Odevšud s sebou vozíme místo suvenýrů knihy

Katka a Tomáš píší cestovatelský blog www.katkacestuje.cz, ve kterém kromě zážitků, zkušeností a rad najdete i krásné fotky z jejich cest. Chcete vědět, proč si domů místo suvenýrů vozí knihy nebo jaké jsou jejich cestovatelské sny? Začtěte se do našeho dnešního rozhovoru.

Cestování znamená pro Katku a Tomáše hrozně moc. „V první řadě je to plnění snů, které se v nás formovaly už od dětství – vidět velrybu, projít si samurajský hrad, mazlit se se slonem, spát v chatrči uprostřed džungle, pít piňakoládu přímo z kokosu nebo hikovat po nejlepších túrách na světě. Potom je to určitě objevování sama sebe, posouvání vlastních hranic a učení se věcí, které vás prostě škola a pobyt v komfortní zóně domova či zájezdů s cestovkou nenaučí. V neposlední řadě je pro nás cestování obrovskou motivací, která nás nutí hledat nové způsoby života, vydělávání peněz a alternativní možnosti,“ říkají dva mladí cestovatelé.

Jejich první velká cesta vedla na Nový Zéland. „V roce 2013 jsme se tam vydali strávit rok na víza Working Holiday,“ říkají. V té době se ještě ani pořádně neznali, a přesto se rozhodli vyjet poprvé takhle daleko. „Nejdál, jak jen to od ČR jde. Vzájemně jsme se poznali až během našich cest po této úžasné zemi a bylo nám hned jasné, že patříme k sobě a že spolu objedeme svět.“

Až při kempování na Novém Zélandu jsme si uvědomili, že člověk nepotřebuje zas až tolik.

Jaké klady shledávají Katka s Tomášem na cestování? „Největším kladem je pro nás faktor opuštění bezpečného přístavu, nádech neznáma a dobrodružství. Pak taky utříbení si těch opravdových hodnot. Až při kempování na Novém Zélandu jsme si uvědomili, že člověk nepotřebuje zas až tolik. A není nad to probudit se uprostřed noci a mít nad hlavou Jižní kříž a galerii Mléčné dráhy. Druhým faktorem je pak výdělek. Můžeme si dovolit mnohem víc, můžeme plánovat a hlavně plnit si sny, o kterých bychom si z průměrného českého platu mohli nechat jen zdát.“

Destinace, do kterých se chtějí podívat, pečlivě vybírají a seškrtávají ze svého bucket listu. Za svoji srdcovku považují Nový Zéland. „Je to asi jako s první holkou nebo klukem, na ty se nikdy nezapomíná. Nový Zéland je opravdová cestovatelská lahůdka plná samých superlativů, kde najdete na malém kousku země to nejlepší ze všech ostatních světadílů. Podívali jsme se na místa a zažili věci, o kterých se nám nesnilo ani v těch nejdivočejších snech. Rozhodně se tam plánujeme vrátit, čeká tam na nás toho ještě tolik.“

Katka i Tomáš milují mořské plody a tropické ovoce. „Mezi exotické zážitky rozhodně patří sushi se syrovými chobotnicemi v Japonsku, obří krabi s tygřími krevetami v Negombu, rybí potvory zrovna vytažené z moře v Kaikoura na Novém Zélandu nebo mořská muréna s banánem na portugalské Madeiře. Z ovoce hlavně papája, ananasová maracuja a novozélandské třešně.“ A co si dali zajímavého k pití? „Jako správní Moraváci jsme si zamilovali víno na Novém Zélandu a peruánskou cachacu.“

Svět je obrovský, snů spoustu a času málo. Vše máme ještě před sebou.

Když padla řeč na suvenýry, měli pro nás Katka s Tomášem jedno přiznání. „Odevšud taháme knížky, které pak zabírají čestné místo v naší cestovatelské knihovně.“ To ale neznamená, že by si domů nevozili nic jiného. „Při nákupu klasických suvenýrů se vždy snažíme vyhnout velkým řetězcovým obchodům a podpořit místní. Například na Srí Lance jsme objevili úžasnou galerii jednoho umělce, kde jsme nakoupili nádherné malované obrázky a velkou dřevěnou masku pavího boha štěstí. Z Japonska jsme si přivezli zvon míru z asi nejvhodnějšího místa, Hirošimy, a z Nového Zélandu maorské přívěšky z magického kamene Pounamu.“

Při cestování není o kuriozity nouze. Katka s Tomášem se o pár svých podělili i s námi. „Samoánská paní domácí po našem příjezdu urputně pronásledovala selátko, až se najednou ozval výstřel – večer nám ho ugrilovali na rožni.“ Další příhoda se stala při plavání s delfíny. „Uprostřed hejna jsme zpozorovali tuleně, který si myslel, že je delfín. Vesele řádil s celou smečkou a snažil se je napodobovat při skákání.“ I s papoušky lze zažít legraci. „Při výjezdu nejstrmějšího kopce v Arthurs Pass (NZ) jsme zastavili na vyhlídce a hejno papoušků Kea se rozhodlo svézt se kousek cesty na naší střeše, statečně se drželi, dokud auto nenabralo rychlost.“

Na cestu si s sebou bere Katka cestovatelský deník, kam poctivě zapisuje všechny události a postřehy. Tomáš zase nikdy nesmí zapomenout na fotovýbavu. „Bez foťáku ani ránu. Taky se opravdu vyplatí vzít s sebou živočišné uhlí, krabičku poslední záchrany, talismany a dobrou knížku na pláž. I když většinou to dopadne tak, že na čtení není vůbec čas.“

Při cestování narazíte na spoustu lidí a nás zajímalo, kde jsou podle Katky a Tomáše nejpříjemnější. „Pro nás jednoznačně na Západní Samoe. Tento malý ostrov v Tichém oceánu je takovou ukrytou perlou, o které se moc neví a kde ještě místní lidé nejsou zkaženi civilizací a turisty. Samoané jsou nejspokojenější, nejveselejší a nejkrásnější lidé, jaké jsme kdy viděli. Jsou tak šťastní, že úplně září a tato šťastná aura se dotkne každého v jejich blízkosti. Při našem pobytu na tomto ostrově snů jsme hodně přemýšleli, co se stalo s naší civilizací, že tuto čistotu a vřelost ztratila. Jsou to opravdu technologie a moderní vymoženosti, které v nás toto bezprostřední a nepodmíněné štěstí zabíjí, nebo je to něčím jiným?“

A jaké mají Katka a Tomáš další cestovatelské sny? „Svět je obrovský, snů spoustu a času málo. Vše máme ještě před sebou a chceme se podívat všude, do Latinské Ameriky, Kanady, na Aljašku, do Himalájí, Indonésie, Austrálie i do Afriky.“ Katčiným velkým snem je Papua Nová Guinea a cestování po ostrovech v jižním Pacifiku (Vanuatu, Tonga, Šalamounovy ostrovy, Mikronésie). Tom zase sní o ostrovech Réunion a Svatá Helena v Indickém oceánu a hikování s medvědy na Aljašce.

Foto: Archiv katkacestuje.cz