PechaKucha Night bourala bariéry

Devatenáctá PechaKucha se konala v Cooltouru. Pokud pořadatelé chtějí zachovat tradici a každý měsíc akci přenést na jiné místo, je jejich kreativita a trpělivost hodna obdivu. Není už totiž moc míst, kde se série krátkých přednášek ještě nekonala a kam by se vešlo několik set osob. Vstup je bezplatný, všechna místa byla ale zabrána za pouhých 6 minut od spuštění rezervace. Začátek jako vždy ve 20:20, několik prezentací o 20 slajdech, jeden snímek omezený limitem 20 sekund – zkrátka tak, aby vše plynulo rychle a efektivně.

Téma Hranice nebylo vybráno náhodou. Nejen, že všechny prezentované projekty boří určité stereotypy, tato „Kuča“ byla zároveň pozvánkou na tehdy začínající festival dokumentárních filmů Jeden svět, který má slogan „Praskněte své bubliny“. I vizuály celé „Kuči“ se proto nesly v duchu praskajících bublinkových fólií.

Prezentace o 20 slajdech, jeden snímek omezený limitem 20 sekund

DSC_9010
Jan Kára

Zástupce Jednoho světa se dostal k mikrofonu jako první. Většina lidí si pod pojmem dokument představí nezáživný naučný snímek, současným trendem je ale hybridní dokument, tzn. něco mezi dokumentem a hraným filmem. Festival tak slibuje nenudit, naopak přinese reálné příběhy, které vás vytáhnou z komfortní zóny. Při prezentaci mě zarazilo, že zástupce Jednoho světa pocházel nejspíš z pražské větve a informoval nás o festivalu obecně. K čemu jsou v Ostravě informace o filmech Polar Ice 360 nebo Last Hijack, které jsou bezesporu zajímavé, ale běží pouze v Praze? Je to takové provokativní navnadění na něco, co místní divák neuvidí. Nevím, zda si návštěvník PechaKucha Night odnesl v hlavě jediný snímek, na který by si v Ostravě opravdu mohl zajít. A to je škoda, protože se jich celkově promítá hned 39.

Dalšího vystupujícího Jana Káru znali pravidelní hosté „Kuči“ částečně už z minula, kdy se mluvilo o jeho projektu, otočném divadle Panoptikon Barikáda. Nyní přišla řeč i na loď z pet lahví a pěší pouti z Čech na Gibraltar. Kára je především skvělý řečník a jeho slajdy byly ze všech přednášejících nejhumornější. „S jedním naším nápadem jsme se snažili dostat na Plzeň – Evropské hlavní město kultury – nevím, jestli jste o té akci někdy slyšeli,“ provokoval přítomné Ostravany.

Ondřej Vysloužil ze skupiny Vysloužil architekti také není neznámou postavou, v debatách i činech ohledně budoucnosti Ostravy se angažuje dlouhodobě. Město mu není lhostejné. Mluvil hlavně o Malé Kodani, což je prostor od Masarykova náměstí k nábřeží Ostravice. Ulice Kostelní je místem s nahromaděným potenciálem plné zajímavých zákoutí, stejně jako dánská metropole. Cílem je vytvořit zde promenádu s kvalitním veřejným prostorem a architekturou, jednoduše živé centrum pro lidi.

V kontrastu s tím, jestli pomáhat vlastnímu městu či cizímu kontinentu působila nezisková organizace Maendeleo , pomáhající farmářům v Africe. Tahle „Kuča“ jakoby chtěla zachránit celý svět. Dozvěděli jsme se, že u problémů v Tanzánii je nejdůležitější odstranit příčinu symptomu, ne symptom samotný. Proto Maendeleo nerozdává dary, ale poskytuje vzdělání, případně mikropůjčky na koupi pole, což má dlouhodobější efekt než darované kolo.

UNDG_pechakucha04
Anna Marešová

Anna Marešová dostala Národní cenu za studentský design ke své vlastní značce erotických pomůcek. Její prezentace odhalovala, že design je víc byznys než umění, protože ve své firmě nemůžete dát výpověď a žijete s ní každou minutu. Načež opět v kontrastu působil poslední projekt večera Expedition club, který lákal na srdce dobrodruha – prostě se sebrat, moc neplánovat a odjet. Zakladatel klubu Albert Fikáček se jednoho dne vykašlal na studium IT na VŠB-TUO a odcestoval do Afriky. V současné době pořádá dovolené na netradičních místech světa. Můžete se s ním vydat třeba do Laponska nebo Íránu. Že si opravdu na nic nehraje, potvrdil závěrečnými slovy „Díky za pozornost. A prosím vás, není tady někdo, kdo by mě odvezl do Polska? Pokud ne, mohl bych u někoho dneska přespat?“