„Nejdůležitější bylo zjištění, že nejsem nejchytřejší ze všech,“ přiznává provozní ředitel Moravio s. r. o.

O svých odpovědích pečlivě přemýšlí. Občas se zastaví, aby uvedl věci na pravou míru. Neplýtvá slovy a nehýří anekdotami. Přede mnou sedí mladý, inteligentní muž – introvert. Daniel Karchňák je živoucím důkazem vyvracejícím zažitý styreotyp o „uťápnutých“ introvertech. Bez přirozené autority, která z něj už z dálky vyzařuje, by totiž jen těžko už více než rok šéfoval týmu osobností z Moravia s. r. o. – firmy, která svým zákazníkům šije weby na míru. Jak si „starý“ Daniel, řadový programátor, zvykal na nově nabytou vedoucí funkci? Co mu dala a vzala? S jakým druhem nekomfortu se jako provozní ředitel dennodenně potýká? Nejen o tom všem, ale třeba i o tom, jak v Moraviu probíhá přijímací pohovor a proč byste tam chtěli pracovat možná i vy, se dočtete v dnešním rozhovoru naší redaktorky Denisy Kotkové.

Dane, co vás přivedlo do Moravia?

To bylo velmi jednoduché. Bydlel jsem pět let v Brně, protože tam studovala moje žena. Oba máme ale rodiny v Ostravě, a tak když dostudovala, rozhodli jsme se vrátit zpět. Nechtělo se mi nechávat práce v Brně, ale zároveň jsem chtěl zapustit kořeny v Ostravě. V minulosti jsem na pár projektech spolupracoval s ředitelem Moravia Lukášem Greněm, a tak když jsem si tu hledal práci, šel jsem nejprve tam. O Moraviu jsem věděl dohromady hrozně málo, ale Lukáš mě pro práci ve své firmě dokázal tak nadchnout – ostatně pohovory tam dodnes probíhají úžasně – že už jsem jinde nehledal.

„Úžasně“ je poměrně široký pojem. Jak konkrétně v Moraviu probíhají přijímací pohovory?

V první řadě si chceme s tím člověkem osobnostně sednout. Pobavit se s ním o jeho hodnotách, které by se samozřejmě měly shodovat s těmi našimi. Nemluvíme však o hodnotách ve smyslu jeho programátorských dovedností, jde nám hlavně o charakter. Jestli je ten člověk čestný, chce v první řadě pomáhat klientům a nejde mu pouze o peníze. Zkrátka jestli sleduje vyšší cíle, které jsou zároveň jeho hnacím motorem v práci. Pokud to všechno u uchazeče objevíme, zařadíme ho do projektového týmu a zadáme mu první úkol. Na tom se ukáží všechny jeho schopnosti a dovednosti, ale i to, jestli je opravdu dobrý, nebo nás jen „lakoval“, protože i to se občas stane.

Svěřujeme lidem velkou zodpovědnost a zároveň jim dáváme do rukou veškerou moc, tak aby mohli své zodpovědnosti dostát.

Jak s takovými ne zcela upřímnými uchazeči nakládáte?

V Moraviu klademe na své lidi velké nároky. Navenek to možná vypadá, že u nás panuje jenom pohodová atmosféra a celé je to takové kamarádíčkování, ale tak to úplně není. Pohodová atmosféra u nás skutečně je, ale pouze za předpokladu, že lidé plní, co slíbili, dodržují svoje závazky a jsou upřímní. Pokud se ukáže, že ne, tak se s takovým člověkem rychle rozloučíme.

Jakou filozofii obecně razíte v Moraviu vůči svým zaměstnancům?

Jsme otevřená firma, to znamená, že o všechna data se dělíme se svými zaměstnanci. Navzájem vidíme své platy, všichni vědí, kolik peněz do firmy přitéká od klientů, a naopak, za kolik my nakupujeme. Naše filozofie komplexně spočívá v tom, že svěřujeme lidem velkou zodpovědnost a zároveň jim dáváme do rukou veškerou moc, tak aby mohli své zodpovědnosti dostát. Takže všichni vidí všechna čísla a všichni o nich mohou i rozhodovat – například tak, že přijdou s nějakým zlepšovacím nápadem. Díky tomu, že jsme malá firma s jednadvaceti zaměstnanci, může v ní každý jeden člověk něco změnit. Nemáme ani klasickou firemní hierarchii. Takže i přesto, že mám na vizitce napsáno „provozní ředitel“, znamená to pouze to, že zodpovídám za chod firmy, ale ne, že si budu moct „vyskakovat“ na ostatní a dávat jim najevo, kde je jejich místo. Každý je u nás plnohodnotná osobnost.

Nikdy nebudu jiný, nebude ze mě extrovert, který ze sebe na party serve košili.

Z pozice řadového programátora do funkce provozního ředitele, to je velký skok – nové kompetence, ale i zodpovědnosti. Na co jste si ze začátku nejhůře zvykal?

Asi nejtěžší věcí bylo zjištění, že ne vždy jsem já tím, kdo má pravdu. Že se musím obklopovat lepšími lidmi, než jsem já sám, a že ředitele nedělám proto, že jsem nejlepší, ale proto, že mám určité vlastnosti, dokážu akceptovat názory ostatních a zároveň vnímat jejich potřeby. Zjištění, že nejsem nejchytřejší ze všech, bylo asi tím nejdůležitějším a trvalo mi dost dlouho, než jsem to pochopil. Tak půl roku jsem žil v takové té absolutistické bublině a přes moje slovo nejel vlak. Dnes už vím, že moje slovo musí být pouze tím posledním, že jsem člověk, který nakonec rozhodne. Názory a nápady kolektivu jsou ale často tak relevantní a v daných oblastech dokonce lepší než moje, že v praxi to vypadá tak, že vybírám to nejlepší, co z firmy padá, u mě se to jenom potkává a na základě toho nakonec rozhodnu.

Projevily se u vás díky nové pozici nějaké vlastnosti, o kterých jste nevěděl, že jimi disponujete?

Zjistil jsem, že dovedu udržet pohromadě naprosto nesourodé osobnosti. I lidi, kteří by spolu za normálních okolností nevydrželi a už vůbec by nechtěli spolupracovat, dokážu stmelit.

Jak to děláte?

Snažím se lidem naslouchat, to je asi to hlavní. Založením jsem introvert, z čehož vyplývá, že jsem spíše posluchač než diktátor. Primárně mě zajímá, co si ostatní myslí, a na základě toho teprve jednám. Nikdy není možné zavděčit se všem, ale svoje rozhodnutí pak musím dobře obhájit právě před těmi, kterým jsem se nezavděčil. Týká se to už běžných záležitostí, jako je třeba vyjednávání o výši mzdy. Občas se stane, že přijde člověk a ptá se, proč má nižší plat než kolega, který přitom dělá podobnou práci. Pak je to na mých vyjednávacích schopnostech – jestli dokážu obhájit mzdu druhého zaměstnance, anebo v lepším případě přenastavit myšlení toho člověka tak, aby se nesrovnával s ostatními, ale snažil se zdokonalovat a pracovat tak, aby si zasloužil odměnu vyšší.

Teď už se umím přepnout do režimu, kdy jsem jak naspeedovaná veverka, skočím do problému šipku a všechny komplikace nakonec nějak vyřeším.

Funkce provozního ředitele vyžaduje sebevědomé a přesvědčivé vystupování. Jak se s tímto předpokladem potýkáte jakožto introvert?

Souhlasím, že tahle pozice se hodí spíše pro extroverta. Už jenom přijít na firemní meeting a vystoupit před deseti lidmi byl problém, který jsem musel odbourat. A peru se s tím pořád. (smích) Nikdy nebudu jiný, nebude ze mě extrovert, který ze sebe na party serve košili. Na druhou stranu si myslím, že ze své introvertní povahy jsem si i ve vedoucí pozici dokázal udělat přednost. Jak jsem řekl, dovedu lidem naslouchat a s jejich potřebami dál pracovat, jenom musím překonat bariéry, tak abych dokázal své myšlenky zase odprezentovat ven.

Přináší kromě toho vaše funkce ještě nějaký jiný aspekt nekomfortu?

Bojovat sám se sebou v tom, že zklamávám lidi, je velmi těžké a vyžaduje to určité osobnostní změny. S nekomfortem se setkávám ale i v souvislosti s jednáním navenek. Například musím komunikovat s naštvanými klienty. Teď už se umím přepnout do režimu, kdy jsem jak naspeedovaná veverka, skočím do problému šipku a všechny komplikace nakonec nějak vyřeším. Ale stojí mě to hodně energie, možná jakožto introverta ještě víc, než právě extroverta…

Moje práce mi dává smysl hlavně díky tomu, že sám na sobě pozoruji, jak moc mě dennodenně posouvá.

Co jsou naopak věci, které vám tento nekomfort kompenzují a jsou důvodem, proč svou práci děláte rád?

Je to touha se neustále zlepšovat. Moje práce mi dává smysl hlavně díky tomu, že sám na sobě pozoruji, jak moc mě dennodenně posouvá. Můžu říct, že jsem se sebou dnes mnohem spokojenější, než jsem byl před dvěma lety.

Vy sám tvrdíte, že jste se ze svého programátorského koutku najednou octnul v ředitelském křesle, aniž byste o povýšení usiloval. O to těžší asi muselo být se v tomto křesle aklimatizovat. Co byste radil těm, které potkalo nebo v budoucnu potká něco podobného?

Určitě bych jim radil, aby dali hodně na své pocity. Nesnažit se dobrat k řešení pouze racionalitou, ale zaměřit se na to, jak to aktuálně cítí, a podle toho jednat. Jednou frází: Být sám sebou.


Daniel Karchňák je ostravský rodák, absolvent VŠB-TUO. Od roku 2014 působí ve společnosti Moravio s. r. o., která se zabývá tvorbou webů a e-shopů, jejich správou a výkonností, zároveň se vedle ShopSys.cz řadí mezi hlavní organizátory IT konference Barcamp Ostrava (o posledním ročníku čtěte zde). V minulosti pracoval také jako externí redaktor pro brněnskou redakci MF DNES. Dan v sobě však své kořeny „Ostravaka“ nezapře, a tak se po více než pěti letech vrací z moravské metropole zpět na místo činu. Krátce nato nastupuje do Moravia na pozici programátora. O rok a půl později sedí u večeře s ředitelem společnosti Lukášem Greněm, podle kterého je ho na pozici „řadového programátora“ škoda. A tak dnes Daniel Karchňák už druhým rokem zastává v Moraviu funkci Chief Operations Officer a denně čelí radostem i strastem, které jeho práce přináší. Kromě informačních technologií má rád vaření a turistiku. Dle přátel ho prý poznáte podle vysokých ponožek v sandálech.

Autorské okénko: Povídání s Danielem pro mě bylo příjemným zpestřením prosincového Barcampu. Po pár vteřinách rozhovoru jsem z něj vycítila, že nebude právě exhibující typ, přesto mě jeho projev oslovil. Hovořil moudře a skromně, zároveň z něj ale vyzařovalo přirozené charisma. Svými názory a povídáním mě zaujal natolik, že kdybych sama nerozuměla IT jako koza petrželi, bez váhání bych se do Moravia hlásila. Jemu i jeho kmenové firmě proto do budoucna upřímně přeji mnoho úspěchů.

Fotografie: Tereza Zgabajová