Zkouškové období očima našich vyučujících

Zkouškové období je vždy tou náročnější částí semestru. Během tohoto krátkého období se snažíme naučit se snad někdy až nespočet stran skript, pochopit probíranou látku, na jejíž pochopení jsme měli dostatek času během semestru, slíbíme si, že příští rok se budeme učit pravidelně v průběhu semestru, a to vše za odpírání si různých volnočasových aktivit na úkor oné přípravy na zkoušku či zápočet. Však to známe všichni. Jak toto období ale vidí zkoušející? Na to se jich zeptal náš redaktor Bc. Josef Odehnal, který jim položil tyto otázky:
  1. Vidíte během zkoušení nějaké rozdíly mezi dnešními studenty a studenty před 10, 20 lety?

  2. Když si vzpomenete na svá studentská léta, existovalo něco, co Vám na zkoušejícím vadilo a snažíte se těchto „neduhů“ vyvarovat?

  3. Berete v potaz při rozhodování o výsledné známce zkoušeného aktivní účast na přednáškách či cvičení?

Ing. Adéla Špačková, katedra financí

  1. Jako vyučující působím na fakultě teprve 3 roky. Předtím jsem studovala 5 let. Mohu tedy srovnat období maximálně 10leté. 20 let by dle mého názoru nemuselo být racionální. Mohu zatím posoudit studenty z pohledu cvičícího zadáním a opravováním zápočtových testů. Co se týče předmětu Finančního řízení a rozhodování, mohu říci, že trend je spíše rostoucí. Studenti tomuto předmětu rozumí a úspěšnost vykonání předmětu je vyšší než tomu bývá u Financí. Ve Financích je tato úspěšnost spíše 50 % na 50 %. Řekla bych, že studenti více využívají k přípravě internetových zdrojů, jako je Primát nebo Facebook, oproti kvalitní literatuře, jako tomu bylo dříve.
  2. Při vzpomínce na má studentská léta se mi vybaví jenom samé dobré vzpomínky. Bakalářský stupeň jsem studovala na detašovaném pracovišti ve Valašském Meziříčí, konkrétně obor Ekonomiku podniku. Vyučující nám tam spíše vycházeli vstříc, co se týkalo zkouškového období, bylo mnoho termínů a bylo z čeho vybírat. Co se vyučování týče, měli jsme přednáškové bloky (např. Finance celý den v kuse), což bylo náročné, ale z hlediska dojíždějících učitelů pochopitelné. V rámci navazujícího studia jsem studovala Finance v Ostravě a samozřejmě třeba předmět Finanční modely si vybaví asi každý absolvent. Jednalo se o velmi náročný předmět, který vyžadoval důkladnou přípravu. Myslím si, že na naší fakultě máme mnoho kvalitních odborníků. V rámci mé výuky se snažím výklad podat jednoduše, aby byl srozumitelný a aby nebyl problém ho zvládnout. Jak mě naučila kolegyně Borovcová: „Aby to pochopila i moje babička.“ Čeho se snažím vyvarovat je to, aby mě studenti zastihli nepřipravenou.
  3. Docházku si na začátku semestru vedu, aktivní účast velmi vítám a snažím se při zápočtu, pokud se jedná o šikovného aktivního studenta, takzvaně přimhouřit oko, ale samozřejmě pokud má nula bodů, není možné, aby zápočet vykonal jenom za aktivitu. Tento přístup je dle mého názoru spravedlivý.

Ing. Boris Navrátil, CSc., katedra evropské integrace

  1. Studenti se v minulém století ke zkouškám připravovali ze zdrojů, které měli z přednášek a také z doporučených učebnic či skript. Dnes mohou využívat internet, kde se často spokojí s co nejstručnějšími a mnohdy povrchními či přímo chybnými studijními materiály.
  2. Vzpomínám na většinu svých pedagogů v dobrém a jsem jim vděčen za zprostředkované poznání. Na výjimky, které zneužívaly své „nadřazené“ postavení, jsem raději „zapomněl“.
  3. Jednoznačně ano! Studenti, kteří na sebe upozorní svou aktivitou ve výuce, podloženou širším rozhledem a znalostmi, jsou snad pro každého pedagoga měřítkem úspěšnosti jeho snažení.

Doc. RNDr. Milan Šimek, Ph.D., katedra národohospodářská

  1. Někdy mám pocit, že studenti v 90. letech, kdy jsem nastupoval na fakultu, měli snahu se naučit zkoušenou problematiku co nejvíce, aby získali co nejlepší hodnocení. Věnovali přípravě na zkoušky více času a ve větším množství se také zúčastňovali přednášek a cvičení. A to neměli k dispozici internet a v podstatě žádné digitální technologie.
  2. Mně osobně, před mnoha lety, při studiu na vysoké škole hodně vadilo, že někteří pedagogové měli v naší docela malé studijní skupině své oblíbence (oblíbenkyně), a to se pak projevovalo i při zkoušení. V průběhu své pedagogické praxe jsem si dával a dávám na tuto skutečnost pozor a snažím se všem měřit stejným metrem.
  3. Pokud to není přímo zakotveno v podmínkách ukončení předmětu, tak to nelze. Aktivní účast na přednáškách a cvičení se však může vyplatit jiným způsobem. Při výkladu pedagoga na přednáškách nebo v rámci cvičení se často dostane na různé příklady, objasnění souvislostí, které často ve studijních materiálech nebo knižních publikacích nejsou obsaženy. Takže student, který na přednášky chodí, má při zkoušce tuto výhodu a také ji často uplatní při ústním a písemném zkoušení. To pak vede zpravidla k jeho lepšímu hodnocení.

Ing. Kateřina Kashi, Ph.D., katedra managementu

  1. To nemohu objektivně posoudit, před dvaceti lety mi bylo 21, takže jsem ještě ani neučila, natož zkoušela. Nicméně si myslím, že studenti jsou, byli a budou vždycky stejní. Ten, kdo si na ně bude chtít stěžovat, si něco vždycky najde.
  2. Jejich náladovost, někdy neobjektivnost u zkoušení, ať písemného, či ústního na základě toho, co má člověk na sobě, nebo jestli je, nebo není sympatický atd. Já se snažím být objektivní a spravedlivá, snad tomu tak i je. Samozřejmě je lidské, že Vám někdo je sympatičtější více a někdo méně, nicméně na zkoušení by se to nemělo projevit.
  3. Zkouška má prověřit znalosti studenta daného předmětu. Pokud má student znalosti na výbornou, pak by nemělo záležet na tom, jestli na přednášky a cvičení chodil, nebo ne. Nicméně je pravdou, že aktivní studenti většinou nemají problém zkoušku či zápočet vykonat úspěšně hned na první pokus a jejich odpovědi jsou „jejich“, tzn. nemají to naučené nazpaměť a ví, o čem mluví.

Ing. Marcela Palochová, Ph.D., katedra účetnictví a daní

  1. Určitě ano. Nejde ovšem o penzum znalostí, které měli studenti před 10–20 lety a dnes. Řekla bych, že v tomto ohledu jsou studenti na tom asi stejně. Rozdíl vidím spíše v tom, že studentům rozhodně více vyhovuje písemná zkouška než ústní. Dříve bylo ústní zkoušení častější a mělo rozhodně svou váhu. Student musel u ústní zkoušky více argumentovat, logicky propojovat získané znalosti a třeba i obhajovat své názory. A co rozhodně vidím jako zásadní rozdíl, je kultura oblékání studentů na zkoušku. Pokud je zkouška písemná, je spíše výjimkou vidět společenský oděv, což je určitě škoda, protože zkouška je vždy společenskou událostí. Vnímám ji jako formální ukončení půlroční, nebo roční práce jak studenta, tak i pedagoga.
  2. Jako studentka jsem měla to štěstí, že téměř všechny zkoušky proběhly korektně, až na občasnou nedochvilnost některých pánů profesorů, kdy nás nechali i hodiny čekat na zahájení zkoušky. Rozhodně jsem ale vždy u pedagogů oceňovala spravedlivé ohodnocení mých „výkonů“. Toho se snažím držet. Ráda pochválím dobře připraveného studenta, což si určitě za svou práci zaslouží. Naopak pokud student přijde nepřipraven, chtěla bych, aby odcházel s pocitem, že sám uzná, že je nutné ještě na mnohém zapracovat, a nikoliv s pocitem, že jsem třeba jen neměla náladu, nebo se špatně vyspala.
  3. Ano, určitě beru. V rámci mých předmětů mohou být studenti aktivní na přednáškách, na cvičeních a mohou řešit i složitější otázky nebo řešení nějakého problému v rámci „domácího úkolu“. Vše je formou dobrovolné aktivity, která se jim ale u zkoušky určitě vyplatí!

Ing. Ivana Jánošíková, Ph.D., katedra ekonomie

  1. Rozdíly mezi studentskými generacemi jsou velké. Studenti před 20 a více lety byli mnohem lépe připraveni již ze střední školy ke studiu na univerzitě. Také měli mnohem větší motivaci ke studiu a snažili se ve větší míře než dnes dosahovat výborných studijních výsledků. Hodně studentů kdysi „nebralo trojku“ a raději si zkoušku zopakovali s lepším výsledkem. Dnes se takový student či studentka vyskytne pouze výjimečně (což je mi velmi líto). Dříve studenti opravdu studovali, tzn. četli učebnice a jinou doporučenou literaturu a přemýšleli o přečteném textu. Dnešní mladá generace ve většině případů nečte klasickou literaturu ani odborné texty. Opravdu na Googlu, Facebooku a Instagramu nenajdete všechno, co je pro život užitečné… 😉
  2. Někteří zkoušející za mých studentských dob byli velmi striktní ve vyžadování detailních informací, definic, pojmů ap. Kdo neznal celá skripta do puntíku, neměl nárok na úspěšné vykonání zkoušky. Jiní (patrně vzhledem k velkému počtu zkoušených studentů) měli nastaveno „síto“ v podobě velmi náročné úvodní písemné zkoušky. Kdo přes tuto písemku neprošel, nedostal už šanci při ústní části zkoušky pedagoga přesvědčit o svých znalostech a musel přijít jindy. Já se v dnešní době snažím o to, aby všichni studenti zkoušku udělali. Byla bych ráda, kdyby se i studenti snažili o totéž. Existuje ovšem řada studentů, kteří se drží rčení: „Zkouška je od slova zkusit.“ Já zkouším písemně formou otevřených otázek, na které studenti mohou odpovídat vlastními slovy a mají dost široký prostor pro nalezení správné odpovědi. Nevyžaduji přesné definice, ale jde mi hlavně o to, aby studenti prokázali, že látce porozuměli a umějí teorii také aplikovat na konkrétní reálné situace.
  3. Aktivní účast na přednáškách a cvičeních je podle mého názoru velmi užitečná (až nezbytná) pro studenty, kteří chtějí získat dobré znalosti vykládané látky. Ti, kteří chtějí univerzitou pouze „proplout“ bez vynaložení aspoň minimálního úsilí, často na přednášky nechodí a na cvičeních sedí jen kvůli čárce v prezenční listině. Na katedře ekonomie používáme různé druhy nástrojů ke zvýšení úrovně výsledků studentů u zápočtů a zkoušek. Jedním z těchto nástrojů je zohlednění účasti na přednáškách. Ovšem dobře připravení studenti obvykle nepotřebují k dosaženým bodům u zkoušky přidávat žádné body za „červené puntíky“ udělované za aktivní účast ve výuce.