Ondřej Koubek: Nikdy nedopustím, aby práce negativně ovlivňovala můj osobní život

Absolvent EkF Ondřej Koubek se letos v únoru ujal pozice řízení marketingu a komunikace ve společnosti Scania pro region střední Evropy. Milovník motorismu, který si prošel sportovní redakcí České televize, ale i televizí Sport 5, se tak po několika měsících vrací do společnosti, kde se cítí, jak tvrdí, „jako doma“. Jako velkou zkušenost ve své kariéře vnímá, kromě jiného, krizovou komunikaci pro společnost Samsung v době vybuchujících telefonů Samsung Galaxy Note 7. Přečtěte si cestu našeho absolventa k jeho úspěšně našlápnuté kariéře.

Působil jste buď v médiích, nebo v oblastech marketingu či komunikace, ale poměrně překvapivě jste vystudoval systémové inženýrství na Ekonomické fakultě VŠB-TUO. Proč zrovna tenhle obor?

Když jsem se rozhodoval, kam půjdu na vysokou, lákala mě žurnalistika, protože už v té době jsem koketoval s nějakými médii. Jeden kamarád, starší a zkušenější, mi ale dal dobrou radu. Říkal mi, že pokud budu studovat žurnalistiku, tak budu vždycky jenom novinář, ale pokud vystuduji nějakou jinou školu a budu mít v žurnalistice určité kvality, tak mi práci kolem médií a PR nikdo nezakáže dělat. Tak jsem se rozhodl jít cestou své druhé vášně, a tou byla výpočetní technika, elektronika. Přiznám se, že po skončení školy jsem se chvíli zkoušel živit tím, co jsem vystudoval. Nastoupil jsem jako IT analytik do České spořitelny, nicméně ještě před koncem zkušební lhůty jsme se k oboustranné spokojenosti rozloučili a věděl jsem, že už nikdy víc.

V ČT jste se věnoval motoristickým pořadům, v čemž jste pokračoval i jako programový ředitel v televizi Sport 5, nyní práce pro společnost Scania, která má k automobilům dost blízko. Vy máte nějakou posedlost auty?

Pocházím ze Šternberka, kde se každoročně jezdí Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, a spousta našich rodinných kamarádů a známých se podílela na organizaci těchto závodů. Takže jsem tam už od dětství pomáhal kopírovat, dávat dohromady složky pro vedení závodu, byla to vysloveně administrativa. A hrozně mi vadilo, že se média tomuto významnému podniku vyhýbají, proto jsem začal v šestnácti letech psát na web těchto závodů a komunikovat s novináři, kterým jsem dával svoje podklady. Nakonec za námi jezdili každý rok z ČT a vycházeli z mých podkladů více a více, až mi najednou řekli: „Tak nechceš si to zkusit natočit sám?“ A tak jsem to zkusil a od té doby celou vysokou kombinoval závody a školu. Někdy to bylo samozřejmě náročné, protože natočit reportáž není jen být na těch závodech, ale je to pak celá noc ve střižně, vymýšlení komentářů. Následně jsem v pondělí v 10 ráno bez spánku a bez energie tu reportáž nadaboval, skutálel jsem se do pendolina a jel do Ostravy. Ano, je tam opravdu ta moje motoristická vášeň, to máte pravdu.

Nedokázal bych chodit do práce, kam bych nezapadl.

A teď automobilová firma…

Potom už jsem se dostal do stavu, kdy jsem si říkal, že je čas dospět a mít víkendy občas i pro sebe. Začal jsem se porozhlížet okolo a věděl jsem, že pro mě bude cesta PR, komunikace a marketingu tou pravou. Ono to tak bývá, že novináři končí u firem. A tehdy se objevila nabídka u Scanie, kterou mi mimochodem doporučila kamarádka a taky absolventka Báňské.

Proč jste pak Scanii opustil?

Byl jsem tam tři roky – a teď nechci, aby to vypadalo jako vychloubání – ale poprvé a zatím naposledy se mi podařilo vyhrát pro Českou republiku cenu Scania Communications Award, což je interní cena Scanie za nejlepší komunikační počin. Uděluje se jednou za dva roky a jsou do toho zapojeny všechny trhy, kde Scania působí, tzn. více než 100 trhů. Uspět v takové konkurenci bylo fajn a čekal jsem, že něco přijde. Neříkám, že rovnou povýšení, ale že by se třeba rozšířily pravomoci mé pozice. Prostě nějaký rozvoj, jenže ono nic nepřišlo. Já se tehdy trochu urazil a záhy odešel.

A tehdy jste odešel do Samsungu na pozici PR manažera a potkala vás ona nechvalná kauza Samsungů Note 7 (problém s přehřívajícími se a vybuchujícími telefony, pozn. red.). To muselo být poměrně náročné.

Někteří kolegové, kteří tam v marketingovém oddělení pracovali třeba 7 let, mi říkali, že se za tu dobu v médiích skoro neobjevili, a já během několika týdnů rozdával rozhovory do rádií, televizí, novin. (smích) Úplně mi to nevadilo, tím, že jsem byl zvyklý z ČT na kameru.

Jak tedy probíhala tahle krizová komunikace v Samsungu?

Ze začátku jsem si myslel, že to bude vlastně pohoda, že se nic neděje. Objevily se první zprávy, že někde něco „vybouchlo“. Potom se to ale začalo nabalovat. Zjistili jsme, že je situace opravdu vážná. Nejhorší bylo, že se nás ptali nejen novináři, ale i kolegové, co se vlastně děje. A my informace z centrály neměli. Velmi se dbalo na to, aby něco navíc neuniklo veřejnosti, a tak jsme čekali, co se vlastně stane. Následně běžel výměnný program a my si mysleli, že vyměníme baterky a všechno bude v pořádku, viděli jsme světlo na konci tunelu a byli jsme plní optimismu. Jenomže ty problémy s přehříváním se objevily znovu. Přístroje se přestaly vyrábět a stahovaly se z trhu. Hodně lidí oceňovalo otevřenou komunikaci a vstřícnost, ale samozřejmě se našli i takoví, kteří se na problému snažili přiživit.

Zanedlouho po této kauze jste se ale opět vrátil do Scanie, tentokrát už na pozici řízení marketingu a komunikace společnosti pro trh střední Evropy.

Když jsem předtím ze Scanie odcházel, bylo to v dobrém. Navíc jsem si hodně rozuměl s generálním ředitelem pro region střední Evropy, jímž je Angličan, dokonalý britský gentleman. Slovo dalo slovo a on se mi po pár měsících po mém odchodu ozval s nabídkou. Pro mě to bylo strašně jednoduché rozhodování, bral jsem to tak, že se vrátím domů. Někdy totiž člověk zjistí, co má, až když to opustí. Myslím si ale, že kdybych neodešel, nenasbíral další zkušenosti a nepodíval se na firmu zvenčí, asi bych se nemohl vrátit do téhle pozice. Pořád bych měl pomyslné klapky na očích.

Co tedy stojí za vaším úspěchem? Takhle, jak to popisujete, to zní docela ideálně.

Já si myslím, že ve spoustě případů je to dost o lidských vztazích. Nedokázal bych chodit do práce, kam bych nezapadl, a ten pocit jsem měl právě v České spořitelně, kde mi kolektiv úplně nevyhovoval, a tak bylo lepší to ukončit. Musím se do práce těšit, musí mě to naplňovat, a když vás práce baví, tak to pozná i vaše okolí, úplně jinak se s vámi spolupracuje. Navíc se snažím být k lidem otevřený a upřímný.

Jsem ochotný a schopný práci mnoho obětovat, ale na druhou stranu nikdy nedopustím, aby práce negativně ovlivňovala můj osobní život.

Nějaké překážky či pády vás v kariéře potkaly?

Určitě jedna nepříjemná věc. Ta přišla v zaměstnání, které jsme tady zatím nenakousli. Hned po škole jsem totiž nenastoupil do Scanie, ale dva roky jsem působil jako programový ředitel televize Sport 5, což byla v té době ryze motoristická televize. Byla to úžasná práce, úžasná zkušenost. Nicméně jsem narazil na problém. Majitelem televize byl podnikatel Antonín Charouz, následně marketingová agentura BPA a tito vlastníci nechtěli investovat více, než bylo nutné. A proto televize Sport 5 přestala být ryze motoristickou stanicí, protože za vysílací práva se muselo platit poměrně dost peněz. Změnil se tedy kompletně program a vysílalo se všechno, co bylo zadarmo. Třeba badminton nebo plážový volejbal, ale ne ten na nejvyšší úrovni, opravdu národní soutěže. Přestalo mě to úplně naplňovat. Navíc výplatní termín byl skutečně jen orientačním bodem v kalendáři a nebylo výjimkou, když se mzdy dostaly na účty zaměstnanců s více než měsíčním zpožděním. I když jsem tu práci měl rád, tak jsem se musel rozhodnout, že skončím, že takhle už dál nemůžu. Musím říct, že to byla taková nejtěžší zkušenost. Já jsem totiž strašně důvěřivý člověk a tehdy jsem se naučil, že ne všem lidem se dá bezmezně věřit.

Často lidi zajímá, jestli se dá vlastně skloubit úspěch s rodinou?

Já si myslím, že dá. Samozřejmě pokud člověk nemá dobré zázemí doma, tak těžko může být v té správné pohodě v práci. Kdybychom se třeba doma hádali, nebudu asi v práci jako sluníčko. Na druhou stranu všichni víme, že když máte dobrou práci, tak i doma je to jednodušší. Tohle jsou prostě spojené nádoby. Proto bych neřekl, že by se musela práce se soukromým životem vylučovat. V žádném případě. Jen je třeba si umět svůj osobní život chránit. Když jsem přicházel kamkoliv do práce, vždy jsem tvrdil, že umím pracovat hodně. Jsem ochotný a schopný práci mnoho obětovat, ale na druhou stranu nikdy nedopustím, aby práce negativně ovlivňovala můj osobní život. Toho se držím a pak to funguje.


Ing. Ondřej Koubek vystudoval obor systémové inženýrství na Ekonomické fakultě. Už od dětství se zajímal o auta, ale také o žurnalistiku. Své dvě záliby spojil a už jako student EkF natáčel pro Českou televizi reportáže o závodech Ecce Homo ve Šternberku a následně se věnoval motorismu jako moderátor či komentátor. Vyzkoušel si i práci v oboru v České spořitelně, ale nakonec se vrátil k marketingu. Dnes působí jako marketingový manažer pro centrální Evropu ve společnosti Scania.

Zdroj: Alumni VŠB-TUO

Autor: Petra Polesová