého kola pohovoru s vedením organizace a v únoru mi na e-mail přišlo potvrzení AIESECu: „Připrav se, Toronto čeká.“ Nevěřila jsem vlastním očím.

Členové AIESEC Toronto mě vyzvedli na letišti s úsměvem na tváři a s cedulkami „Welcome to Toronto, Eva.“

Všechny chutě světa najdete v Torontu

Příjezd byl perfektní. Členové AIESEC Toronto mě vyzvedli na letišti s úsměvem na tváři a cedulkami „Welcome to Toronto, Eva!“ Všechny mé obavy šly rázem stranou a já byla šťastná jako blecha, když mě ubytovávali u sebe na bytě. Během prvních dnů mi pomohli se zorientovat ve městě a zařídit kanadskou SIM. Ukázali mi spoustu zajímavých míst a na narozeniny mi připravili překvapení v podobě výletu na Center Island, večeře ve filipínské restauraci a přichystání obrovského dortu. Wow! S AIESECem máte jistotu, že o vás bude dobře postaráno. Neustále jsem v kontaktu s pobočkou v Torontu i v Ostravě.

Toronto je obrovské, se svými dvěma a půl miliony obyvatel jde o největší (nikoliv hlavní) město Kanady. Přestože bydlím i pracuji v Downtownu, denně tady nachodím i deset kilometrů. Jen pro zajímavost – nejdelší ulici na světě najdete právě v Torontu. Město je plné kontrastů. V jednu chvíli si razíte cestu davem turistů pod televizní věží a o pár minut později sedíte na klidné pláži u jezera Ontario. Když jsme u těch kontrastů, najdete tady všechny národnosti světa (a taky všechny možné kuchyně světa). Toronto je známé pro svou multikulturalitu. Většina lidí, které jsem tady poznala, pochází z Číny, Hong Kongu, Japonska, Británie, Mexika nebo z USA. Rodilé Kanaďany tady najdete stěží, a když už je potkáte, obvykle pochází z jiného města.

S „outreach manažerkou“ na promo akci

Stejné je to u mě na stáži v neziskovce Wildlands League. Téměř všichni kolegové jsou odjinud. O to zajímavější ale je se dozvídat o všech kulturních odlišnostech a jejich zkušenostech. Mou náplní práce je pomáhat s přípravou a propagací kanoeingové akce pro rodiny s dětmi, která má za cíl zvýšit povědomí o tamní chráněné oblasti a ohrožených druzích zvířat. Samotná organizace má v Kanadě velké jméno a bedlivě sleduje veškerá rozhodnutí vlády, která by mohla být v rozporu s udržitelným rozvojem. Je neuvěřitelně naplňující být součástí důležitého projektu, který se snaží o to, aby i budoucí generace měly nadále přístup k pitné vodě a čistý vzduch, aby nevymřely unikátní druhy zvířat a aby chráněná půda zůstala skutečně člověkem nedotčená.

Každým dnem se učím nová slovíčka i místní slang… sorry, eh!

Ačkoliv je stáž neplacená a jsem tu jako dobrovolník, každým dnem se učím spoustu nových věcí. Poprvé vidím, co znamená dělat marketing pro neziskovku a jak zapeklitá může být tvorba propagace s omezeným rozpočtem. Navíc piluju jazyk v anglicky mluvícím prostředí. Každým dnem se učím nová slovíčka i místní slang… sorry, eh! Příjemně mě překvapilo, jak rychle se člověk sžije s novými podmínkami. Po třech týdnech jsem už dokázala rozlišovat mezi jednotlivými přízvuky. Navíc jsou zde všichni vstřícní a hodní, Kanaďani jsou všeobecně tolerantní a otevřený národ, což hodně usnadní začátek v místní komunitě.

Yonge-Dundas je takovým menším Times Square

A co mě ještě překvapilo? Že je tady docela početná česká komunita. Dokonce jsem tady potkala spolužačku Aničku, která už je zkušená cestovatelka a založila s přítelem blog. Určitě mrkněte a inspirujte se! A tímto bych vás chtěla pozvat i na svůj blog, kde rozjíždím hnízdo pro všechny nesmělé a introvertní cestovatele, kteří taky hledají odvahu k novému dobrodružství.

Tímto článkem bych zároveň chtěla poděkovat rodině a přátelům, kteří mě po celou dobu podporují. A především chci dodat odvahu všem, kteří stáž v zahraničí teprve zvažují. Je to jedinečná příležitost nasbírat zkušenosti, k jakým se po studiu jen tak snadno nedostanete. Držím palce všem odvážným cestovatelům!

Foto: archiv autorky