Nasvidenje Maribor

Přijde mi až neuvěřitelné, jak čas rychle letí. Můj studijní zahraniční pobyt končí a já jedu domů. Jako by to bylo včera, kdy jsem vyrazil na jedno ze svých největších životních dobrodružství. To je nyní u konce. Je na čase se rozloučit.

Samozřejmě, článek bude trochu delší, než se z prvního odstavce může zdát. Od mého posledního blogu uběhl nějaký čas a stalo se pár věcí. Tak třeba zkoušky. Od konce dubna do konce května jsem se připravoval na zkoušky z předmětů, které jsem si tady zapsal. Co si budem – prokrastinace byla znát. Přeci jen všechny zdejší předměty byly „navíc“, můj studijní plán v Ostravě je s výjimkou státní závěrečné zkoušky, která mě teprve čeká, hotov. Na druhou stranu, některé mé předměty byly opravdu zajímavé, za což jsem rád. Nakonec jsem s větší, či menší námahou všechny zkoušky úspěšně složil… Ale dost o škole.

Když jsem odjížděl do Slovinska, měl jsem pár vytipovaných míst, která bych rád viděl. Už jsem se s Vámi podělil o fotky Bledu a dalších zajímavých míst. Navštívil jsem Lublaň, Ptuj, Zgornje Jezersko, Bled… a stihl jsem i den na pláži v Portoroži! Ano, Slovinsko má moře. Sice jenom pár desítek kilometrů pláží, ale má! Tuto návštěvu jsem si nechal jako odměnu za vykonané zkoušky. Navštívil jsem toho ještě více, nicméně mnou jmenovaná místa byla právě ta, která jsem chtěl navštívit ze všeho nejvíce. Stejně jako u svého mariborského studijního plánu si mohu říct, že mám splněno.

V posledních řádcích bych rád uvedl něco hodně vtipného nebo šokujícího, ale dnes (naprosto výjimečně) budu seriózní. Přeci jen, na rozdíl od naší šéfredaktorky, která se tento semestr slunila na řeckých plážích, jsem nezažil složité papírování na univerzitě ani nic šíleného týkající se slovinské nátury. Za to jsem rád.

A nyní si dovolím menší vzkaz. Erasmus je věc, kterou bych doporučil zažít úplně všem. Takže jen do toho. Přihlaste se na jazykové testy a odjeďte. Pár měsíců v zahraničí je dobře investovaný čas. Nabídka je na naší fakultě vyšší než poptávka, takže máte solidní šanci vyjet. Troufnu si říct, že každému může Erasmus dát něco jiného, ale každému dá něco.

V době, kdy píšu tento článek, mě čekají poslední hodiny v Mariboru. Asi bych se měl začít balit… A hlavně dát ty těžší věci do kufru na kolečkách, a ne jako minule, kdy jsem je měl v tašce přes rameno. Ehm.

Edit: Ve Vídni čekám na spoj, který mě odveze do Ostravy. Zatímco cestu do Vídně jsem prospal, nyní mám čas přemýšlet. Pocity se začínají mísit. Opouštím nový domov, abych se vrátil do domova starého. Maribor mi bude chybět.

Edit 2.0: Naprosto vyčerpaný, ale doma. Je na čase dát sprchu, najíst se a vybalit. Večer se potkám se svými kamarády. Těším se. Po dlouhé době ze svého okna v pokoji nevidím hory a vinice, ale okna do bytů obytných domů. Jsem zpátky. Jsem doma…

Foto: archiv autora