Sny se plní, i když někdy úplnou náhodou

Vždy jsem měl jeden sen. Přišel mi naprosto nereálný, ale jednou se mi naprosto nečekaně splnil. Klíčem k otevření dveří do hudebního světa byla účast v amatérské pěvecké soutěži. Díky absolutně nepromyšlenému rozhodnutí jsem se ocitl na pódiu Lucerna Music Baru a dostal možnost se postavit před lidi a předvést, co ve mně je. Tohle je můj příběh.

Sedm let se jako samouk věnuji zpěvu a hraní na kytaru. Od té doby, co jsem poprvé vzal kytaru do ruky, jsem chtěl s tím sladkým dřevem v životě dokázat něco víc. Hudbu mám rád, ale vnímat jsem ji začal až ve chvíli, kdy jsem zjistil, jak mocná dokáže být. Dokáže nás rozveselit, ale také rozbrečet. V mém životě rozhoduje o mé náladě právě to, jakou píseň si ráno pustím a s jakou písní chodím spát. To nejlepší ale nastává tehdy, když si uvědomíte, že můžete tvořit svou hudbu, se kterou můžete vyjádřit snad cokoli na světě. A taky se na to dobře balí ženy, ale o tom někdy jindy.

Po několika letech mého domácího brnkání jsem začal uvažovat o pěvecké soutěži.

Po několika letech mého domácího brnkání jsem začal uvažovat o pěvecké soutěži. Nejvíce mě táhla všemi známá Superstar. To je ale z mého pohledu poměrně komerční soutěž, a tak jsem se nezúčastnil. Všechno se ale změnilo v momentě, kdy mi moje babička poslala odkaz na Beskydského slavíka. Jedná se o amatérskou pěveckou soutěž, která je poměrně známá v okolí Ostravy a Frýdku – Místku. Po několikadenním váhání jsem se odhodlal podat přihlášku a soutěže se zúčastnil. Když pořadatelé zveřejnili jména finalistů na sociálních sítích, zjistil jsem, že budu zpívat mezi nejlepšími desíti. Jako jediný kluk.  

Kdyby mi někdo řekl, že účast v amatérské pěvecké soutěži ze mě udělá frontmana kapely, asi bych se zasmál a mávnul nad tím rukou.

Já jsem do té soutěže nešel za účelem zviditelnění se. Přihlásil jsem se, abych sám věděl, jak na tom jsem. V seznamu finalistů si mě všiml nějaký Filip. Když mě poprvé kontaktoval, nevěděl jsem o koho jde a co pro mě bude znamenat. Obrátil se na mě s dotazem, zda bych se s ním a jeho spoluhráči z kapely nechtěl sejít a popřípadě s nimi i hrát. Bez váhání jsem souhlasil a vydal se za nimi do nedalekého Nového Jičína. Doslova jsme si padli do noty a založili společně kapelu s názvem echo. Kdyby mi někdo řekl, že účast v amatérské pěvecké soutěži ze mě udělá frontmana kapely, asi bych se zasmál a mávnul nad tím rukou.

Už skoro dva roky děláme naplno to, co nás baví.

Už skoro dva roky děláme naplno to, co nás baví. Tvoříme vlastní, české písně. Hrajeme něco na pomezí popu, pop-rocku, indie a electro-alternative. Za tu krátkou dobu jsme v naší hudební kariéře dosáhli několika úspěchů. Jako příklad bych uvedl koncert v pražském Lucerna Music Baru, na Vizovickém Trnkobraní, a také jsme měli možnost dělat předskokany Pavlu Calltovi. Vydali jsme už tři songy a na dalších usilovně pracujeme. Na singlu Pojď se mnou snít jsme spolupracovali s Danielem Hrdličkou, členem kapely Poetika a Šimonem Bílým ze skupiny Mirai. Zanedlouho se chystáme vydat nový klip s názvem Šrám.

Když jsme hráli v Lucerně, celou dobu jsem si v hlavě říkal: „Včera jsem hrál pro přítelkyni na kytaru v pokoji a dnes stojím před skutečným publikem v nejznámějším hudebním baru v České republice.“ 

Když jsme hráli v Lucerně, celou dobu jsem si v hlavě říkal: „Včera jsem hrál pro přítelkyni na kytaru v pokoji a dnes stojím před skutečným publikem v nejznámějším hudebním baru v České republice.“  To, že hraji v kapele, vnímám jako neskutečně velké štěstí. Proto se snažím do toho dávat vše a přinést lidem, kteří nás poslouchají to, co si zaslouží. Věřím, že s kapelou dosáhneme ještě mnoha úspěchů a budeme moci bavit lidi hudbou, která nás naplňuje. Všiml jsem si, že lidé kolem mě se snaží více a více uspět. A jde jim to skvěle. Proto jsem rád, že jsem se postavil na startovní čáru a odhodlal se splnit si jeden z mých velkých snů. Účastí v amatérské pěvecké soutěži jsem ze startovní čáry vyběhl.