S docentkou Lenkou Fojtíkovou o dopadu krize na mezinárodní obchod

Současná krize dopadá nejen na ekonomiky jednotlivých států, ale také na v minulosti zformované dodavatelské řetězce a mezinárodní obchod. Co se změní v mezinárodním obchodě, jakou roli bude dále hrát Čína? Jakou roli v současnosti sehrává EU? O tom v rozhovoru s doc. Ing. Lenkou Fojtíkovou, Ph.D. z Katedry evropské integrace.

Jak se díváte na současnou situaci ve světě? Čeká světovou ekonomiku jeden „rychlý šok“ a následné rychlé zotavení? Nebo nás čeká delší krize? Na čem to bude záviset?

Současná situace ve světě je spojena zejména s pandemií covidu-19, která postupně zasahuje jednotlivé země a jejich obyvatelstvo napříč světovými regiony. A není se čemu divit, vždyť žijeme v globalizovaném světě, ve kterém se ročně přepravují miliardy lidí a 80 % světové výroby a obchodu je zajišťováno nadnárodními řetězci. Míra integrace zemí a propojenosti jednotlivých trhů dosahuje historicky nejvyšší úrovně, a tak je zřejmé, že pandemie bude mít, kromě ztrát na lidských životech, ještě ekonomické důsledky. Ve snaze zabránit šíření koronaviru řada zemí přijala určitá restriktivní opatření, kterými pozastavila výrobu a obchod. Zda se bude jednat o krátkodobý šok či se pandemie podepíše na dlouhodobé ekonomické krizi ve světě bude záležet na celé řadě faktorů.

V každém případě je potřeba si uvědomit, že koronavirus zde stále existuje a účinná vakcína, kterou by se dal covid-19 léčit ještě nebyla ve světě vyvinuta. Boj s tímto zákeřným nepřítelem nebyl ukončen a obnovení restriktivních opatření není tedy vyloučeno. Pro zotavení světové ekonomiky bude důležité, v jaké míře budou jednotlivé národní státy podporovat oživení svých ekonomik a zda nebudou zavádět nová protekcionistická opatření v mezinárodním obchodě. Současné prognózy WTO (publikované v dubnu 2020) počítají se dvěma scénáři, které mohou nastat v letošním roce v závislosti na vývoji protekcionismu ve světovém obchodě. Optimistický scénář počítá s poklesem světového obchodu ve výši asi 13 %, podle pesimistického scénáře může světový obchod zaznamenat pokles až 32 %. Tyto prognózy zahrnují pouze obchod se zbožím a nevyčíslují další očekávané ztráty, které vzniknou v oblasti komerčních služeb jako je doprava, cestovní ruch a ostatní komerční služby. Ekonomické důsledky pandemie tedy budou pro jednotlivé země různé, podobně jako tomu bylo v případě finanční krize, která zasáhla světovou ekonomiku v letech 2008–2009.

Máme výhodu v tom, že jsme součástí největšího obchodního bloku na světě – Evropské unie.

Jak je Česko ohroženo vývojem ve světě? Které světové ekonomiky jsou pro vývoj naší ekonomiky klíčové?

Ano, Česká republika je značně ovlivněna tím, co se děje nejen v Evropě, ale v celé světové ekonomice a dokazuje to i míra otevřenosti české ekonomiky, která dosahuje v mezinárodním srovnání nadprůměrné úrovně. Čeští výrobci jsou součástí globálních hodnotových řetězců, což znamená, že kromě vývozu zboží je Česko závislé také na dodávkách surovin a polotovarů z cizích zemí. Prakticky to lze vysvětlit na příkladu českého vývozu do Německa, kdy domácí přidaná hodnota tvoří méně než 60 % hrubé hodnoty vývozu a zbývající část, to je skoro 41 % připadá na zahraniční přidanou hodnotu. Navíc, importní náročnost ČR je nejvyšší v automobilovém průmyslu, kde dosahuje 58 %, to je oblast, která má podstatný vliv na ekonomický růst a zaměstnanost v ČR.

Souhrnně řečeno, závislost Česka na okolním prostředí činí ekonomiku více zranitelnou a vstupní dodávky surovin ovlivňují také vývozní konkurenceschopnost ČR. Avšak máme výhodu v tom, že jsme součástí největšího obchodního bloku na světě – Evropské unie, a máme zajištěn bezbariérový vstup na jednotný vnitřní trh EU, kde se realizuje více jak 73 % celkového zahraničního obchodu Česka. Jen samotné Německo se podílí na českých vývozech a dovozech skoro jednou třetinou. Ekonomická integrace a obchodní liberalizace nám, tímto způsobem, umožňuje získat výhodnější přístup na trh dalších zemí a zajistit plynulé dodávky surovin a materiálu pro finální výrobu ČR. Další integrace Česka s EU a geografické umístění v srdci Evropy budou určující pro vývoj zahraničního obchodu ČR. Přesto nelze přehlédnout, že dovozy z Číny jsou v ČR druhé nejvyšší (na prvním místě je Německo) a obchodní bilance Česka s Čínou je dlouhodobě v deficitu, který v roce 2019 dosáhl více jak 559 mld. Kč, ačkoliv celková obchodní bilance Česka zůstala právě díky obchodní výměně s členskými zeměmi EU v přebytku.

Obchodní protekcionismus byl ve světové ekonomice na vzestupu již před koronavirovou pandemií.

Čekáte zvýšené tendence k protekcionismu, ke kterému některé státy směřovaly už před touto krizí? Uvidíme „závod“ o návrat k soběstačnostem států v určitých odvětvích?

Obchodní protekcionismus byl ve světové ekonomice na vzestupu již před koronavirovou pandemií, zejména díky jednostranným opatřením, která přijala americká administrativa vůči Číně a některým dalším zemím, včetně EU, což vedlo k obchodním válkám. Vypuknutím pandemie se situace ještě více zkomplikovala. Nejprve některé státy omezily dovoz zboží a zrušily letecké spojení se zasaženými oblastmi a posléze zakázaly vývoz určitých produktů jako jsou léky a zdravotnické pomůcky, aby zajistily jejich dostatečné množství pro domácí potřebu a ochranu vlastního obyvatelstva. Ačkoliv se jedná o přímý zásah do volného obchodu, mezinárodní pravidla obchodování umožňují zemím restriktivní vývozní opatření v určitých případech (viz článek XI GATT) dočasně přijmout. Podle záznamů WTO došlo v posledních týdnech k omezení či zákazu vývozu v 80 zemích světa, včetně členských zemí EU. Mezinárodní organizace jako je WTO, WCO, WHO a MMF již vydaly několik společných prohlášení, ve kterých varují před nárůstem protekcionismu a upozorňují na potřebu zajištění volných dodávek napříč dodavatelskými řetězci a zabránění růstu protekcionismu, který by mohl ve světě vyvolat také potravinovou krizi. Pandemie je globální problém, který vyžaduje globální řešení a žádná země (malá či velká, vyspělá nebo rozvojová) jej nevyřeší tím, že se dlouhodobě uzavře před okolním světem. Lidstvo by se mělo v tomto směru ponaučit z historie, zejména z Velké deprese 30. let 20. století.

Politický vliv Číny ve světě bude záviset na její ekonomické síle.

V poslední době vídáme různé deklarace a vymezení se vůči Číně, na které jsme podle mě v minulosti nebyli příliš zvyklí. Oslabí se po této krizi politicky či ekonomicky role Číny? Nebo bude naopak těžit z toho, že si pravděpodobně už tím nejhorším prošla a má před ostatními „náskok“?

Čína je již více jak deset let největším světovým vývozcem zboží a její pozice v oblasti vývozu komerčních služeb je také na vzestupu. Navíc v roce 2019 se Čína stala největší patentovou velmocí na světě, čímž předehnala USA, které si v této oblasti udržovaly dlouhodobé prvenství. Čína je pro mnohé vyspělé země konkurencí, ale pro jiné země, zejména některé rozvojové země je významným dárcem rozvojové pomoci, zahraničním investorem a zdrojem nových pracovních míst. Asi jednu pětinu čínských vývozů, které směřují do USA, Japonska nebo Jižní Koreje tvoří zahraniční dodavatelé. Čína má tedy své příznivce, ale i odpůrce. Svět potřebuje Čínu, největší dílnu světa a Čína stále potřebuje svá odbytiště. A to si myslím, že pandemie na tomto nic nezmění. Politický vliv Číny ve světě bude záviset na její ekonomické síle. Vzhledem k tomu, že růst čínské ekonomiky v posledních letech značně zpomalil, čínské autority se snaží, kromě obchodní a investiční expanze na zahraniční trhy (viz např. projekt Nové hedvábné stezky), nahradit dovozy některých výrobků svou vlastní domácí výrobou. Pod vlivem strategie Made in China 2025 Čína takto plánuje do roku 2025 dosáhnout až 80% soběstačnosti ve výrobě elektromobilů, zařízení v oblasti obnovitelných zdrojů energie, high-tech lodních komponentů a dalších výrobků.

Skutečnost, že se Čína má tendenci v posledních letech světu uzavírat naznačuje i klesající míra otevřenosti čínské ekonomiky. Navíc, k dosažení strategických cílů čínské autority používají státní zdroje a mechanismy, které nejsou vždy zcela transparentní a slučitelné s tržním prostředím. K upevňování vlivu Číny ve světové ekonomice dochází i přes státem vlastněné nadnárodní společnosti (SO-MNEs), což může být pro okolní svět velmi nebezpečné.

Je proveditelná „repatriace“ některých výrob z Číny zpátky do „západních“ zemí? Může v tomto být například příležitost pro některé evropské ekonomiky s nižší cenou práce?

Prakticky, rozhodnutí převést výrobu z Číny zpět do Evropy, USA, Japonska a dalších vyspělých zemí je vždy na soukromých subjektech, které v Číně podnikají. Pokud by státy začaly vyhlašovat opatření jako byla v minulosti „Buy-American“ a podporovaly přesun výroby zpět do domovské země, byl by to státní zásah do tržního prostředí. To ovšem neznamená, že vlády jednotlivých států nemohou vytvářet příznivé podmínky, které by stimulovaly příliv přímých zahraničních investic do jejich zemí. Ale tato otázka je mnohem složitější a vyžaduje širší objasnění (jaké jsou motivy pro investování, chce investor zvýšit svou nákladovou efektivnost nebo chce zvýšit svůj podíl na trhu určitého regionu a vyhnout se tak obchodním překážkám apod.). Nižší cena práce tedy nemusí být jediným motivem pro přesun výroby z jedné země do jiné. Stát by měl pouze dohlížet na dodržování pravidel hospodářské soutěže a podporovat volný obchod, který je založen na komparativních výhodách, které se mohou časem pod vlivem různých faktorů v jednotlivých zemích měnit.

Veřejné zdraví je oblast, která nepatří do výlučných kompetencí orgánů EU a její pravomoc je v této oblasti pouze podpůrná.

Jak hodnotíte reakci Evropské unie na tuto krizi? Bude tato situace podnětem k nějaké zásadnější reformě EU?

V poslední době řada politiků, a to nejen v ČR, kritizuje EU, že nebyla dostatečně aktivní při zabránění šíření koronaviru v členských zemích. Já bych řekla, že EU jednala v souladu s unijním právem a pravomocemi, které ji byly členskými státy doposud uděleny. Veřejné zdraví je oblast, která nepatří do výlučných kompetencí orgánů EU a její pravomoc je v této oblasti pouze podpůrná. EU může opatření přijatá jejími členskými státy v oblasti veřejného zdraví pouze podporovat, koordinovat nebo doplňovat. A v tomto směru EU byla od začátku výskytu covidu-19 v Evropě dosti aktivní, ačkoliv mediální obraz EU, podle mého názoru, takto nevyznívá. Již v lednu Evropská komise několikrát varovala členské státy před rozšířením infekce covid-19 a nabízela pomoc při zajištění nákupu zdravotnického vybavení a ochranných pomůcek. Na podporu výzkumu nového onemocnění EU vyčlenila 10 mil. eur a v březnu byl vytvořen tým komisařů, který začal koordinovat boj proti koronaviru v oblasti lékařské péče, mobility a dopravy. Na společném postupu se členské země Unie domluvily také v oblasti vývozu osobních ochranných pomůcek, uzavření vnějších hranic EU po dobu 30 dní a Evropská komise navrhla vytvořit strategické zásoby zdravotnických prostředků, které budou z 90 % financovány z unijních zdrojů.

Na konci dubna Komise oznámila další navýšení prostředků na podporu start-upů a malých a středních firem při tvorbě inovativních řešení pro boj proti koronaviru. Spolupráce a solidarita mezi členskými zeměmi při dodávkách zdravotnického materiálu či přijímání nakažených pacientů covidem-19 ukázala, že se Unie dokáže sjednotit. Pandemie určitě nebude důvodem pro zásadní reformu EU, ale úvahy o úpravě pravidel průmyslové politiky a ochrany investic, která by vymezovala zdravotnický materiál jako strategický sektor, se již na půdě EU objevují. Jednotný postup EU bude do budoucna potřeba lépe zkoordinovat také při výrobě a nákupu léků a ochranných pomůcek. Aktivní přístup by EU měla zaujmout také při obnově ekonomik. V tomto směru již Evropská komise navrhla některá nová opatření na oživení sektorů, které utrpěly největší ztráty v důsledku vyhlášení nouzových stavů. O všech těchto krocích by měla být veřejnost lépe informována.

 

Zdroj titulní fotografie: Archív respondentky