Volit je svátek

Když jsem se rozmýšlel, jaké téma pro tuto poznámku zvolit, napadlo mě jich mnoho. Od důležitosti dat a důvěry v ně (audit nemocných koronavirem) až po strmý pád ekonomiky, implikace pro trh práce, možný návrat pravo-levého politického střetu a pár dalších témat. Nakonec jsem si však vybral téma voleb, a sice voleb jako aktu. A to po tom, kdy se objevily zprávy, že by lidé v karanténě měli ztratit právo volit.

Nejdříve si řekněme, že máme aktivní a pasivní volební právo. To znamená, že můžeme volit a být voleni. Po dosažení určitého věku a v případě kandidatury jsou to tedy základní práva, bez kterých nemůže demokracie existovat.

Nutno dodat, že po prvotním ohlášení ztráty volebního práva se po setkání ministra vnitra s opozičními stranami ledy hnuly a začaly se hledat alternativy, některé jsou možná na první pohled humorné, jako například drive in volby apod., nicméně mimořádná situace si žádá mimořádná a asi i kreativní řešení. A je to jen dobře. Třeba nás napadnou novinky, které budou uplatnitelné i v „normálních“ časech. Nicméně bych rád využil oslího můstku a zabýval se spíše tím, co pro mě volby znamenají. Uvedu i některé své nepopulární názory na volební povinnost, které jsem zastáncem.

Brzy mi bude 24 let a zažil jsem asi patery nebo šestery volby, ze kterých jsem žádné nevynechal.

Co tedy pro mě znamenají volby? Patřím k „silnému“ ročníku 1996 a Sametovou revoluci znám jen z vyprávění, televize nebo zprostředkovaně. Jak napovídá rok narození, bude mi brzo 24 let a zažil jsem tak asi patery nebo šestery volby, ze kterých jsem žádné nevynechal, byť někdy nebyla volba, například ve druhých kolech, nijak jednoduchá.

Zároveň jsem se v mnoha případech, kdy mi to čas nebo zákon dovolily, účastnil sčítání hlasů, a to jako člen nebo předseda volební komise. Výkonem této funkce poznáte, jaká je to zodpovědnost a jak je složité volby zfalšovat, minimálně v případě větších komisí.

Proč o tom ale píši? Protože volby jsou pro mě svátek. Nejen samotná volba, ale i atmosféra před a po ní. Volební kampaně, politické „bizáry“, komentáře politologů a komentátorů. To všechno jsou pro mě volby, ať už jde o nejmenší obec, sněmovnu (nejdůležitější) nebo volbu prezidenta.

Začínám u sebe – tím, že se zajímám, že si věci zjišťuji, ověřuji, že se bavím s lidmi, že jdu a volím.

Volit je pro mě svátek, významná událost. Nejen kvůli výše zmiňované atmosféře a toho, že jsem asi tak trochu „exot“, protože mě volby zajímají asi více než většinu ostatních. Ale rovněž kvůli toho, že mám možnost začít věci měnit. A začínám u sebe – tím, že se zajímám, že si věci zjišťuji, ověřuji, že se bavím s lidmi, že jdu a volím. Ať jde o zastupitelstvo obce, Poslaneckou sněmovnu, prezidenta, nebo někdy tak proklínané senátory, jejichž volbu provází malá volební účast (mimochodem, menší účast se rovná větší možnosti svým hlasem ovlivnit výsledek voleb). Vždy je o čem rozhodovat, vždy lze vyslat signál.

Proč bychom si měli vážit toho, že volíme a volit můžeme? Podmínky máme u nás v Česku opravdu příznivé – kdo z vás, kteří tuto poznámku čtete, strávíte ve volební místnosti více než 10 minut? Většinou máme rovněž solidní – minimálně kvantitativní, ale i kvalitativní – výběr kandidátů.

Vadí mi neúčast občanů, kterým ve volbě nic nebrání a volit přesto nejdou.

Proč jsem tedy zastáncem volební povinnosti? Proč jako případnou alternativu požaduji korespondenční nebo elektronickou volbu? Je to na jedné straně velká neúčast občanů, kterým ve volbě nic nebrání a volit přesto nejdou (byť by jen hodili prázdnou obálku, ale i to je přeci názor) a na druhé straně příběhy českých občanů v zahraniční, kteří v mnoha případech musí z důvodu voleb absolvovat zdlouhavé cesty na velvyslanectví a konzuláty, aby mohli vyjádřit svůj politický názor v zemi svého původu. A proč to píši? V případě prvním mi vadí nezájem, v případě druhém mě někdy fascinuje až dojímá to, že naši občané v zahraničí tu cestu k volební urně skutečně váží.

Mám tedy na závěr dvě otázky. Jsme opravdu (nějaká část z nás v různých volbách) tak apatičtí a neabsolvujeme ten kousek cesty, abychom do urny hodili, byť prázdnou obálku, čímž bychom také vyjádřili svůj politický názor? A nezaslouží si ti, pro které není akt voleb otázka 10 minut, ale třeba 10 a více hodin, alternativu v podobě korespondenční volby?