Setkání se zajímavým člověkem

Znáte to. Jste na střední, jdete si koupit svačinu do bufetu a prásk. Ta rána nejsou dveře, které vás praští do nosu (ne, že by se mi to nikdy nestalo), ale ve frontě na pofiderní párek v rohlíku uvidíte děvče, které vás něčím zaujme (dámy si místo děvčete mohou představit chlapce, je-li libo). Následující období akorát přemýšlíte, jestli by na vaší svatbě měly být orchideje, růže nebo tulipány, a jestli se chcete ženit v kostele nebo na radnici. Pevně věřím, že si něčím podobným prošel každý z nás. Dokonce i já, zapřisáhlý introvert a (skoro) asociál, který mimo svou sociální bublinu vylézá jen v případě nejvyšší nutnosti.

Byl to čtvrtý ročník na střední a poprvé jsem ji sice neviděl ve zmiňovaném školním bufetu, ale zdlouhavým vysvětlováním bych tento můj „blábol“ akorát zkomplikoval. V tom bufetu jsem ji totiž posléze potkal a „náš“ příběh tak pokračoval. Důležité jsou ale jiné věci. Třeba to, že to byla má první opravdová láska. O několik let mladší, ale stejně méně „vyjukaná“ než já. Ta doba pro mě byla speciální. Najednou jsem začal chápat, proč by mělo smysl mít přítelkyni. A zamiloval jsem se opravdu pořádně. Akorát jsem to neuměl vyjádřit slovy, a nakonec asi ani činy. Aspoň myslím.

To mi právě připomněla jedna má středoškolská slohová práce, kterou jsem při nedávném velkém úklidu mého pokoje, v bytě rodičů, našel. Její téma bylo „Setkání se zajímavým člověkem“. Nyní si ušetřím práci a přepíšu text oné slohovky. Proč? Snad dostatečně vysvětlím v posledních odstavcích.

„Každý den potkáváme spoustu lidí. Ať už na ulici, v městské hromadné dopravě nebo ve škole či v práci. Většinu z nich přehlédneme. Jednoduše kvůli tomu, že nemáme čas se s každým seznámit. Občas ale potkáme člověka, který nás nějakým způsobem osloví. Každý má pro zajímavého člověka svou vlastní definici. Já nejsem výjimka. Mé důvody se vám mohou zdát malicherné nebo nesmyslné. Někdy se ale nedá řídit logikou. Onen člověk mě zaujal hned po tom, co jsem ho poprvé viděl.

Nevěděl jsem proč. Člověk, jakých jsou stovky. A přece cítíte, že jen tento člověk je něčím výjimečný. Postavou nijak nenápadný. Není tlustý ani hubený. Není příliš vysoký ani příliš malý. Připomínám, že jsem neprozradil, jestli se jedná o muže či ženu. Vlastně na tom vůbec nezáleží.

Chápat jsem začal později. Z různých důvodů s tímto člověkem začnete trávit čas. Je jedno, jestli ve škole, v práci nebo v soukromí, je jedno z jakých příčin. A tím ho poznáváte. Můj zajímavý člověk se až nebezpečně podobá lidem, které musím obdivovat a ke kterým vzhlížím. Tvrdohlavost a zároveň vyspělé názory, upřímnost a zároveň soudnost, malichernost a zároveň inteligence, elegance a talent. Protiklady, které do sebe dokonale zapadají. Vše v jednom těle, vše v jedné hlavě. Ale možná to tak vidím jen já. A možná, že je to tak dobře.

Najít svého zajímavého člověka chce i trochu štěstí. Věřím, že každý z vás takového člověka potkal. Pokud ne, mám asi štěstí hodně. Mnou popisovaná osoba je… Můj zajímavý člověk.“

Za úkol jsme měli napsat popis osoby. Asi nemusím vysvětlovat, že jsem téma nesplnil. Věděl jsem to a bylo mi to jedno. Tehdy jsem si poprvé řekl, že důležitější, než splnit zadání, je nechat promluvit svůj talent a city. Mohl jsem dostat za 1 stejně jako za 5. Dostal jsem za 1 s hodnocením „výjimečně pěkné“. Hodnocení je ještě pořád na papíru matně vidět. Poprvé v životě jsem tak pochopil, o čem by vzdělání mělo být.

Ta slečna je dnes, mimo jiné, úspěšná studentka vysoké školy. Vím, že má před sebou velkou budoucnost. A i kdyby ne – pořád to bude ona. Pořád bude stejná. O to více si ji vážím, i když ji vídám jen málokdy. To jedno rande, co jsme spolu tehdy měli, zůstalo jako vzpomínka na výjimečný den s výjimečným člověkem. S člověkem, který pro mě byl v dané době nejzajímavější. A přiznávám, že je pro mě zajímavá do teď.

Někdy nám v životě holt nevyjde, co bychom si přáli. To ale není důvod k rezignaci. Zbyla mi hezká vzpomínka. Na nesmělé a skromné děvče s rovnátky, které mě dnes ve všech ohledech strčí do kapsy. Mám ji rád. A pevně věřím, že se oba budeme mít v životě jenom dobře.