Stojí za to? V cukrárně Dej si si opravdu musíte dát

Hledáte kvalitní cukrárnu, ale zatím narážíte jen na samé náhražky surovin? Sokolská33 vybrala za vás! Paříž, makronky, ovocné dorty, cheesecaky a skvělá káva. V cukrárně Dej si nebudete mít problém si vybrat. Naše redaktorka Šárka Sikorová se vydala zjistit více nejen o zákuscích, ale také o prodejně obecně od její provozní, Zuzany Janoštíkové. Dáte si? My ze Sokolské33 si určitě dáme!

Jak vás napadlo cukrárnu pojmenovat Dej si?

Moje babička vždycky říkávala: „Zuzanko, nestyď se a dej si!“ Já jsem se nikdy nestyděla a dala jsem si vždycky. A tak jsem doufala, že to budou mít naši zákazníci stejně. (smích)

Co má reprezentovat vaše logo?

Má dva významy. Za prvé představuje dort, ze kterého si uzobnete jeden kousek. Ten kousek tam je také vyobrazen. A za druhé v něm můžeme vidět hlavičku, která do sebe ten dortík cpe. Je to takové vše v jednom! Navrhoval nám ho šikovný Zdeněk Weiss z agentury jeloustoun v Havířově, můj dlouholetý kamarád.

Celý váš koncept tedy pochází z Havířova?

Ano. V Havířově fungujeme už pět let. Otevřeli jsme si tam cukrárnu, protože nám přišlo, že tam nic takového do té doby nebylo. A my jsme v tomhle smyslu docela rozmazlení! S rodinou jsme šest let cestovali. Nejdříve jsme bydleli ve Versailles, pak v Bratislavě a na obou místech funguje kavárenská kultura a prostředí. A také jsme se tam strašně rozmlsali na skvělých surovinách a vlídném prostředí. Líbil se nám pohodový život – zajít si na kafíčko, dát si něco dobrého, posedět. Shodou okolností spolužačka mé prostřední dcery vlastní v Bratislavě vyhlášenou cukrárnu Ihro. Mohli jsme chodit koukat do kuchyně, ochutnávat a inspirovat se. Naučila nás základy. Hlavní inspiraci jsme tedy získali tam. Ale ve skutečnosti z jejích receptů momentálně máme asi už jenom dva.

Proč jste se rozhodli pro otevření další pobočky právě v Ostravě?

V Havířově bohužel není tak příznivé podnikatelské prostředí. Kupní síla je tam trochu jinde. Doufali jsme, že se do Ostravy dostaneme už po třech letech. Soutěžila jsem o městský prostor ve čtyřech soutěžích! A letos se nám to povedlo. Mezitím jsem se snažila zajistit další trh, pokoušela jsem se domluvit se s nově vznikajícími cukrárnami, že bychom jim dodávali své výrobky. No, nesetkala jsem se s velkým úspěchem. Každý by totiž rád nakupoval kus za osm korun a prodával ho za padesát. Nejsem schopná tak levně vyrobit, protože používáme máslo, vajíčka, smetanu, prostě drahé suroviny. Ale jsou chuťově kvalitní. Stojíme si za tím, co jsme upekli.

Plánujete další rozšiřování?

Ne, to už opravdu ne. Vybudovat dva podniky mi bohatě stačí! (smích) Mám děti, manžela, přátele, zahradu, pejska, kočičky… A k těmto aktivitám bych se ráda zase vrátila. Jako třeba k té hoře prádla, kterou jsem za ty měsíce, jež jsem věnovala přípravě prostor cukrárny, nestihla vyprat! (úsměv)

Celé podnikatelské prostředí je takové „vstřícné“. Jen oběhnout všechny úřady mi trvalo dva měsíce.

Měla jste velké problémy se zařizováním?

Víte, nejvíce mi dalo zabrat získat veškerá razítka a potvrzení. A to není o těžké práci, je to o vztekání, frontách a čekání nejen na zákonné lhůty. Celé podnikatelské prostředí je takové „vstřícné“. Jen oběhnout všechny úřady mi trvalo dva měsíce. Samotné zařizování vnitřního vybavení je radostná práce a bavilo mě to.

Obraz na stěně je váš nápad? (ukazuji na malbu naproti nám v zadní části cukrárny)

To je takový můj sen… V Havířově máme skvělého umělce jménem Khoma. Je naším klientem, dělali jsme mu jeden z našich prvních svatebních dortů. Měli s partnerkou svatbu na statku, takže jsme připravili krásný letní dort. A tak moc jim zachutnalo, že se stali našimi pravidelnými zákazníky. Pak zjistil, že má mnohem více práce na Jižní Moravě, a s celou rodinou přesídlili do Brna. Ale vždy o víkendu, když přijeli zpátky, tak se zastavovali k nám do cukrárny. Teď jsou zase zpět… Určitě kvůli nám! (usmívá se) Já jsem až potom zjistila, čím on se vlastně živí. Pro mě je to člověk, který se svým uměním uživí, baví ho to a má skvělé nápady. Hned jsem věděla, že v téhle naší retro poctivé cukrárně by mi mohl nastříkat reklamu přímo na tuto zeď. Na obraze je má nejstarší dcera, která je majitelkou cukrárny. A tím „retro“ tedy myslím nejen styl kovových reklam, styl malby, ale hlavně návrat ke klasickým a poctivým surovinám, k normám, které vytvořila paní Půlpánová.

Vyjma skvělých letních dortů, máte za sebou například pečení na velké akce?

Samozřejmě! Pekli jsme šedesátikilový dort na oslavu 17. narozenin obchodního centra Futurum. Byla to naše úplně první obrovská výzva. Práce nás hrozně bavila! Pan manažer Jelínek nám dodal plány, my jsme řezali, krájeli. Vystěhovali jsme půl cukrárny, aby se nám dort vůbec někam vešel. Jak to znáte z amerických pořadů o pečení dortů, tak jsme se prostě vyřádili. A měli jsme skvělé ohlasy. I z pana Jelínka se stal náš pravidelný zákazník. Sice si myslím, že na této akci Futura nebyl asi nikdo, kdo kolem nás prochází, ale i tak máme úspěch. Většina k nám alespoň nakoukne, ochutná. Jsme tím příjemně překvapeni.

Stavíme na domácí výrobě. Všechno, co tady vidíte, prochází našima vlastníma rukama.

Čím se vyznačují vaše dezerty?

Stavíme na domácí výrobě. Všechno, co tady vidíte, prochází našima vlastníma rukama. Máme samozřejmě dvě šikovné cukrářky, kterým jsme k ruce, ale jsme malý tým čtyř lidí. Nemáme nic neustále stejného. Máme základ, který se snažíme udržovat, ale často vymýšlíme nové věci. Musíme být kreativní, abychom se nezbláznili! Základem cukrářské výroby není jen cukr, ale jsou to hlavně chutě. Proto se snažíme vymýšlet lepší alternativy k tomu, co ochutnáme třeba někde jinde.

Na jakou dobrotu k vám momentálně chodí lidé nejvíc?

Když jsem dělala přehled výrobků pro prodejnu, tak jsem přišla celkem na 93 druhů. Takový počet zákusků máme v repertoáru. Denně pak prodáváme ve vitríně asi třicet druhů. Vybere si opravdu každý. Absolutní jedničkou je momentálně karamelový cheesecake s mořskou solí. Ten nás kupodivu napadl až po dlouhé době. Slaný karamel je ve Francii naprosto běžnou záležitostí. Děláme také arašídové cookies. S touhle chutí jsem se seznámila v Americe. U nás není arašídové máslo zrovna známé, proto jsme na tyto cookies našli opravdu originální recept a mají úspěch. A určitě si lidé rádi dají pařížský dort, ve kterém je pařížská šlehačka vyrobena opravdu tak, jak má být. Tak, že ji spolu s kakaem a cukrem vaříme čtyřicet minut, zchladí se a teprve pak ji můžeme používat. Obyčejně se vyrábí třeba smícháním neochucené šlehačky s kakaem. Ale jak říkám, my děláme věci opravdu poctivě. A když už jsme byly u toho arašídového másla, tak v zimě, když je trochu více času, vyrábíme čokoládové pralinky plněné tímto druhem másla.

Takže se máme na co těšit! A co dalšího nás čeká?

Zákusky obměňujeme každý den. Většina z nich má záruku pouze 24 hodin, protože do nich používáme čerstvou šlehačku a podobně. Takže u nás vždy objevíte něco nového. Až bude trochu chladněji, tak se znovu pustíme do výroby špiček. Když je horko, tak se bohužel nedá tvarovat krém, ze kterého je špička tvořena. Samozřejmě si pro výrobu tohoto zákusku pečeme vlastní piškot – bufler – jako podstavec a vyrábíme vlastní likér jako náplň. S blížícím se podzimem taky uvažujeme o čokoládovém cheesecaku s chilli pro zahřátí.

Na vašem nápojovém lístku jsem objevila takovou originalitu – lažanský mošt…

Nejsem totiž příliš velkým zastáncem takových těch variant Cola, Fanta, Sprite. Proto jsem hledala nějakou alternativu. Takže nabízíme skvělý mošt z Lažan. S dcerami jsme se přímo v jejich výrobně byly kdysi podívat a opravdu nám zachutnal. Dlouho jsem ho ale nemohla v obchodech najít, takže když se konečně objevil, zařadila jsem ho na nápojový lístek. Kromě toho nabízíme skvělou kávu, která je tady v okolí jedinečná. Podle mě je opravdu silná, dávám si každý den cappuccino, ale kávoví odborníci zvládají i „presso“.

Jste vy sama vyučená cukrářka?

Já jsem učitelka! (smích) Tady v lístku jsem sepsala příběh, jak jsem se k cukrařině dostala. Ve Francii mi nezbylo nic jiného než se nějak zabavit. Kromě toho, že jsem se starala o děti, tak jsem chodila do různých kurzů, kde jsem se učila vařit a péct. Setkala jsem se tam se surovinami, které jsem do té doby nikdy neviděla. Mým snem bylo, že si otevřu restauraci. Prostě už jsem se nechtěla vrátit zpátky k učení. Byla jsem dlouho pryč a hodně věcí mi uteklo. Ale nakonec jsem se rozhodla pro otevření něčeho menšího. Začala jsem více péct také z důvodu, že když už naše děti mlsají a hřeší, tak ať je to kvalitní.


Autorské okénko: Paní Janoštíková je velmi příjemná žena. Cukrárnu Dej si jsem navštívila už v den otevření, opravdu jsem musela ochutnat! Přímo v prodejně můžete zákusky také vyzkoušet, ochotné slečny vám nabídnou denní speciality, abyste si mohli lépe vybrat. Musím říct, že pro mě byla volba i po ochutnání opravdu nelehká. Tip pro studenty: Škola už je tady, musíme si obalit nervy hned na začátek. Cukrárna navíc vychází studentům vstříc. V průběhu rozhovoru paní majitelka prozradila, že vzadu sedí slečna, která se tady už týden učí na státnice. Těším se na podzimní speciality!

Fotografie: Kateřina Ševčíková