Záhadolog VAŠÍČEK: Jsou věci, kterým můžeme jen těžko rozumět

Zabývá se nerozluštěnými archeologickými nálezy, záhadnými rituály a legendami. V honbě za odpověďmi procestoval více než 80 zemí světa. Jeho pero se podepsalo pod scénáře úspěšných televizních seriálů jako je např. Strážce duší, Ztracená brána nebo Ďáblova lest. Skutečnosti nesoucí punc tajemna, na jehož vysvětlení je moderní věda krátká, jsou jeho parketou. Sokolská33.cz tentokrát nahlédla pod pokličku života spisovatele, scénáristy a nejznámějšího českého záhadologa PhDr. Arnošta Vašíčka. Co ho žene k rozřešování záhad? Proč je podle něj Česká republika jednou z nejtajuplnějších zemí planety? A opravdu existuje něco mezi nebem a zemí? Nejen na tyto otázky naleznete odpověď v dnešním rozhovoru redaktorky Anety Teichmannové.

zdroj: archiv Arnošta Vašíčka
zdroj: archiv Arnošta Vašíčka

Čím se momentálně zabýváte?
Točím dokumentární seriál Labyrint záhad, bude mít 13 dílů a jsme sotva za polovinou. Teď zažívám poněkud hektické období, protože každý týden odevzdávám díl. Věnuji se přednáškám po knihovnách, kde představuji novinku Největší tajemství templářů a aktualizované vydání Neuvěřitelných skutečností.

Vaší vášní jsou záhady. Co je vaším hnacím motorem, který vás motivuje k odhalování dalších a dalších?
Myslím, že zvědavost. Svět je zkrátka divný a člověk chce vědět, jak to vlastně všechno je. Vždycky se najde něco, co v sobě nese punc temna a je zajímavé pokusit se ho odhalit. Někdy se to podaří, někdy ne. Záhadám se věnuji už dlouho a na plný úvazek. Dá se říci, že mě to pohltilo, nedělám nic jiného. Je to pro mě navíc jak práce, tak koníček.

Jak hledáte témata pro svou práci?
Různě. Stačí zpráva v novinách, nový archeologický objev, obsah staré knihy nebo rozhovor. Obzvlášť zajímavé je pak hledání paralel.

Co myslíte tím hledáním paralel?
Uvedu konkrétní příklad. V Kunovicích byl objeven zvláštní hrob. V jakési jámě, která sloužila zřejmě k uchování obilí, byli pohřbeni žena a muž. Ženu archeologové nalezli v poloze rodičky, nasměrovanou k místu, kde vychází slunce za zimního slunovratu. Evidentně byli obětováni, nevíme však, při jakém kultu. Bylo prokázáno, že v jámě hořel oheň, který ale těla nespálil. Tato skutečnost mě velmi zaujala a přivedla mě na stopu jiného rituálu, který se prováděl v Peru při zatmění Slunce za účelem přivolání Slunce zpět. Obětovávaly se rodičky, které se tak měly stát symbolickou matkou Slunce, aby jej tzv. porodily. Pohřbívaly se v úplně stejné poloze jako nalezená žena v Kunovicích. I v Peru okolo obětovaných zapalovali ohně, protože věřili, že díky tomu se slunce znovu rozžehne.

Svět je zkrátka divný a člověk chce vědět, jak to vlastně všechno je.

Hodně cestujete, navštívil jste více jak 80 zemí světa. Kolika jazyky hovoříte?
Jen několika základními. A lituji, že z řečí primitivních kmenů jsem se naučil vždy jen pár slov. V případě dokonalého ovládnutí domorodého jazyka by komunikace byla mnohem snazší. Často improvizuji a domlouvám se i rukama a nohama.

Jak současná společnost přistupuje k záhadám a rituálům?
Pozoruji, že naší společnosti tajemno očividně chybí. Naši předci prakticky žili prováděním určitých rituálů, byli v kontaktu s přírodou, vesmírem a věcmi, které se dotýkaly duše člověka. Dnešní svět se omezil na komunikační prostředky, lidé spolu nemluví, ale komunikují. Když přijdu do restaurace a vidím kluka a holku, jak spolu sedí a oba přitom koukají do svého telefonu, říkám si, kde to žijeme. Byl to právě magický svět, který se od pradávna podílel na utváření historie. Navíc, náš národ měl k záhadám odjakživa blíž než jiné. Vezměme si třeba Prahu, ta byla vždycky výjimečná. Ďáblova bible Codex Gigas, Voynichův rukopis, alchymisté, to jsou všechno pojmy úzce související s mystickou minulostí naší země.

DSC_0534

Když odkrýváte příčiny zdánlivě nevysvětlitelného, bojíte se?
Nebojím se, ale respektuji. Je třeba, aby člověk tu „druhou“ stranu neurazil, nepopudil. Nesmíte ale zase dát ustrašenost příliš najevo a být do jisté míry suverénní. Je to sporné.

Takže v nadpřirozeno věříte.
Několikrát jsem se přesvědčil, že svět není jednoduchý a není pouze otázkou materialismu, má dáti a dal. Jsou věci, kterým jen těžko můžeme rozumět. Často se ptám, co je vlastně to nadpřirozeno? Je to něco, co je naší přirozenou součástí, ale nemůžeme to vědecky popsat? Je to intuice? Nebo nás někdo hlídá?

Často se ptám, co je vlastně to nadpřirozeno? Je to něco, co je naší přirozenou součástí, ale nemůžeme to vědecky popsat? Nebo nás někdo hlídá?

Z jaké záhady vám šel nejvíce mráz po zádech?
Řekl bych spíše, že to jsou životní zážitky, než záhady. Ale nechtěl bych je rozebírat.

V rozhovoru pro iDNES.cz jste uvedl, že Česká republika je jedním z nejzáhadnějších míst planety. Proč? Co považujete za největší záhadu naší země?
Nedá se říct, která je větší a která menší. Ale patří tam bezesporu Voynichův rukopis, o němž jsem přesvědčen, že odkrývá tajemnou minulost především Prahy a naší země. Nacházíme u nás plno záhad, mnohem více než ve většině dalších zemí. Jiným příkladem může být kostel sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Postavili ho pravděpodobně templáři ve 13. století. Nalezneme v něm vyobrazení nahé ženy, která má ňadra na zádech. Je tam ještě mnoho dalších zvláštních symbolů, různé linie, body, čáry. Celé to vypadá jako nějaká šifra. Co si pak máte myslet? Je to tady po staletí, všichni na to koukají a nikdo neví, co s tím.

Nacházíme u nás plno záhad, mnohem více než ve většině dalších zemí.

Templářům ve svých dílech vůbec věnujete pozornost. Co vás k tomuto tajemnému řádu přivedlo?
Před časem, když jsem pracoval na Strážci duší, odehrával se jeden z dílů seriálu na hradě Veveří. Je tam monogram, kde je zakódováno jméno Molay, což byl poslední velmistr templářů. Rád jsem o templářích četl a štvalo mě, že většina informací napsaných o tomto řádu zakrývá jeho pravou podstatu. Byl opravdu velmi zvláštní. Je všeobecně známo, že byl založen za účelem ochrany poutníků na cestě do Svaté země a tak dále. Templáři ale ve skutečnosti nikoho nechránili, na bojišti nebyli a celých deset let jen něco hledali v Jeruzalémě. Pravděpodobně něco našli a to pak ovlivnilo celou jejich historii. Jsem přesvědčen, že posláním templářů bylo nastolit úplně jiný světový řád. Byli v kontaktu s Friedrichem II., který byl přesvědčen o příchodu nadřazenců – bytostí, které budou převyšovat dnešního člověka. Možná, kdyby jim jejich záměr vyšel, žijeme dneska v jiném světě.

Jak se jako člověk s obrovskými znalostmi řekněme alternativní historie, díváte na její učebnicové podání?
V učebnici je plno „ptákovin“, to si řekněme narovinu. Vědci se v mnohém neshodnou. Učí se vždy hypotéza toho, který se dokázal více prosadit. Ale nechci zase říct, že kdo přijde s jinou verzí, má vždycky pravdu.

DSC_0547

Je složité vrátit se například o tisíc let zpátky a hledat a zkoumat důkazy?
Problémy mi to nedělá, bádání mě baví a jsem ochoten naslouchat. Nemyslím si ale, že bych této vášni propadal, čím jsem starší, tím jsem větší skeptik. Skutečnosti zvažuji a přemýšlím, zda daná otázka, nemůže mít více odpovědí. Nechci věřit každé „ptákovině“ a ani si to svým způsobem nemůžu dovolit.

Jaké největší nebezpečí jste zažil při svých cestách?
Zažil jsem jich více, ale nechtěl bych je rozebírat do hloubky. V Burkina Faso mi zabili kamaráda, když jsme byli přepadeni. Staly se mi různé nepříjemné věci, ale většinou to vždycky nějak dopadlo. Pak už jsem jezdil sám, ať je člověk zodpovědný sám za sebe.

Je třeba, aby člověk tu „druhou“ stranu neurazil, nepopudil. Nesmíte ale zase dát ustrašenost příliš najevo.

V co věříte?
V Boha, ve vyšší sílu, v lásku, v porozumění a v sebe. Věřit můžete v cokoli, ale otázkou je, jestli vám ta víra bude něco platná. Víra je dobrá v tom, že dává člověku naději.


PhDr. Arnošt Vašíček je spisovatelem, scénáristou a nejznámějším českým záhadologem. Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, obor Filmová a televizní žurnalistika. Jeho hlavním objektem zájmu jsou záhady. Navštívil několik desítek zemí světa, v nichž zkoumal nevysvětlitelné archeologické objevy, důkazy o mimozemské civilizaci, primitivní kmeny žijící na úrovni doby kamenné nebo trpasličí humanoidy. Zabývá se templáři, pokoušel se o rozluštění Ďáblovy bible či Voynichova rukopisu. Jako první na světě se vydal po stopách gigantického hadovitého zvířete Sachamamy, žijícího v Amazonském pralese. Vydal několik desítek knih s touto tematikou, např. Tajemná minulost (1998), Neuvěřitelné skutečnosti (2001), Stopy neznáma (2006), Nedobytná šifra (2011) či nejnovější publikaci Největší tajemství templářů (2015) a mnoho dalších. Napsal také scénáře pro řadu úspěšných televizních seriálů – Ztracená brána, Strážce duší nebo Ďáblova lest.

Autorské okénko: V době, kdy v televizi dávali Ďáblovu lest, Strážce duší nebo Ztracenou bránu, nezmeškala jsem snad jediný díl. Když mi pak mamka jednou oznámila, že Arnošt Vašíček, autor scénáře těchto seriálů, přijede do knihovny ve Štěpánkovicích na besedu, ani minutu jsem neváhala s účastí. Jako správná novinářka jsem využila příležitosti a s trochu třesoucími se koleny požádala o rozhovor. A ten byl jedním slovem skvělý. Pro milovníka historie a nevysvětlených skutečností bylo povídání s Arnoštem Vašíčkem něco výjimečného. Když jsem pak z rozhovoru odcházela s vlastnoručně podepsaným nedávno vydaným Největším tajemstvím templářů, bylo mé nadšení ještě větší. Arnoštu Vašíčkovi přeji ještě mnoho záhad k odhalování, a nevšedních životních zážitků. Doufám, že v budoucnu se mi opět naskytne možnost navštívit některou z jeho přednášek, které opravdu stojí za to.