Život v době klimatické změny

Po téměř tří měsíční pauze jsme se mohli opět sejít v kulturním Centru PANT a poslechnout si debatu o klimatických změnách. Hosty debaty byli doc. RNDr. Jan Hradecký, Ph.D., děkan Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity a RNDr. Radim Tolasz, Ph.D., klimatolog Českého hydrometeorologický ústavu (ČHMÚ), expert Světové meteorologické organizace (WMO) a od roku 2014 také zastupuje Českou republiku v Mezivládním panelu pro změnu klimatu (IPCC) a je nominován na cenu Magnesia Litera za svůj blog.

 Změna klimatu nepochybně patří  k tématu, se kterým se v poslední době setkal téměř každý, ať už v televizi, novinách, na sociálních sítích či volebních kampaních.  V roce 1980 Mezivládní panel pro změnu klimatu prohlásil, že se teplota zvedne o 1 stupeň Celsia do roku 2025 a do konce století o 3-4 stupně. Skutečnost v roce 2025 nebude daleko od své predikce, naopak se bude velmi těsně pohybovat kolem této hodnoty. I přes všechna fakta a čísla se však mezi laickou veřejností stále najdou odborníci, kteří tuto skutečnost popírají, což lze dle doktora Tolasze přirovnat k popírání fyzikálních zákonů.

Nárust oxidu uhličitého v ovzduší je obecně považován za hlavní příčinu globálního oteplování, přičemž od roku 1980 emise CO2 stále rostly, pouze v Evropě mírně klesly. V poslední době se můžeme často setkat s názory, že bychom měli přestat využívat leteckou dopravu nebo přestat jíst maso. Čísla ale ukazují, že doprava tvoří pouze 14 % CO2 (celková doprava), z toho letecká tvoří zhruba 2 %. Co se týče vegetariánství, tak dalších 14 % emisí je vytvářeno právě v zemědělství, ale je zde započtena jak živočišná, tak rostlinná výroba. Hlavním problémem z pohledu produkce emisí CO2 je převážně výroba energie, tepla a průmysl, kdy se tyto tři oblasti podílí na celkových emisích zhruba 60 % – je tedy důležité hledat řešení převážně v těchto oblastech.

V rámci snižování emisí byl ratifikován např. Kjótský protokol a nověji Pařížská dohoda. Česká republika nemá v současnosti problém emise snižovat na základě závazku v Pařížské dohodě, přesto aktuální závazky dohody povedou v roce 2030 k nárůstu emisí o cca 10 % od roku 2010. Evropa by tak musela „zatlačit“ na ostatní země, aby také začaly dbát na snižování emisí, aby měly tyto dohody globální smysl. Otázkou potom je, zda Evropa skutečně své emise omezuje, neboť do měření emisí se nezapočítávají tzv. dovezené emise, které mohou vznikat například v Číně.

S globálním oteplováním přichází v úvahu i otázka klimatických uprchlíků, kteří se mohou v budoucnu stát značným problémem i pro Českou republiku. Například na Arabském poloostrově bude teplota dosahovat 60 stupňů Celsia, dle predikovaných modelů, což je teplota, ve které člověk nemůže vegetovat.

Čísla a studie tedy ukazují, že je potřeba, abychom přestali být bezohlední vůči životnímu prostředí a je potřeba provést změny, které povedou k prosperujícím, moderním, konkurenceschopným a klimaticky neutrálním ekonomikám v souladu s Pařížskou dohodou, případně ještě lépe. Pro zájemce o otázky týkajících se klimatických změn je možné zhlédnout záznam z přednášky na stránkách Centra Pant.

Na závěr bych zmínila fakt, nad kterým by se měl zamyslet minimálně každý, a to sice že 25–30 % potravin skončí jako odpad, přesto 821 milionů lidí trpí podvýživou.

 

Autor fotografií: Michaela Richterová