Těžký život vegetariána

Hned předem bych chtěla upozornit, že se v následujících řádcích určitě nedočtete o deseti důvodech, proč je vegetariánství super, nebo o záchraně životního prostředí. Samozřejmě to všechno spolu souvisí, ale já bych raději poukázala na tu stránku věci, která zůstává většině „ne-vegetariánů“ skrytá.

Obecně panuje myšlenka, že se vegetariáni rádi vměšují do jídelníčku svého okolí. Pravdou však je, že (alespoň v mém případě) je to úplně naopak, a svůj jídelníček si právě já musím před ostatními často obhajovat. Z tohoto důvodu mě už představa společného obědu s rodinou nebo se známými bohužel trochu děsí. Poznámky typu „Ale v mase jsou vitamíny. Budeš nemocná. Pořád tě to nepřešlo?“ jsou na denním pořádku.

Úplně nejhorší jsou však rodinné oslavy a svatby.

Často se stává, že si svou bezmasou volbu musíte před ostatními obhájit. Nejtrapnější chvíle však nastává, když vámi zvolená volba, která je jako jediná vhodná pro vegetariány, v daném restauračním zařízení došla. V ten moment máte pouze dvě možnosti. Buď si můžete dát zbytečně předražený salát, ze kterého se stejně nenajíte, protože je to vlastně jen zelenina a sýr, nebo se můžete jen koukat na ostatní, jak spokojeně baští, a popíjet při tom své pivo. Ano, stalo se to. Mnohokrát. Dobrou zprávou je, že alespoň ušetříte peníze…

Úplně nejhorší jsou však rodinné oslavy, svatby a vlastně cokoliv, kde pohoštění zařizuje kdokoliv jiný než vy sám. Do poslední chvíle totiž netušíte, jestli se na vás nezapomnělo, a jestli se tedy vůbec najíte. Ono to vypadá snadno, vždyť o nic nejde, ne? Jde. Nejím totiž nejen maso, ale ani vývary, omáčky a vlastně cokoliv, co přišlo do styku s masem, a když vám nakrásně přinesou hranolky se smažákem, jenže přelité omáčkou z masa, tak ve výsledku zase jen popíjíte pivo a koukáte na ostatní.

Nosím si všude jídlo s sebou.

Patřím mezi ty, kteří potřebují jíst ideálně každé 2 hodiny, takže si to se svým vegetariánstvím opravdu moc neulehčuji. Existuje však řešení! Nosím si všude jídlo s sebou, ale jak už to tak bývá, všechno má svou stinnou stránku. Tedy tu, když jídlo někde zapomenete. Tahat z kabelky týden starý zapomenutý banán je opravdu nezapomenutelný zážitek.

Konečně přišlo jaro a krásné počasí, což znamená, že nastal čas „grilovaček“ a dalších různých venkovních akcí. I já mám samozřejmě jako správná Češka ráda posezení na zahradě s dobrým jídlem, ale platit sto korun za dvě sójové placky už tak ráda nemám. Takže většinou zase jen sedím, popíjím pivo a občas si dám pečenou bramboru nebo mrkev.

A co z toho všeho vlastně plyne? Že mám ráda pivo. A taky to, že být vegetariánem je někdy opravdu oříšek. Ale mně to stejně stojí za to!