V Gongu se oslavovalo 30 let svobody. Zazněla i Modlitba pro Martu

Ve vítkovickém Gongu se tento týden rozezněly známé písně desítky českých interpretů. Centrum PANT spolu se statutárním městem Ostrava zde uspořádali akci s názvem Oslava svobody na počest výročí 30 let od sametové revoluce. Nechyběly osobnosti jako Michal Prokop, Aneta Langerová, Tomáš Klus nebo Dan Bárta.

Těm, co ji zažili, se nesmazatelně vryla do paměti jako doba naděje a optimismu. Od chvíle, kdy lidé na náměstích zvonili klíči během sametové revoluce, letos uplyne přesně 30 let. Centrum PANT spolu s městem připravili jedinečné hudební vystoupení, které spojilo veřejnost napříč generacemi, aby si tuto dobu připomněla. Zakladatel Centra PANT, Petr Pánek, na pódiu vystoupil s úvodní děkovací řečí.

Celým večerem provázeli moderátoři Petr Rajchert a Ester Janečková, kteří komentovali jednotlivé milníky posledních 80 let československých dějin a k těm posledním dekádám přidávali i osobní prožitky. Na velkém plátně se postupně promítaly sestřihy oslav konce druhé světové války, nástup komunistické vlády, éry nové vlny a uvolňování režimu, doby okupace a následující normalizace až po Gorbachevovu perestrojku a sametovou revoluci roku 89.

Během těchto prostřihů se na pódiu střídaly jednotlivé kapely. Jako první se představil Honza Křížek se svou kapelou, a hned na úvod upřesnil, že se od úmrtí kytaristy Radima Hladíka nejmenují Blue Effect a nejdou ve stopách známé undergroundové kapely Vladimíra Mišíka. Navzdory tomu ale zahráli jejich největší hit Slunečný hrob i lidovou Ej, padá, padá rosenka.

Po dalším videoklipu z padesátých let na jevišti vystoupila i absolventka Ekonomické fakulty Markéta Konvičková se stylovým jazzem, který, jak připomněli moderátoři, zažíval svůj útlum nejen během druhé světové války, ale i po nástupu komunismu. Markéta Konvičková toto období připomněla českou verzí písně I’ve Got You Under My Skin a poté zvolila opět přeloženou variantu Rockin’ Around The Christmas Tree z počátku šedesátých let. 

Následoval klip za doprovodu skladby Až se k nám právo vrátí od Spirituál kvintetu, který zobrazoval období politických procesů a odsouzení Milady Horákové. Po tomto sestřihu na pódium vešel písničkář Vladimír Merta spolu s rockovým houslistou Janem Hrubým a klávesistou Ondřejem Fenclem. Merta zahrál své osobní vyznání Kecy, píseň, která je i po letech stále aktuální. Dále zazněly skladby Černá známka a Astrolog, ve které se linula nádherná melodie houslí a příčné flétny, na niž Merta v úvodu zahrál. „Nezapomeňte, že za svobodu je třeba bojovat! 16. listopadu na Letné!” Pozval všechny na konci vystoupení na akci iniciativy Milion chvilek pro demokracii.

Na obrazovce se promítl další snímek, tentokrát z šedesátých let, a moderátoři zmínili první big beatový festival z roku 1967, jehož poslední ročník se vlivem normalizace odehrál jen o pět let později. Na pódium pozvali zpěváka Dana Bártu, který čistě za doprovodu kytary Jaroslava Friedla zahrál skladbu Moje vina z jeho první kapely Alice z počátku devadesátých let. Symbolicky k létům šedesátým pak zvolil Pilátův sen z muzikálu Jesus Christ Superstar. A na závěr střihnul pecku Richarda Müllera a Jara Filipa s názvem L.A.

Za nádherného doprovodu violoncella vystoupila Aneta Langerová se svou kytarou. Svým silným a barvitým hlasem zazpívala známé písně Svatá Kordula, Tráva a Voda živá. Šlo opravdu o neopakovatelný zážitek a Aneta svým vystoupením potvrdila, že patří mezi přední české interprety.

Následovaly klipy z období okupace a normalizace. Moderátoři sdíleli své zážitky z dětství. Zatímco Petr vyrůstal na tradičním venkově a až do sametové revoluce nevěděl, kdo je to Josef Foglar, jeho kolegyně Ester byla měšťankou vychovávanou právě na Foglarovkách. Obě části obyvatelstva prožívaly normalizaci odlišně, ale jedno měly společné: musely rozlišovat, co se říkalo na veřejnosti, co jen doma, a co se pro jistotu nesmělo říkat vůbec. 

Na pódium vyzvali rockového zpěváka Michala Prokopa, který vystoupil za doprovodu kytaristy Luboše Andršta a houslisty Jana Hrubého. Zazněly skladby Kolej Yesterday, Bitva o Karlův most a Blues o spolykaných slovech. Do toho se mísila čistě instrumentální vložka, kde spolu krásně souzněly kytara i housle.

Předposledním číslem večera bylo vystoupení Michala Pavlíčka a Moniky Načevy, kteří zazpívali za doprovodu Vlasty Třešňáka a smyčcového Pavel Bořkovec Quartet. Zvolili skladbu Odcházení podle stejnojmenné divadelní hry Václava Havla, kterou mu také věnovali. Načeva pak zazpívala své skladby Obrovský slunce a Udržuj svou ledničku plnou.

Přišel konečně snímek z období sametové revoluce a hned poté na pódiu vystoupil Tomáš Klus se svou Cílovou skupinou za doprovodu legendárního kytaristy Jiřího Kučerovského. Tomáš Klus začal svou novou písničku Chátrám, hned poté uvedl “ukolébavku pro bohyni válek Anat”, a na závěr se slovy, že nejhorší je mlčet, zazpíval píseň Tichá voda. Své vystoupení prokládal hlubšími myšlenkami, za zmínku rozhodně stojí následující: „Přeji si, abychom začali víc mířit k sobě a přestali mířit na sebe,” naznačil stále sílící tlak v rozdělené společnosti.

Na závěr koncertu vystoupila a capella Aneta Langerová se vzkazem od Marty Kubišové: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou,” a zazpívala tematicky Modlitbu pro Martu. Celý večer se nesl v elegantním a příjemném duchu. Zazněly písně z několika dekád, z dob předrevoluční i porevoluční, a dohromady vytvořily unikátní spojení. Protože: „…spoustu období naší historie máme spojených právě s hudbou,” uzavřeli moderátoři.

Foto: Denis Rybář