V Řecku ubíhá čas jinak aneb vrátila jsem se z Erasmu

A je to tady. Jsem doma z Erasmu. Přiletěla jsem ze země jižní, na kterou jsou místní velmi pyšní. Ze země jiné, krizí zasažené, ale přesto krásné a cizincům velmi otevřené. Je to přesně týden a stále si na to nemohu zvyknout.

Chybí mi výborná řecká kuchyně, studentská kavárna, ve které jsem strávila opravdu hodně času, můj pokoj na kolejích a samozřejmě někteří lidé. Třeba můj milý turecký soused, kterému jsme říkali Květinka. A důvod? Ten je prostý. Pěstoval na svém balkóně velké množství květin. Slunečnice, luční kvítí, dýni, ale třeba i rajčata. Květiny během semestru přibývaly, jeho balkónová zahrádka se rozrůstala, zatímco volného místa na jeho balkóně ubývalo. No, došlo to až do stádia, kdy se mu na balkón nevešel sušák na prádlo, jelikož své květiny nechtěl ohrožovat a zbytečně dráždit. Dopadlo to následovně. Prádlo sušil u mě.

Část Květinkovy úrody a jeho ,,pořádek,, na balkóně.

To mi však vůbec nevadilo. Já jsem mu poskytovala prostor na sušení prádla, on mi zase pomáhal v jiných věcech. Jakmile se mi ucpal odpad v umyvadle, Květinka se prokázal jako jediný, který jej uměl opravit. Opravit ucpaný odpad by určitě uměl i údržbář, který fungoval na kolejích. Měla jsem však trochu obavy, za jak dlouho by ke mně dorazil. V Řecku totiž plyne čas trochu jinak. Mají na všechno čas.

Zrovna v pondělí jsem psala pedagogovi z VŠB–TUO e-mail. Odpověděl mi za 12 minut. „Tak to se mi už dlouho nestalo,“ problesklo mi okamžitě hlavou. Ano, opravdu nestalo. V Řecku se takové věci totiž nestávají. Někdy se odpovědi na e-mail nedočkáte třeba vůbec. Stále například čekám na únorovou odpověď správkyně kolejí ohledně toho, zda by se mohlo na kolejích více topit. Naštěstí jsem se tehdy rozhodla na odpověď nečekat a investovala jsem do topení elektrického. Vyplatilo se to!

Oblíbené řecké Souvlaki, které jsme si grilovali na kolejích.

Také se mě okolí po příjezdu neustále vyptávalo: „A zvládla jsi na Erasmu všechny zkoušky?“ Po mé odpovědi „nevím“ byli vždycky trochu překvapení. Jenomže já to fakt nevěděla. Někteří vyučující nestihli do našeho odjezdu písemné zkoušky opravit, takže výsledky přišly, až když jsem byla doma.

Musím přiznat, že největší obavy na Erasmu nám dělal předmět Mathematics for Economics, tedy Matematika pro ekonomii. Spolužák se před zkouškou pro jistotu vyučujícího zeptal, zda bude opravný termín. A dostal trochu neočekávanou odpověď, která většinu spolužáků zarazila. „Další termín zkoušky bude v září. Budete tady v září?“ Bohužel, vyučující od nikoho ze spolužáků kladnou odpověď nedostal, letět v září do Řecka na zkoušku z matematiky nikdo v plánu opravdu neměl.

Učení se ve studentské kavárně. Ledová káva samozřejmě nesmí chybět. Tu v Recku pijí naprosto všichni.

Když jsem v úvodu zmiňovala věci, které mi chybí, málem bych zapomněla zmínit klimatizaci v restauracích, kavárnách, na autobusových nádražích nebo v městských autobusech. I když některé městské autobusy nevypadaly příliš moderně, klimatizace v nich fungovala. Sami jsme se tomu podivovali, ale prostě tam byla! A dokonce jsme chválili řidiče, že uměli nastavit opravdu ideální teplotu. Člověku nebylo ani horko, ani příliš velká zima. Za to před několika dny při cestování MHD po Ostravě jsem se málem „upekla“.

Kdo mi ale nechybí, jsou řečtí řidiči a vůbec řecká doprava. Bohužel, i když na přechodě pro chodce svítila zelená, člověk se musel stále dívat kolem sebe, aby ho něco nesrazilo. Autům vůbec nevadilo se v této situaci rozjet, přednost chodcům dával opravdu jen málokdo. Řidičům v Řecku také vůbec nevadí řídit a zároveň telefonovat, telefonoval tam snad každý druhý řidič, a to klidně i řidiči MHD. Ti si, mimo jiné, za jízdy klidně i vykuřovali.

Západ slunce nad univerzitním kampusem.

Ale to je prostě Řecko! Jsem moc ráda, že jsem si vyzkoušela v této zemi žít a poznat ji trochu víc. Rozhodně nelituji, že jsem se nakonec „dokopala“ na Erasmus vyrazit. Poznala jsem lidi z celého světa a řekla bych, že jsem se také více osamostatnila. Věřím, že jsem si také zlepšila angličtinu. Erasmus je skvělá zkušenost a určitě ji všem doporučuji!

Foto: archiv autorky