Tomáš Šebek: Lékař bez hranic tentokrát na misi v Ostravě

Tomáš Šebek je český chirurg a účastník misí Lékařů bez hranic, který přijel do Ostravy vyprávět divákům své příběhy. Snad není třeba zmiňovat, že Lékaři bez hranic jsou humanitní organizací, která poskytuje zdravotní péči obětem přírodních katastrof, válečných konfliktů, epidemií či vyloučení ze zdravotní péče. Za svou práci získala organizace také Nobelovu cenu míru.

Na otázku, proč šel na medicínu a účastnil se lékařů bez hranic, Tomáš Šebek odpověděl, že vlastně nikdy nebyl studijní typ a nikdy ho nebavila teorie. Co ho však baví, je samotný proces učení, kdy nabyté informace může praktikovat a cvičit. Co se týče účasti na misích, líbila se mu základní myšlenka Lékařů bez hranic, kterou je vyvážet české know-how do zemí, které právě toto potřebují, a předávat ho místním lékařům, aby pak mohli nemocnici provozovat sami. Navíc to bral jako příležitost se něco naučit a vyzkoušet si práci v nekomfortních podmínkách, které jsou často nedílnou součástí těchto misí.

Jestli se zrovna ptáte, zda je prioritou vyléčit více lidí, anebo naučit více místní lékaře, tak odpověď zní obojí, jelikož obě věci jdou ruku v ruce. Například v Jemenu, kde naposledy doktor Šebek působil, uzavřeli všechny nemocnice a lékařské fakulty. Lékaři bez hranic musejí často budovat nemocnice na zelené louce.

Překvapivé může být, že pouze 40 % členů Lékařů bez hranic jsou lékaři a zbytek jsou lidé, kteří pomáhají s výstavbou nemocnic, například elektrikáři, stavební inženýři apod. Lékaři bez hranic poté nemocnici opustí a fungující nemocnici nechají v péči místních. Zhruba 60 % těchto nemocnic se ujme a funguje dále.

Pan doktor se často pohybuje v zemích, kde jsou potlačována práva žen a mnohé by jistě zajímalo, jak se k tomu člověk staví. Jednoduše. Dle Tomáše je důležité s lidmi mluvit, zaujmout nezávislý postoj, a hlavně nikdy nehodnotit. Bez takového postoje by se například nedozvěděl, zda je pravda, že v Jemenu může muž při manželské noci zabít svou ženu anebo požádat o její zabití otce v případě, že již není panna. Tento fakt mu potvrdil jeho místní kolega, který má tři dcery a na otázku, co by udělal, s klidnou hlavou odpověděl: „Zabil bych ji. Tomáš se řídí v životě heslem „Když některé věci nechápu, neznamená to, že jsou špatně.“, a tak rád sbírá fakta a nechává již na čtenářích, ať si udělají soud.

I přes takovéto „tradice“ se Tomášovi zdají lidé ve třetích zemích světa mnohem šťastnější než tady, s čímž se plně ztotožňuji. Lidé tam mají široké sociální vazby a uvědomují si podstatu přátel, kdežto u nás je kladen důraz na individualismus a většinou máme pochroumané sociální vazby. Tomáš se často na misích cítí, že je jejich, že je součástí komunity. A přestože lidé v třetích zemích žijí v podmínkách pro nás nepředstavitelných, stále se smějí a tancují. Na otázku, zda by chtěli žít v naší zemi, s údivem většinou odpoví, že ne, jelikož oni si svou svobodu jednou zase vybojují a budou opět šťastní.

Své posluchače vzal Tomáš také na místa, kde působil, a to prostřednictvím fotografií, ať už to byly fotografie přímo z nemocnice nebo měst samotných. Potvrdilo se, že Tomáš je nejenom talentovaný chirurg, ale velmi dobře mu jde také multitasking, jelikož při tom všem stíhal podepisovat svou nově vydanou knihu Nebe nad Jemenem. Výtěžek z ní jde na pomoc Lékařům bez hranic.

Na konci přednášky dal prostor svému publiku, aby se mohli ptát na vše, co je zajímá. Zazněly dotazy jako například co se mu na misích nejvíc líbí, a odpověď byla rychlá a jasná – pohostinnost lidí, kteří Vám dají i své poslední jídlo. Nebo v jakém poměru jsou zastoupeny ženy a muži u Lékařů bez hranic. V tomto případě byla pro mě odpověď překvapující, neboť z počtu zhruba 5 000 lidí v České republice tvoří 60 % ženy, které míří převážně na Dálný a Blízky východ.

V případě, že by se někdo po přečtení článku chtěl dát také k Lékařům bez hranic, musel by projít několikakolovým výběrovým řízením, které čeká uchazeče na pozice nezdravotnického personálu. Pakliže jste doktor, bude Vám stačit pouze diplom a atestace.

Foto: Michaela Richterová