Stojí za to? Sladký časy v centru Ostravy

Znáte to, máte po přednášce a je před vámi dlouhý den, kdy ještě musíte vypracovat seminárku a dokoukat celou sérii nového seriálu. Nabrat energii tím nejlepším způsobem – kávou a dortem – vám pomohou v cukrárně Sladký časy, která sídlí v centru v přízemí Kampus Palace. O cestě, na které se podnik z malé provozovny dostal až ve vyhledávanou cukrárnu, jsme si povídali s majitelkou Petrou Mandokovou.

Proč se vaše cukrárna jmenuje Sladký časy? Na Ostravu je to docela neobvyklý název.

Je to krásná diskuse se zákazníky, proč to není česky. Chtěli jsme, aby byl název cukrárny česky, žádný anglický název. V první fázi to měl být Sladký sen, ale pak jsme zjistili, že snů je v Ostravě strašně moc. Erotický, marmeládový a já nevím, jaký možný. Tak jsme dali Sladký časy, protože za prvé to vypadalo pěkně v logu a za druhé je to rozděleno už v názvu. „Sladký“ znamená, že naše hlavní výroba je sladká, a „časy“, že naše výrobky jsou dělány dle tradičních receptur. Takže to není Sladký časy dohromady, ale odděleně. Ale užili jsme si s tím hodně, hlavně ze začátku. Moc se to zákazníkům nelíbilo.

Jak jste se dostali až sem, do velkého prostoru na Kampus Palace?

První provozovnu máme už 7 let. Ta je malinká, už jsme se tam nevlezli a zájem byl větší, než jsme čekali. Potřebovali jsme větší prostor. Ta výrobna má 40 metrů čtverečních. Hledala jsem něco většího, potom se začal rekonstruovat kampus, já jsem sem vešla a byla to láska na první pohled. My jsme původně nechtěli úplně celý tento prostor, museli jsme vzít větší kousek, než byl původní záměr, ale zvládli jsme to.

Vy sama jste cukrářka?

Nejsem. Ale jsem mlsná, vychovaná svojí babičkou, která byla výborná pekařka a cukrářka. Mně přišlo strašně líto, že to, co já jsem měla v dětství, to už nikde neseženu. Já umím pět věcí – štrůdl, bábovku a podobně jednoduché věci. Moje maminka už k tomu neměla takový přístup, ta je spíše jako já, labužník, ale nepeče. No a mně vadilo, že když přijdete do samoobsluhy, tak tam máte bábovku, která vydrží měsíc. Co to je jako za bábovku. A mám kamarádku, která nemá den, kdy by nenapekla. Přišlo mi líto, aby toto skončilo, protože to nikdo nedělal bez náhražek, ztužovačů a podobně. Přišlo mi líto, aby o to mladší generace přišla.

Kde sháníte recepty?

Na malé provozovně se soustředíme na buchty. To jsou staré domácí receptury a pečou je holky, které nejsou vyučené cukrářky. Pečou doma a v duchu těch babiček, „jen“ svým přirozeným talentem. Ale nabídku ovlivňuje poptávka. Na velké provozovně už je to vyloženě o cukrařině, takže tady už jsou lidi tomu vyučení. Pečeme to v takové kvalitě, že už by asi jen a pouze přirozený talent nestačil.

Na co všechno k vám mohou zákazníci přijít? A co si dávají nejčastěji?

Zákusky, dorty, cukrovinky, buchty. Snažíme se, aby všechno, co prodáváme, byla naše výroba. Kromě teda alkoholu a podobně. Ale od karamelu přes žloutkový krém… nejsme kbelíková cukrárna. Jinak každý zákazník má oblíbené něco jiného. Problém je, že já bych chtěla pokaždé něco jiného, nového. Zákazníci jsou strašné konzervy a chodí k nám na jejich konkrétní zákusek nebo dort. Asi nejprodávanější je karamelový větrník. Zákazníci jsou nedisciplinovaní, nechodí, jak by měli, a hlavně nenahlásí, jestli přijdou (smích). My doporučujeme, aby si objednali, co mají rádi. Pak mají garanci, že dostanou přesně to, co chtějí, a my se nemusíme dívat na smutné pohledy.

This slideshow requires JavaScript.

Autor fotografií: Nela Rumpliková